ECLI:CZ:NSS:2022:8.AS.197.2022:12
sp. zn. 8 As 197/2022-12
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra
Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: K. M., zastoupená PhDr. J. M.,
zmocněncem, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, Praha
1, o osvobození od soudních poplatků a návrhu na vydání předběžného opatření v řízení o
žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti
usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2022, čj. 18 Af 13/2022-42,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Stěžovatelka se žalobou označenou jako „Žaloba na zrušení výzvy“ bránila proti výzvě
Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, jež ji vyzval k odstranění pochybností ve věci jejích
žádostí o kompenzační bonus. Popsala, že úředníci finančního úřadu již téměř 2 roky prověřují,
zda splňuje podmínky pro vyplacení kompenzačního bonusu, opakovaně ji vyzývají k předložení
dokladů a odstranění pochybností, přičemž tento postup označila za nezákonný a šikanózní.
V žalobě současně požádala o osvobození od soudních poplatků. V dalším podání navrhla vydání
předběžného opatření, jímž se domáhala výplaty kompenzačního bonusu.
[2] Městský soud následně rozhodl výše označeným usnesením tak, že výrokem I. zamítl
žádost o osvobození od soudních poplatků a výrokem II. zamítl návrh na vydání předběžného
opatření.
[3] Proti tomuto usnesení stěžovatelka podala kasační stížnost, v níž brojila proti tomu,
že byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků, jakož i proti zamítnutí návrhu
na vydání předběžného opatření.
[4] Podle §104 odst. 4 s. ř. s. není kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103, nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem,
jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl (stejně např. rozsudek NSS
ze 4. 3. 2004, čj. 1 Azs 23/2004-55).
[5] Jde-li o výrok I. napadeného usnesení, stěžovatelka vytýká městskému soudu,
že nevyhověl její žádosti o osvobození od soudních poplatků. V podané kasační stížnosti však
nijak nezpochybňuje zákonnost tohoto rozhodnutí a nebrojí ani proti závěru městského soudu,
na němž je napadené usnesení postaveno. Městský soud přitom uvedl, že považuje tvrzení
stěžovatelky za nedostatečná a nedůvěryhodná. Poukázal na to, že stěžovatelka tvrdí, že již více
než rok nemá žádné příjmy a není tady zřejmé, z čeho financuje vlastní živobytí (obživu, bydlení
či případné další aktivity). Podle městského soudu stěžovatelka nepochybně mohla uvést a též
doložit, že o ni někdo (například příbuzní) pečuje, tj. zajišťuje jí obživu. To však neučinila.
Městský soud dodal, že mu není zřejmé, jak žalobkyně poslední rok funguje: nevlastní žádný
majetek a nemá žádnou výdělečnou činnost. Za krajně nepravděpodobné označil to,
že by stěžovatelka více než rok čekala na výplatu kompenzačního bonusu, aniž by si mezitím
obstarala jinou výdělečnou činnost či požádala o sociální dávky.
[6] Stěžovatelka proti těmto jeho závěrům nebrojila žádnou konkrétnější argumentací. Uvedla
pouze, že není zřejmé, co je třeba dokazovat. Žalobkyně je poškozena nevyplacením
kompenzačního bonusu a stát chyboval. Následně městský soud požaduje poplatek za řízení, kdy
je zcela jasné že stěžovatelka splnila podmínky výplaty bonusu a je žalovaným šikanována.
Kasační námitky, které směřují spíše do posouzení věci samé, se tak zcela míjí s rozhodovacími
důvody napadeného usnesení městského soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka opřela svou
kasační stížnost jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103 s. ř. s., Nejvyšší správní soud
její kasační stížnost v části směřující proti výroku I. vyhodnotil jako nepřípustnou (§104 odst. 4
s. ř. s.), a odmítl ji [§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.].
[7] Kasační stížnost v části směřující proti výroku II. usnesení městského soudu, jímž byl
odmítnut návrh na vydání předběžného opatření, pak Nejvyšší správní soud odmítá, protože
je nepřípustná dle §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s., neboť směřuje proti rozhodnutí, které je svou
povahou dočasné (srov. obdobně usnesení NSS ze dne 22. 12. 2004, čj. 5 As 52/2004-172,
č. 507/2005 Sb. NSS). Uložení předběžného opatření totiž nejpozději zaniká dnem, kdy se stalo
vykonatelným rozhodnutí soudu, jímž se řízení končí. Jeho účinky jsou tak časově jasně
ohraničené: není-li takové rozhodnutí soudem zrušeno, zaniká ze zákona (§38 odst. 4 s. ř. s.;
srov. také usnesení NSS ze dne 28. 1. 2004, čj. 1 Ans 2/2003-35, 762/2006 Sb. NSS).
[8] K poznámce uvedené v kasační stížnosti o opravě žalované strany Nejvyšší správní soud
nad rámec výše uvedeného uvádí, že podle §105 odst. 1 s. ř. s. jsou účastníky řízení o kasační
stížnosti stěžovatel a všichni, kdo byli účastníky původního řízení. Chce-li stěžovatelka upravovat
žalovanou stranu, musí tak učinit v řízení před krajským soudem.
[9] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s., podle
nichž žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně 6. října 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu