ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.177.2020:38
sp. zn. 8 As 177/2020-38
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové
a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: pprap. M. S., zastoupený
Mgr. Lukášem Kulhánkem, advokátem, se sídlem Na Cihelnách 9, Jaroměř, proti žalovanému:
první náměstek policejního prezidenta ve věcech služebního poměru, se sídlem Policejní
prezidium ČR, Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2017, čj.
PPR-3028-7/ČJ-2015-990131, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 4. 9. 2020, čj. 3 Ad 21/2017-52,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2020, čj. 3 Ad 21/2017-52, se r uší a věc
se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 14. 5. 2014 žalobce požádal o proplacení neodůvodněně nařizovaných přesčasových
hodin za nařízenou službu přesčas v důležitém zájmu služby konanou podle §54 odst. 1
zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění
účinném do 31. 12. 2017 (dále „zákon o služebním poměru“), za období let 2010 až 2012.
Rozhodnutím z 12. 12. 2014, č. 4279/2014, ředitel Ředitelství služby cizinecké policie ve věcech
služebního poměru (dále „služební funkcionář“) z věcných důvodů zamítl žádost žalobce ohledně
102 hodin v roce 2011 a 24 hodin v roce 2012. Ve vztahu ke službě přesčas konané v době
od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 a od 1. 1. 2011 do 31. 1. 2011 byla žádost zamítnuta z důvodu
promlčení. Výše specifikovaným rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil
rozhodnutí služebního funkcionáře.
[2] Městský soud výše uvedeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného a vrátil mu věc
k dalšímu řízení, neboť skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí,
vyžaduje zásadní doplnění. Dospěl k závěru, že z napadeného rozhodnutí ani ze správního spisu
nelze u jednotlivých důvodů nepřítomnosti jiných příslušníků zjistit, za kterého konkrétního
příslušníka žalobce v jednotlivých dnech sloužil přesčas. K čerpání řádné dovolené městský soud
uzavřel, že nejde o důvod nařízení služby přesčas v souladu s §54 odst. 1 zákona o služebním
poměru, neboť nařizování a čerpání řádné dovolené je zcela běžnou záležitostí. Dále uvedl,
že ze shromážděných podkladů není možné ověřit (ne)předvídatelnost pracovní neschopnosti
jiných příslušníků, neboť neobsahují informaci, o jakou pracovní neschopnost šlo. Pro posouzení
zákonnosti nařízení přesčasu jinému příslušníkovi, který má zastoupit příslušníka čerpajícího
služební volno, je rozhodné, zda služební volno bylo čerpáno z předvídatelného
nebo nepředvídatelného důvodu. Pokud žalovaný uvedl pouze to, že jde o přesčas za příslušníka
čerpajícího studijní volno, nejedná se o dostatečně vymezený důvod. Závěrem se obecně vyjádřil
k otázce promlčení. Žalovaného zavázal, aby se znovu zabýval jednotlivými důvody pro nařízení
jednotlivých služeb přesčas žalobci v rozhodném období.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce
[3] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[4] Úvodem stěžovatel uvedl, že městský soud nerozhodl v souladu s aktuální judikaturou
Nejvyššího správního soudu ohledně nařizování služby přesčas v bezpečnostních sborech
a zavázal stěžovatele právním názorem, jenž je v rozporu se závěry judikatury. Odklon
od výkladu zastávaného Nejvyšším správním soudem stěžovatel spatřuje v tom, že městský soud
zrušil napadené rozhodnutí, neboť z něj ani ze správního spisu nebylo možné zjistit, za kterého
konkrétního příslušníka žalobce v jednotlivých dnech sloužil přesčas. Judikatura Nejvyššího
správního soudu k posuzování nároků na doplatek služebního příjmu za nařízenou službu
přesčas však nevyžaduje, aby služba přesčas byla nařízena vždy jako zástup za jmenovitě
určeného příslušníka. Naopak, připouští nařízení služby přesčas z důvodu kumulace
nepřítomností jiných příslušníků z různých důvodů. Přesně tak stěžovatel postupoval a své
rozhodnutí odůvodnil kumulací nepřítomností jiných příslušníků, nikoliv zástupem
za konkrétního příslušníka.
[5] Současně stěžovatel uznal, že jeho rozhodnutí ani spisový materiál neumožňuje plně
posoudit naplnění podmínek pro kumulaci nepřítomností, neboť informace o tom, kolika dalším
příslušníkům byl v konkrétní den nařízen výkon služby přesčas, je doložena pouze u některých
dní. Přesto městský soud neměl zdůvodnění kumulací nepřítomností ignorovat, a měl stěžovatele
zavázat k doplnění těchto podkladů. Městský soud rozhodl ve srovnatelné věci odlišně od svého
předchozího rozsudku z 25. 9. 2019, čj. 3 Ad 9/2016-47.
[6] Městský soud stěžovateli rovněž vytknul, že ze shromážděných podkladů není možné
ověřit (ne)předvídatelnost pracovní neschopnosti jiných příslušníků, neboť neobsahují informaci,
o jakou pracovní neschopnost šlo. Stěžovatel ovšem namítl, že vedoucí příslušníci nejsou
oprávněni znát důvody neschopnosti podřízených příslušníků ke službě. V potvrzeních
o neschopnosti se důvody neuvádí a dotčení příslušníci nejsou povinni je sdělovat. S ohledem
na lékařské tajemství nelze tyto důvody ani aktivně zjišťovat u lékařů. Napadeným rozsudkem
je tak stěžovatel zavázán ke zjišťování toho, co nemá jak zjistit, navíc deset let zpětně.
[7] Dle stěžovatele je dostačující, že podklady i rozhodnutí obsahují souhrn všech
neschopností ke službě ve skupině, v níž byl žalobce služebně zařazen, z čehož vyplývá, od kdy
do kdy neschopnost konkrétního příslušníka ke službě trvala. Je tedy možné učinit závěr,
zda o této skutečnosti věděl vedoucí příslušník při plánování služby na následující měsíc.
Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že za mimořádnou nepřítomnost je třeba
považovat tu, která nastala až po plánování směn (zpracování rozvrhu práce) na následující měsíc
podle §53 zákona o služebním poměru, tj. v případě žalobce zpravidla po 25. dni v měsíci, který
předchází kalendářnímu měsíci, v němž službu přesčas vykonal. Rozhodnutí stěžovatele
obsahovalo časové rozmezí, v němž byl dotčený příslušník pro neschopnost ke službě
nepřítomen, a městský soud proto mohl posoudit mimořádnost nastalé situace v souladu
s judikaturou.
[8] Městský soud též nesprávně posoudil otázku promlčení, neboť vyšel i z §207 odst. 2
zákona o služebním poměru, které se týká promlčení nároku na jednotlivá opětující se plnění, což
však nedopadá na doplatek služebního příjmu za službu přesčas. Posouzení je současně
nepřezkoumatelné, protože z něj není příliš zřejmé, v čem konkrétně měl stěžovatel pochybit.
[9] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení.
[10] Žalobce uvedl, že rozsudek městského soudu je správný a v souladu s aktuální
rozhodovací prací městského soudu i Nejvyššího správního soudu, jíž bylo vyhověno již několika
desítkám obdobných žalob. Požadavek městského soudu na označení konkrétního příslušníka,
jehož žalobce ve službě přesčas zastupoval, je v projednávaném případě důvodný. Příčinou
nastalé situace je nedostatečné množství příslušníků pro plnění úkolů. Zaznamenávání důvodů
nepřítomnosti ve službě je dle žalobce stěžejní pro přezkum, zda se jednalo o nepřítomnost
předvídatelnou, či nepředvídatelnou. Námitku promlčení považuje nejen za nedůvodnou,
ale především za rozpornou s dobrými mravy. Navrhl zamítnutí kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu kasačních námitek
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[12] Podstatou sporu v nyní projednávané věci je otázka, zda byla žalobci služba přesčas
do 150 hodin v kalendářním roce za roky 2010 (resp. 2011) až 2012 nařízena v souladu
se zákonem o služebním poměru.
[13] K uvedené otázce existuje bohatá judikatura, jež vykládá relevantní ustanovení
zákona o služebním poměru a určuje podmínky, za nichž lze příslušníkovi nařídit službu přesčas
do 150 hodin v kalendářním roce v souladu s uvedeným zákonem. Z poslední doby lze zmínit
např. rozsudek NSS z 20. 10. 2021, čj. 6 As 234/2019-37, jenž shrnuje předchozí judikaturu
a na jejím základě předkládá podrobný strukturovaný návod k přezkumu ze strany krajských
soudů. Vzhledem k tomu, že stěžejní část rozhodovacích důvodů rozsudku dopadá i na nyní
projednávanou věc a že Nejvyšší správní soud neshledal důvody se od nich jakkoli odchýlit,
částečně dál přebírá relevantní důvody (body 20 až 31 rozsudku).
[14] Podle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru, ve znění účinném do 31. 12. 2017
(pozn. NSS: ustanovení zákona jsou dále v textu uváděna v tomto účinném znění, není-li dále
uvedeno jinak) příslušníkovi lze v důležitém zájmu služby nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu
150 hodin v kalendářním roce. Dle §54 odst. 2 zákona o služebním poměru, jestliže bude vyhlášen
krizový stav podle zvláštního právního předpisu nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu,
lze příslušníkovi nařídit po dobu krizového stavu a nebo po nezbytnou dobu ve veřejném zájmu službu přesčas
i nad rozsah stanovený v odstavci 1.
[15] Podle §201 odst. 1 zákona o služebním poměru za důležitý zájem služby se považuje zájem
bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů bezpečnostního sboru.
[16] Podle §112 odst. 2 věty první zákona o služebním poměru platí, že příslušníkovi je stanoven
služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce.
[17] Podle §125 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušník má nárok na náhradní volno
za každou hodinu služby přesčas nad 150 hodin v kalendářním roce. Neposkytne-li bezpečnostní sbor
příslušníkovi náhradní volno v době 3 kalendářních měsíců po výkonu služby přesčas nebo v jinak dohodnuté
době, má nárok na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku,
který připadá na každou tuto hodinu služby bez služby přesčas v kalendářním měsíci, v němž službu koná.
[18] Podle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru může být služba přesčas v maximálním
rozsahu 150 hodin v kalendářním roce nařízena pouze v důležitém zájmu služby, mimo případy
krizového stavu nebo výjimečné případy ve veřejném zájmu podle §54 odst. 2, v nichž lze nařídit
službu přesčas i nad rámec tohoto limitu. Pokud je služba přesčas nařízena v souladu s 54 odst. 1
zákona o služebním poměru, nedochází ke zvýšení služebního příjmu, neboť při jeho stanovení
se již s případnými přesčasovými hodinami v rámci zákonných mezí počítá (§112 odst. 2 zákona
o služebním poměru). Přesáhne-li počet přesčasových hodin limit 150 hodin, má příslušník nárok
buď na náhradní volno (v době tří kalendářních měsíců po výkonu služby přesčas, případně
v jinak dohodnuté době), nebo na poměrnou část příslušného základního tarifu, osobního
příplatku a zvláštního příplatku. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku z 23. 5. 2013,
čj. 4 Ads 11/2013-41, č. 2900/2013 Sb. NSS (shodně také v novějším rozsudku Nejvyššího
správního soudu z 19. 6. 2020, čj. 5 As 281/2019-38, bod 17), na základě analogické aplikace
§125 odst. 1 zákona o služebním poměru příslušník má nárok na náhradní volno
nebo na poměrnou část přiznaného základního tarifu, osobního příplatku a zvláštního příplatku
za každou vykonanou hodinu služby přesčas i v případě, že sice nebyl naplněn limit 150 hodin
v kalendářním roce, avšak služba přesčas byla nařízena v rozporu se zákonem.
[19] V rozsudku čj. 4 Ads 11/2013-41, Nejvyšší správní soud vyslovil rovněž požadavek
na odůvodnění nařízení služby přesčas. Nikoli však v tom smyslu, že by vedoucí příslušník musel
v každém jednotlivém případě vydávat správní rozhodnutí o nařízení služby přesčas [srov. §171
písm. h) zákona o služebním poměru, podle nějž se na nařízení služby přesčas nevztahuje řízení
ve věcech služebního poměru]. Vedoucí příslušník však musí alespoň rámcově vymezit určitý
důvod, pro který službu přesčas nařídil, a o tomto důvodu učinit stručný písemný záznam
například v knize služeb. Tím je zajištěna možnost přezkumu nařízení služby přesčas, aniž to
na vedoucí příslušníky klade výraznější administrativní zátěž, která by ohrožovala plnění jejich
úkolů v bezpečnostním sboru.
[20] Již z rozsudku NSS z 26. 9. 2012, čj. 6 Ads 151/2011-126, č. 2823/2013 Sb. NSS,
vyplývá, že službu přesčas lze nařídit výjimečně, neboť zákonodárce její přípustnost podmínil
existencí určitých zákonných podmínek, bez jejichž existence a identifikace výkon služby přesčas
nařídit nelze. Podmínky, za nichž lze ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru
nařídit službu přesčas, shrnul Nejvyšší správní soud v rozsudku z 15. 10. 2015,
čj. 1 As 183/2015-63, č. 3341/2016 Sb. NSS, body 38 a 39) důležitý zájem služby a z toho
vyplývající předpoklad výjimečnosti služby přesčas, 2) odůvodnění přijetí tohoto opatření a 3)
maximální rozsah 150 hodin v kalendářním roce, případně vyhlášení krizového stavu nebo jiné
výjimečné případy ve veřejném zájmu. Zákon o služebním poměru nepojímá službu přesčas jako
další fond služební doby, z něhož je možné bez dalších podmínek čerpat do limitu 150 hodin
v kalendářním roce. Služba přesčas dle §54 odst. 1 zákona o služebním poměru představuje
výjimečné opatření, které umožňuje nařídit výkon služby nad rámec základní doby služby.
Důležitý zájem služby nemůže spočívat v dlouhodobém až trvalém nedostatku příslušníků (srov.
např. rozsudek NSS čj. 4 Ads 11/2013-41).
[21] Dle §53 odst. 1 zákona o služebním poměru se doba služby rozvrhuje na jednotlivé
směny předem zpravidla na období jednoho měsíce. Z povahy věci při rozvrhu základní doby
služby vedoucí příslušník nemůže zohlednit případnou budoucí nepřítomnost příslušníků
v důsledku nepředvídaných a nepředvídatelných důvodů. V rozsudcích čj. 4 Ads 11/2013-41,
a čj. 1 As 183/2015-63, Nejvyšší správní soud potvrdil, že okamžikem, ke kterému je třeba
posuzovat nepředvídatelnost důvodů z hlediska možnosti nařídit službu přesčas v souladu s §54
odst. 1 zákona o služebním poměru, je okamžik zpracování rozvrhu základní doby služby
dle §53 zákona o služebním poměru.
[22] K jednotlivým důvodům nepřítomnosti příslušníků, ke kterým došlo i v nyní posuzované
věci, se Nejvyšší správní soud již dříve vyjadřoval. Za uznatelný důvod, pro který je možné
jinému příslušníkovi nařídit službu přesčas, se považuje např. pracovní neschopnost
jiného příslušníka. Nikoli však paušálně. Pracovní neschopnost jednoho příslušníka není
důvodem pro nařízení služby přesčas jinému příslušníkovi v případě, kdy vedoucí příslušník
o důvodu nepřítomnosti věděl při zpracování rozvrhu základní doby služby podle §53 zákona
o služebním poměru. Jedná se sice obecně o nahodilou událost, kterou nelze dopředu předvídat,
z hlediska možnosti nařídit službu přesčas v souladu s §54 zákona o služebním poměru je
však nezbytné její nepředvídatelnost hodnotit právě k okamžiku zpracování rozvrhu základní
doby služby (srov. rozsudek NSS z 27. 9. 2018, čj. 9 As 207/2018-20, body 26 až 30).
[23] V případě udělení služebního volna je nezbytné rozlišovat, z jakého důvodu bylo služební
volno uděleno. Může se jednat jak o situace dopředu nepředvídatelné (např. ošetřování
nemocného člena rodiny, nepředvídatelné přerušení provozu nebo zpoždění hromadného
dopravního prostředku, účast na zásahu jednotky Sboru dobrovolných hasičů), tak o situace,
které lze dopředu předvídat velmi dobře (účast ve státní sportovní reprezentaci, činnost
vedoucího tábora, vlastní svatba, svatba dětí nebo rodičů apod.). Některé důvody mohou být
dle okolností jak předvídatelné, tak náhlé (např. dárcovství krve, výkon povinnosti svědka,
doprovod člena rodiny do zdravotnického zařízení k vyšetření). Poskytnutí služebního volna
z hlediska možnosti nařídit službu přesčas proto musí být hodnoceno ve vztahu ke konkrétnímu
důvodu jeho poskytnutí se zohledněním toho, kdy se o tomto důvodu vedoucí příslušník
dozvěděl (shodně rozsudek NSS čj. 5 As 281/2019-38, bod 21).
[24] Pokud jde o vyslání na jazykový kurz, kurz odborné přípravy, studijní a ozdravné pobyty
či nařízení nebo čerpání dovolené, nelze tyto důvody nepřítomnosti považovat za takové,
pro něž by bylo možné jinému příslušníkovi nařídit službu přesčas. Ve všech těchto případech
se totiž jedná o situace, které vedoucí příslušník, resp. služební funkcionář může dopředu
ovlivnit, a nepředstavují tak pro policejní sbor žádnou nečekanou událost. Pro účely nařízení
služby přesčas jednomu příslušníkovi je proto zcela nerozhodné, kdy jiný příslušník požádá např.
o dovolenou (podrobněji rozsudek NSS z 25. 1. 2018, čj. 9 As 258/2017-32, body 33 až 36 a 44
až 48).
[25] Mimo to mohou existovat i další, zvláštní (výjimečné) důvody nepřítomnosti, jež mohou
odůvodňovat nařízení služby přesčas (typově k těmto důvodům např. rozsudek z 18. 1. 2018,
čj. 9 As 27/2017-31, body 37 až 40).
[26] Otázka zákonnosti rozhodnutí služebního funkcionáře, potažmo stěžovatele, kterým
nevyhověl žádosti žalobce o doplatek služebního příjmu za 102 hodin v roce 2011 a 24 hodin
v roce 2012, je v posuzované věci závislá na zodpovězení otázky, zda byly služby přesčas
v rozsahu do 150 hodin v kalendářním roce nařízeny v souladu se zákonem. Stěžovatel odůvodnil
nařízení služby přesčas žalobci kumulací nepřítomností ostatních příslušníků. Nejednalo
se tedy o nutnost zastoupit konkrétního příslušníka, jenž nemohl nastoupit daný den do služby,
nýbrž šlo o situaci, kdy do služby v tentýž den nenastoupilo více příslušníků najednou, a to
z různých důvodů.
[27] Judikatura Nejvyššího správního soudu k posuzování nároků na doplatek služebního
příjmu za nařízenou službu přesčas nevyžaduje, aby služba přesčas byla nařízena vždy jako zástup
za jmenovitě určeného příslušníka. Naopak, připouští nařízení služby přesčas z důvodu kumulace
nepřítomností příslušníků ve výkonu služby z různých důvodů. Nejvyšší správní soud v rozsudku
čj. 9 As 258/2017-32, uvedl, že v takovém případě řádné posouzení žaloby z hlediska
oprávněnosti nařízených služeb přesčas vyžaduje nejprve provést rozbor toho, zda lze jednotlivé
dílčí důvody nepřítomnosti příslušníků uvedené správními orgány samostatně akceptovat jako
důvody pro nařízení služby přesčas jinému příslušníkovi, tj. zda jsou v souladu s §54 zákona
o služebním poměru. A následně provést rozbor toho, zda u každého dne nařízené služby přesčas
obstojí odůvodnění správních orgánů poukazující na kumulaci nepřítomností celé řady
příslušníků chybějících ze široké palety důvodů. Při tom je potřeba vzít v potaz také to, kolika
příslušníkům byla služba přesčas ten který den nařízena oproti počtu příslušníků chybějících
z „přesčasově uznatelných“ důvodů. Toto posouzení je nezbytné činit s ohledem na specifika
každého dne nařízené služby přesčas, neboť jednotlivé důvody nepřítomnosti se u příslušníků
mohou měnit, stejně jako se může měnit i samotný počet těch, kteří do služby nenastoupili,
a těch, kterým byla služba přesčas nařízena (obdobně např. rozsudek NSS z 28. 4. 2021,
čj. 4 As 330/2020-33, či ze dne 19. 6. 2020, čj. 5 As 281/2019-38, bod 20).
[28] Pokud by v daný den bylo do služby přesčas povoláno stejné či menší množství
příslušníků než těch, kteří ve službě chyběli z mimořádného a nepředvídatelného důvodu,
je nutno přesčas nařízený s odůvodněním kumulace nepřítomností považovat za přesčas
nařízený v důležitém zájmu služby v souladu s §54 odst. 1 zákona o služebním poměru. Naopak,
pokud by soud na základě výše uvedeného posouzení dospěl k závěru, že v určitém dni bylo
ke službě přesčas povoláno více příslušníků než těch, kteří byli nepřítomni z „přesčasově
uznatelných“ důvodů, nemohlo by se jednat o přesčas nařízený v souladu s podmínkami
§54 zákona o služebním poměru, pokud by nebylo možno určit, za kterého konkrétního
nepřítomného příslušníka byl „náhradník“ povolán.
[29] Ačkoliv správní orgány nejsou v případě kumulace důvodů nepřítomností povinny
u každého příslušníka konkrétně uvádět, za koho daný přesčas slouží, nelze akceptovat situaci,
v níž by nebylo možné v souhrnu určit, že všichni přesčas povolaní příslušníci zastupují
pouze příslušníky nepřítomné z mimořádných a nepředvídatelných důvodů. Opačný závěr
by mohl vést k tomu, že bezpečnostní sbor by na základě například již jedné uznatelné
nepřítomnosti mohl nařídit s poukazem na kumulaci nepřítomností (tedy jak uznatelných
tak neuznatelných) neomezené množství přesčasů kvalifikovaných jako přesčas v důležitém
zájmu služby dle §54 odst. 1 ve spojení s §201 odst. 1 zákona o služebním poměru, což
odporuje výše uvedeným pravidlům pro posuzování zákonnosti nařízení služeb přesčas.
[30] Městský soud však tímto způsobem nepostupoval, neboť se zaměřil na to,
zda z napadeného rozhodnutí a správního spisu lze ověřit, za kterého konkrétního příslušníka
žalobce pracoval konkrétní přesčas (body 17, 23, 24 a 25 napadeného rozsudku). Jelikož zjistil,
že takovou informaci neobsahují, dospěl k závěru o vadě řízení, neboť skutkový stav, který vzal
správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, vyžaduje zásadní doplnění [§76 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.]. Jak již Nejvyšší správní soud konstatoval výše, není povinností správních orgánů,
aby při nařízení přesčasu příslušníku bezpečnostního sboru uvedly konkrétního příslušníka,
za jehož nepřítomnost přesčas koná. Námitka stěžovatele je proto důvodná a rozsudek
městského soudu je v tomto ohledu nezákonný. Městský soud se měl namísto toho zaměřit
na přezkum, zda jednotlivé důvody nepřítomnosti příslušníků uvedené v odůvodnění
přezkoumávaných správních rozhodnutí pro dny, ve kterých byla žalobci nařízena služba přesčas,
je možné považovat za mimořádné a nepředvídatelné, tedy takové, pro které je možné nařídit
jinému příslušníkovi službu přesčas ve smyslu §54 odst. 1 zákona o služebním poměru,
a zároveň na skutečnost, kolika příslušníkům byla daný den služba přesčas nařízena. Právě
tak totiž své rozhodnutí odůvodnil stěžovatel, jakož i služební funkcionář. U jednotlivých dní,
kdy byla žalobci nařízena služba přesčas, totiž poukázal na to, že do služby nenastoupila
z rozličných důvodů celá řada policistů, a došlo tak ke kumulaci nepřítomnosti více příslušníků.
[31] Nejvyšší správní soud současně nemůže přihlédnout k tomu, že částečnou nedostatečnost
podkladů uznal i sám stěžovatel s tím, že informace o tom, kolika dalším příslušníkům byl
v konkrétní den nařízen výkon služby přesčas, je doložena pouze u některých dní a u zbylých dní
tak nelze zákonnost nařízení služby přesčas ve smyslu výše popsaného postupu přezkoumat.
Zcela by totiž nahradil důvod, pro který rozhodnutí stěžovatele zrušil městský soud.
[32] Stěžovatel se dále ohradil proti závěru městského soudu, který mu rovněž vytknul,
že ze shromážděných podkladů není možné ověřit (ne)předvídatelnost pracovní neschopnosti
jiných příslušníků, neboť neobsahují informaci, o jakou pracovní neschopnost šlo. Stěžovatel
namítl, že vedoucí příslušníci, resp. služební funkcionáři nejsou oprávněni znát důvody
neschopnosti podřízených příslušníků ke službě.
[33] K nepřítomnosti spočívající v pracovní neschopnosti městský soud správně uvedl, že jde
o důvod, pro který je možné jinému příslušníkovi nařídit službu přesčas. Doplnil, že správní spis
obsahuje 1 ks CD „Plán služeb“, na němž jsou zaznamenány plány služeb I. a II. oddělení
Inspektorátu cizinecké policie Praha Ruzyně, a 1 ks CD, na němž je zaznamenána evidence
proplácení služeb přesčas jednotlivých příslušníků předmětného útvaru včetně žalobce.
Dle městského soudu se však jedná o nepůvodní podklady vytvořených až dodatečně z podnětu
žalobce a navíc na základě nich „nelze učinit jednoznačný závěr, že např. pracovní neschopnost příslušníka
nastala v důsledku plánované neschopnosti (připadá v úvahu např. dopředu známá lázeňská péče, plánovaný
operační výkon) či v důsledku neplánované neschopnosti (připadá v úvahu např. náhlé virové onemocnění, akutní
operační výkon)“.
[34] Je pravdou, že z uvedených materiálů na CD neplynou konkrétní důvody pracovní
neschopnosti. Judikatura NSS však takový požadavek na odůvodnění správních rozhodnutí
neklade. Jak je shrnuto výše v bodě [22], pracovní neschopnost je obecně nahodilou událostí,
kterou nelze dopředu předvídat, přičemž z hlediska možnosti nařídit službu přesčas v souladu
s §54 zákona o služebním poměru je nezbytné její nepředvídatelnost hodnotit právě k okamžiku
zpracování rozvrhu základní doby služby. Není tedy nezbytné znát konkrétní důvod pracovní
neschopnosti, ostatně i městský soud si byl vědom, že tyto údaje bývají často skartovány a nemusí
tak být možné je dohledat a doložit (bod 29 napadeného rozsudku; obdobně též rozsudek NSS
ze 4. 5. 2020, čj. 4 As 327/2019-27, bod 14). Dostačující je však pouze znalost okamžiku, kdy
se vedoucí příslušník o pracovní neschopnosti jednotlivých příslušníků dozvěděl. Ani tento závěr
městského soudu tedy není v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, a proto
je rovněž nezákonný.
[35] Rozhodnutí stěžovatele i správní spis obsahují časové rozmezí, v němž byly jednotliví
příslušníci nepřítomni pro neschopnost ke službě. Městský soud se měl proto zaměřit
na hodnocení, zda každá jednotlivá pracovní neschopnost představovala (ne)předvídatelný důvod
nepřítomnosti ostatních příslušníků, tj. zkoumat, zda vedoucí příslušník o nepřítomnosti
příslušníků z důvodu pracovní neschopnosti věděl při zpracování rozvrhu základní doby služby
(plánování směn) podle §53 zákona o služebním poměru. Dle stěžovatele šlo v případě žalobce
zpravidla o 25. den v měsíci (obdobně rozsudek NSS čj. 4 As 327/2019-27, bod 10). Stěžovatel
tvrdí, že takové posouzení lze na základě správního rozhodnutí a obsahu správního spisu provést.
Až teprve pokud by tyto údaje z rozhodnutí, případně ze spisu nevyplývaly, bylo by možno
stěžovatelovo rozhodnutí považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů
[36] K vyjádření městského soudu k institutu promlčení Nejvyšší správní soud uvádí,
že městský soud tak učinil zcela mimo rámec žalobních bodů, neboť žalobce proti závěru
o promlčení nároku za dobu od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 a od 1. 1. 2011 do 31. 1. 2011 v žalobě
vůbec nebrojil. Nejde současně o otázku, kterou by se městský soud musel zabývat z moci
úřední. Městský soud se proto dopustil vady řízení, neboť rozhodnutí přezkoumal i v rozsahu,
který žalobce vůbec nenapadl. Závěry, které městský soud vyslovil, tudíž nelze považovat
za závazný právní názor a je zcela nadbytečné, aby se jimi Nejvyšší správní soud zabýval.
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k názoru, že kasační stížnost je
důvodná, a v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 věta první s. ř. s.).
[38] V dalším řízení je městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.). Městský soud tedy v mezích žalobních bodů přezkoumá správní
rozhodnutí postupem plynoucím z výše shrnuté judikatury Nejvyššího správního soudu.
[39] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 20. ledna 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu