ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.196.2021:30
sp. zn. 10 Azs 196/2021 - 30
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: D. K., zast. advokátem Mgr. Ladislavem Bártou,
Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie
Olomouckého kraje, U Výstaviště 18, Přerov, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 3. 2021,
čj. KRPM-17141-39/ČJ-2021-140022-UP, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2021, čj. 72 A 15/2021-35,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ladislavu Bártovi, advokátovi,
se ne p ři zn áv á odměna za zastupování.
Odůvodnění:
[1] Žalobce na začátku roku 2021 odcestoval z Turecka do Srbska, odkud se následně vydal
do Rumunska. V Rumunsku podal žádost o mezinárodní ochranu. S pomocí převaděčů se snažil
dostat do Německa, ale na českém území žalobce společně s dalšími cizinci zadržela hlídka
Policie ČR. Žalovaná jej podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky, zajistila na 30 dní za účelem předání do Rumunska podle nařízení Dublin III
*
.
Rozhodnutím uvedeným v záhlaví žalovaná podle §129 odst. 7 ve spojení s §129 odst. 1 a 3
zákona o pobytu cizinců rozhodla o prodloužení doby zajištění žalobce za účelem jeho předání
do Rumunska o 29 dní. V rozhodnutí o prodloužení zajištění se krátce zabývala tím,
zda je Rumunsko bezpečnou zemí pro předání cizince. Neshledala (mj. s odkazy na aktuální
judikaturu), že by v Rumunsku existovaly systémové nedostatky azylového řízení.
[2] Žalobce proti rozhodnutí o prodloužení zajištění podal žalobu ke krajskému soudu,
který ji však zamítl. Krajský soud v rozhodnutí vyšel z judikatury NSS, mj. i rozsudku ze dne
12. 4. 2021, čj. 5 Azs 397/2020-26. Uvedl, že rozhodnutí žalované bylo odůvodněno dostatečně.
Krajský soud neshledal, že by v Rumunsku existovaly systémové nedostatky azylového řízení,
které by bránily předání žalobce. Zohlednil také to, že sám žalobce během správního řízení žádné
konkrétní výhrady vůči podmínkám v Rumunsku neformuloval. Neuvedl ani, že by byl jakkoli
zranitelnou osobou. Naopak, všechny výhrady formuloval poprvé v žalobě, a to pouze obecným
výčtem nedostatků, ne že by těmto nedostatkům byl sám vystaven.
*
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 ze dne 26. 6. 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy
pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem
třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodu
dle §103 odst. 1 písm. b), d) s. ř. s. Tvrdí, že jeho předání nebylo možné provést, protože by byl
v Rumunsku vystaven nebezpečí nelidského a ponižujícího zacházení v důsledku systémových
nedostatků azylového řízení. Žalovaná ani krajský soud se však dostatečně nezabývaly otázkou,
zda stěžovateli takové nebezpečí skutečně hrozí. Rozsudek označil též za nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů, protože si prý soud nesprávně nezjistil dostatečné informace o situaci
v Rumunsku.
[4] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,
se po posouzení přípustnosti kasační stížnosti NSS zabývá podle §104a s. ř. s. ve znění účinném
od 1. 4. 2021 otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže
k tomu usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne
16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, body 10–12).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] NSS se prakticky totožnou kasační argumentací jako v nynější věci zabývá
již poněkolikáté. Shodnými námitkami se NSS zabýval jak ve věcech „prvotního“ zajištění
(rozsudky ze dne 16. 4. 2021, čj. 5 Azs 372/2020-28, ze dne 21. 6. 2021, čj. 3 Azs 375/2020-31,
a ze dne 1. 7. 2021, čj. 7 Azs 91/2021-23), tak ve věcech jeho prodloužení (již cit. rozsudek
5 Azs 397/2020, rozsudek ze dne 2. 6. 2021, čj. 10 Azs 73/2021-45, usnesení ze dne 15. 7. 2021,
čj. 9 Azs 110/2021-30). Vyjma věci 10 Azs 73/2021 šlo vždy o prakticky obsahově shodná
podání stejného advokáta jako v nynější věci. NSS všechny kasační stížnosti vždy zamítl,
jen ve věci 9 Azs 110/2021 pak nově kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[7] Jak NSS již mnohokráte vysvětlil, pokud cizinec systémové nedostatky v řízení o zajištění
nenamítal a správní orgán poté, co se touto otázkou zabýval, dospěl k závěru, že k takovým
nedostatkům ve státě předání nedochází, případně o nich nepanují ani důvodné pochybnosti,
není nutné, aby své úvahy na dané téma v odůvodnění rozhodnutí výslovně uváděl (rozsudek
rozšířeného senátu NSS ze dne 17. 4. 2018, čj. 4 Azs 73/2017-29, č. 3773/2018 Sb. NSS, bod
21). Požadavky na odůvodnění rozhodnutí o prodloužení zajištění (o které jde v nynější věci)
navíc nejsou totožné jako v případě rozhodnutí o prvotním zajištění. Rozhodnutí o prodloužení
zajištění obsahově navazuje na rozhodnutí o zajištění a okolnosti vydání prvotního rozhodnutí
o zajištění není nezbytné znovu detailně popisovat. Postačí odůvodnění, ze kterého bude jasné,
z jakých důvodů nepostačuje původně stanovená doba zajištění, a proč je tedy nutné trvání
zajištění prodloužit (rozsudky NSS ze dne 31. 7. 2013, čj. 1 As 90/2011-124,
č. 2936/2013 Sb. NSS, bod 37, respektive 5 Azs 397/2020, bod 13).
