ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.176.2022:14
sp. zn. 8 As 176/2022-14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: F. Š., proti žalovanému: Vězeňská služba
České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, v řízení o žalobě proti nečinnosti
žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2022,
čj. 5 A 30/2019-19,
takto:
I. Kasační stížnost proti výroku I. a IV. usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 17. 6. 2022, čj. 5 A 30/2019-19, se od m ít á .
II. Ve zbývající části se kasační stížnost zamí t á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci
a postoupenou Městskému soudu v Praze domáhal ochrany proti nečinnosti žalované spočívající
v nevyřízení žádosti o poskytnutí informací týkajících se stravování ve věznicích. Součástí žaloby
byl i návrh na vydání předběžného opatření, na osvobození od soudních poplatků
a na ustanovení zástupce.
[2] Městský soud výrokem I. v záhlaví uvedeného usnesení odmítl návrh na vydání
předběžného opatření, výrokem II. žalobce nesvobodil od soudních poplatků, výrokem
III. zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce a výrokem IV. ho vyzval k zaplacení soudního
poplatku.
[3] Návrh na vydání předběžného opatření nařizujícího žalované, „aby se zdržela všech
dehonestujících a diskriminačních výroků při výkonu své funkce, které snižují důstojnost žalobce“, městský soud
odmítl, jelikož se žalobce může domáhat ochrany svých soukromých práv výlučně v občanském
soudním řízení. K osvobození od soudních poplatků městský soud uvedl, že dle judikatury NSS
je při zvažování, zda osvobození přiznat, třeba zohlednit, aby nedocházelo ke zneužívání tohoto
institutu. Žalobce je účastníkem mnoha řízení týkajících se poskytování informací podle zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, a jeho procesní aktivita se soudu „jeví jako
neuvážené nadužívání institutu osvobození od soudních poplatků k tomu, aby bezplatně vedl spory podle své
libosti.“ Jelikož městský soud neshledal v případě žalobce podmínky pro osvobození od soudních
poplatků, zamítl s ohledem na §35 odst. 10 s. ř. s. i jeho návrh na ustanovení zástupce.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení městského soudu kasační stížnost.
Uvedl, že správní soud (zřejmě městský soud, pozn. NSS) byl od roku 2018 nečinný, následně
mu zaslal ve stejný den oznámení o změně senátu s poučením o možnosti podání námitky
podjatosti a napadené usnesení, a to bez zkoumání jeho majetkových poměrů. Nesouhlasí
s argumentací městského soudu, která je výrazem justiční arogance a despektu k jeho osobě.
Napadené usnesení popírá ústavně zaručené právo na informace a je založeno na pouhých
domněnkách senátu, který se stěžovateli jeví jako funkčně nezpůsobilý k rozhodování o správní
žalobě, což zakládá důvod k námitce podjatosti.
[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v mezích rozsahu kasační stížnosti
a v ní uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Jde-li o výrok I. napadeného usnesení, ten je ze své povahy dočasný, a dle §104 odst. 3
písm. c) s. ř. s. proti němu není přípustná kasační stížnost (srov. obdobně usnesení NSS ze dne
22. 12. 2004, čj. 5 As 52/2004-172, č. 507/2005 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto v části
týkající se tohoto výroku třeba odmítnout dle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
[8] Odmítnout je nutno kasační stížnost i proti výroku IV. napadeného usnesení, kterým byl
stěžovatel vyzván k zaplacení soudního poplatku, což je rozhodnutí, kterým se podle §104
odst. 3 písm. b) s. ř. s. pouze upravuje vedení řízení. Proti takovému rozhodnutí je kasační
stížnost taktéž nepřípustná (viz usnesení NSS ze dne 27. 2. 2006, čj. 5 As 15/2005-47,
č. 973/2006 Sb. NSS).