[8] Také k podmínkám azylového řízení v Rumunsku se NSS vyjádřil mnohokrát. Neshledal,
že by Rumunsko nebylo schopno žadatelům o mezinárodní ochranu zajistit adekvátní podmínky
(např. 5 Azs 397/2020, bod 21).
[9] Přijatelnost kasační stížnosti nemohla založit ani námitka nepřezkoumatelnosti. Krajský
soud se s žalobní argumentací, včetně námitek ohledně nedostatků azylového řízení v Rumunsku,
vypořádal důsledně a zcela v souladu s výše cit. judikaturou (na kterou koneckonců sám
odkazoval).
[10] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[11] O náhradě nákladů řízení NSS rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované pak žádné náklady řízení nevznikly.
[12] Stěžovateli byl již krajským soudem ustanoven zástupce z řad advokátů, Mgr. Ladislav
Bárta. Podle §35 odst. 10 věty první s. ř. s. zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven
k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. NSS nicméně výjimečně
ustanovenému zástupci odměnu za zastupování (jež by spočívala v odměně a náhradě hotových
výdajů za jeden úkon právní služby) nepřiznal. NSS je totiž z vlastní rozhodovací činnosti známo,
že advokát ve výše cit. věcech (bod [6]) kopíruje celý obsah dřívějších kasačních stížností. Jedinou
změnou v těchto stížnostech (až na naprosto nepodstatné úpravy jedné či dvou vět a hlavičky
podání) je jen použití „nové“ citace rozsudku, proti němuž kasační stížnost směřuje.
Přinejmenším od vydání rozsudku ve věci 5 Azs 397/2020 ale musí být advokátovi jasné,
že překopírovaná obecná argumentace ohledně nedostatků azylového systému v Rumunsku
nemůže uspět (resp. že kasační stížnost s tímto obsahem nově nebude ani přijatelná).
[13] NSS si je vědom toho, že ve věcech zajištění cizinců, jako je stěžovatel, bude argumentace
vždy do nějaké míry podobná. Stěžovatelův zástupce se však opakovaně ani nepokusil
argumentaci upravit, a to ani tak, aby neobsahovala zjevně irelevantní pasáže. V kasační stížnosti
tak například poukazoval na obavy stěžovatele ze „zhoršení psychického stavu“ v případě návratu
do Rumunska. Nic takového však stěžovatel nikdy netvrdil, ba ani nenaznačil. Podobný postup
navíc ustanovený zástupce patrně zvolil již při sepsání žaloby, čehož si všiml i krajský soud
(srov. bod 54 rozsudku krajského soudu, kde komentuje nesmyslnou pasáž žaloby o návratu
stěžovatele do Alžírska a jeho záměru žádat o azyl v Rakousku).
[14] Smyslem ustanovení zástupce je zajistit ochranu práv účastníkům, kteří by sami nebyli
schopni hradit si zastoupení právním profesionálem. Nikoli „pásová výroba“ podání bez jakékoli
snahy je přizpůsobit právě řešené věci nebo reagovat na již existující judikaturu. Stát tedy
ustanovenému zástupci hradí odměnu pouze za ty úkony právní služby, které skutečně mohly
ochraně práv zastoupeného sloužit. NSS proto dospěl k závěru, že podání (resp. doplnění)
kasační stížnosti v nynější věci nemohlo mít pro stěžovatele žádný skutečný přínos (podobně viz
9 Azs 110/2021 v případě stěžovatelova bratra). NSS dodává, že tímto postupem ustanoveného
zástupce „netrestá“ za podání nepřijatelné kasační stížnosti, ale pouze dbá na účelné využití
institutu ustanoveného zástupce.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. srpna 2021
Zdeněk Kühn
předseda senátu