[9] Co se týče zbývajících výroků napadeného usnesení, stěžovatel namítá, že městský soud
nezkoumal jeho majetkové poměry, a přesto zamítl jeho návrh na osvobození od soudních
poplatků. Městský soud se ovšem jeho majetkovými poměry nezabýval, jelikož posoudil jeho
procesní aktivitu jako nadužívání institutu osvobození od soudních poplatků, přičemž odkázal
na rozsudek NSS ze dne 26. 10. 2011, čj. 7 As 101/2011-66, č. 2601/2012 Sb. NSS, podle něhož
může soud odepřít přiznání osvobození od soudních poplatků nemajetnému účastníkovi řízení
vzhledem k povaze sporu, který vede. V dané věci se stěžovatel domáhá poskytnutí informací
ohledně stravování ve věznicích, a to za „obecně prospěšným účelem“. Obdobnou situací v případě
týchž účastníků řízení se NSS zabýval již např. v rozsudku ze dne 17. 5. 2021,
čj. 3 As 109/2021-165, v němž uvedl, že stěžovatel „se žalovanou (respektive s různými vězeňskými
zařízeními) vede množství ‚sporů‘ týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu
k informacím, které často pokračují před soudy (jen u Nejvyššího správního soudu je do této chvíle vedeno téměř
300 řízení o kasačních stížnostech stěžovatele). Taková řízení má stěžovatel plné právo vést, dává-li
mu objektivní právo procesní možnosti tak činit. Není však důvod, aby náklady na vedení těchto řízení
za stěžovatele nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být
institutem umožňujícím osobám s nízkými příjmy vést bezplatně řízení podle své libosti.“
[10] Nejvyššímu správnímu soudu je z úřední činnosti známo, že stěžovatel svými žádostmi
o informace zahlcuje jak povinné subjekty, tak správní soudy (jen NSS eviduje již přes 450 řízení,
v nichž stěžovatel vystupuje jako účastník). Právo na informace je sice skutečně garantované
ústavním pořádkem, konkrétně čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod, nicméně
v případě stovek žádostí o informace podaných stěžovatelem se zjevně jedná o šikanózní
uplatňování práva. V takovém případě lze po stěžovateli požadovat, aby se zaplacením soudního
poplatku sám podílel na financování soudního řízení. Městský soud tedy nebyl povinen zkoumat
stěžovatelovy majetkové poměry, neboť ty nebyly pro rozhodnutí o jeho žádosti o osvobození
od soudních poplatků a návrhu na ustanovení zástupce rozhodující. Z téhož důvodu tak není
relevantní ani posudek o invaliditě z roku 2018 přiložený ke kasační stížnosti, neboť jeho obsah
se s důvody zamítnutí stěžovatelových návrhů zcela míjí.
[11] K námitce, že městský soud napadené usnesení vydal ve stejný den jako poučení o složení
senátu, lze odkázat na rozsudek NSS ze dne 1. 6. 2016, čj. 3 As 216/2015-16. Podle toho
je na soudu, aby pro poučení o složení senátu zvolil s přihlédnutím k zásadě rychlosti
a hospodárnosti řízení vhodný okamžik, ze zákona lze pouze dovodit, že by se ho účastníku mělo
dostat nejpozději před meritorním projednáním věci. Ve fázi rozhodování o procesních návrzích
a výzvě ke splnění poplatkové povinnosti tedy městský soud nepochybil, pakliže poučení
o složení senátu nezaslal stěžovateli před vydáním nyní napadeného usnesení.
[12] Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že stěžovatel v rámci kasačních námitek uvedl,
že „je otřesen nehoráznými průtahy řízení i argumentací senátu správního soudu, kterou považuje za výraz
nejhorší arogance a despektu k jeho osobě“ a rozhodující senát se mu „jeví jako funkčně nezpůsobilý
k rozhodování o správní žalobě, což zakládá titul k námitce podjatosti.“ Takto formulovanou námitku lze
chápat jako námitku zmatečnosti soudního řízení ve smyslu §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
spočívající v tom, že v něm pro svou podjatost rozhodovali vyloučení soudci. Z kasační stížnosti
je zřejmé, že stěžovatel spatřuje důvod podjatosti v procesním postupu v řízení. Ten však podle
§8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. nemůže být důvodem k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí
věci (srov. usnesení NSS ze dne 18. 6. 2003, čj. Nao 25/2003-47, č. 283/2004 Sb. NSS).
[13] Ohledně tvrzených průtahů v řízení pak Nejvyšší správní soud pouze uvádí,
že je stěžovatel nemůže úspěšně napadat v současném řízení o této kasační stížnosti (blíže viz
např. rozsudek NSS ze dne 15. 9. 2022, čj. 9 As 132/2022-17, v obdobné věci téhož stěžovatele).
[14] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené shledal stěžovatelem uplatněné námitky
nedůvodnými, a kasační stížnost proto dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[15] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., neboť kasační stížnost proti výroku ohledně návrhu na vydání předběžného
opatření odmítl. Ve zbytku se kasační stížnost týkala pouze procesních práv stěžovatele
v soudním řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. září 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu