ECLI:CZ:NSS:2022:8.AZS.13.2022:37
sp. zn. 8 Azs 13/2022-37
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: V. H. N., zastoupený Mgr. Markem
Eichlerem, advokátem se sídlem Stanislava Kostky Neumanna 2052, Varnsdorf,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 2. 2021, čj. OAM-827/ZA-ZA11-HA13-2020, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 1. 2022, čj. 75 Az 1/2021-39,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím neudělil žalobci azyl podle §12 až 14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu. Dospěl k závěru, že stěžovateli ve Vietnamu nehrozí pronásledování.
Pokud by se cítil ohrožen ze strany vietnamské mafie, jejímž má být dlužníkem, může se obrátit
s žádostí o ochranu na státní orgány v zemi původu, které dle zpráv o zemi původu aktivně
potlačují související trestnou činnost. Žalobce navíc o mezinárodní ochranu požádal
až po uplynutí pěti let od svého zadržení v rámci trestního řízení, od něhož se odvíjel odlet jeho
věřitelů (příslušníků mafie) do Vietnamu. Vedle toho žalovaný rozhodl, že doplňkovou ochranu
žalobci nelze udělit na základě §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť byl odsouzen k trestu
odnětí svobody v délce deseti let a trestu vyhoštění v délce pěti let za spáchání zvlášť závažného
zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy
podle §283 odst. 1 a odst. 3 písm. b) a c) trestního zákoníku.
[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, v níž namítl, že z rozhodnutí žalovaného
nelze vysledovat úvahy týkající se správního uvážení při rozhodování o udělení humanitárního
azylu podle §14 zákona o azylu. Měl za to, že v jeho případě byly jednoznačně naplněny důvody
pro udělení humanitárního azylu kvůli neschopnosti uhradit dluhy a z toho plynoucího strachu
z věřitelů a také kvůli tomu, že je křesťan. Žalovaný nedostatečně posoudil všechny faktory
podstatné pro konstatování, zda se žalobce dopustil vážného zločinu podle §15a odst. 1 písm. b)
zákona o azylu. Od spáchání trestného činu již uplynula delší doba a žalobce je vzorným
člověkem. V důsledku vycestování by mohlo dojít k zásahu do jeho práva na ochranu
soukromého a rodinného života. Žalovaný dále odsuzující rozsudek v trestní věci označoval
na různých místech rozhodnutí odlišně, kvůli čemuž je rozhodnutí vnitřně rozporné.
[3] Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem žalobu zamítl. Dospěl
k závěru, že záměna Krajského soudu v Českých Budějovicích za Krajský soud v Ústí nad Labem
v označení trestního rozsudku byla pouhou písařskou chybou, která nezpůsobuje
nepřezkoumatelnost. Rozhodnutí žalovaného je srozumitelně odůvodněno. Krajský soud
se ztotožnil i se závěrem žalovaného, podle kterého žalobci v zemi původu nehrozí
pronásledování odůvodňující udělení azylu. Žalovaný se zabýval rodinnou, sociální
a ekonomickou situací žalobce a po pečlivém prověření všech okolností pobytu žalobce
na českém území dospěl k závěru, že jeho situaci nelze považovat za mimořádnou a jeho případ
není případem hodným zvláštního zřetele odůvodňujícím udělení humanitárního azylu. Žalobce
netvrdil žádné závažné okolnosti jako např. vysoký věk, zdravotní stav, příchod ze země zasažené
humanitární katastrofou apod. Žalobcem tvrzený strach o život není takovým důvodem, neboť
neprokázal, že by byl důvodný a že by mu veřejná moc ve Vietnamu odmítla pomoci. Žalovaný
také při aplikaci §15a zákona o azylu individuálně hodnotil okolnosti případu a zabýval
se nebezpečností žalobce. Povaha páchané trestné činnosti, objem, v jakém žalobce prodával
metamfetamin, a výše uloženého trestu podle krajského soudu svědčí o vysoké závažnosti trestné
činnosti.
[4] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační
stížnost. Považuje ji za přijatelnou, protože se krajský soud odklonil od ustálené judikatury
při posouzení požadované intenzity odůvodněného strachu z pronásledování podle §12 písm. b)
zákona o azylu a rovněž co do požadované intenzity a důkazního břemene na straně stěžovatele
ve vztahu k důvodným obavám z hrozby skutečného nebezpečí závažné újmy podle §14a zákona
o azylu. Krajský soud se měl také „odklonit ve výkladu pojmu ‚vážný zločin‘ ve smyslu §15a odst. 1
písm. b) zákona o azylu“.
[5] Napadený rozsudek považuje stěžovatel za nepřezkoumatelný, neboť se krajský soud
nevypořádal s žalobními námitkami a pouze převzal argumentaci žalovaného. Konkrétně
poukázal na nevypořádání námitky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Za nedostatečné považuje posouzení žalobní námitky směřující vůči neudělení humanitárního
azylu. K tomu citoval řadu soudních rozhodnutí, která se týkají výkladu §14 zákona o azylu.
Má za to, že ve správním řízení a v žalobě vylíčil skutečnosti odůvodňující udělení humanitární
ochrany. Jestliže mu ji žalovaný neudělil, vybočil z mezí správního uvážení a krajský soud měl
jeho rozhodnutí zrušit. Krajský soud také nesprávně posoudil námitky směřující proti neudělení
doplňkové ochrany z důvodu podle §15a zákona o azylu. Stěžovatel trvá na tom, že naplnění
pojmu „vážný zločin“ nebylo dostatečně odůvodněno. Považuje rovněž za zřejmé, že byly dány
důvody pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu (tím spíš tomu tak musí
podle stěžovatele být, jestliže byly dány také důvody pro udělení azylu podle §12 téhož zákona).
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby ji Nejvyšší správní soud odmítl
pro nepřijatelnost, případně aby ji zamítl. Kasační námitky kopírují žalobní body a stěžovatel
opakuje svůj azylový příběh. Napadený rozsudek i své rozhodnutí považuje za souladné
s právními předpisy. Krajský soud se zabýval obsahem správního spisu a žalobními námitkami.
Jeho rozsudek je srozumitelný a opřený o dostatek důvodů, ze kterých plyne, proč žalobu zamítl.
Nezákonnost nelze spatřovat v tom, že se krajský soud ztotožnil s postupem žalovaného a jeho
závěry souhlasně aproboval, případně z toho dovozovat, že by se nezabýval žalobními
námitkami.
[7] Nejvyšší správní soud po posouzení formálních náležitostí kasační stížnosti nejprve
přistoupil ke zkoumání její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s., neboť se jedná o věc, v níž
po 1. 4. 2021 rozhodoval samosoudce (viz např. usnesení NSS ze dne 15. 10. 2021,
čj. 8 Azs 236/2021-34). Zabýval se tedy tím, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační
stížnost lze pro stručnost odkázat na usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS.
[8] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[9] Co se týče nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku, k této otázce existuje bohatá
judikatura Nejvyššího správního soudu. Z ní plyne, že nepřezkoumatelná jsou rozhodnutí,
z nichž není zřejmé, jakými úvahami se soud při hodnocení skutkových a právních otázek řídil.
Nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů je také rozsudek, ve kterém soud opřel své
rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjišťované či zjištěné v rozporu se zákonem (srov. rozsudky
NSS ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/2003-52, a ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75). Nejvyšší
správní soud v tomto směru neshledal žádné zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo
založit přijatelnost kasační stížnosti. I kdyby krajský soud vyšel ze závěrů, které již učinil
žalovaný, jak namítá stěžovatel, nelze takové odůvodnění bez dalšího považovat
za nepřezkoumatelné, a to tím spíše, že argumentace stěžovatele je v tomto směru spíš obecná
(viz rozsudek NSS ze dne 27. 7. 2007, čj. 8 Afs 75/2005-130). Co se týče tvrzeného nevypořádání
námitky poukazující na nedostatečné zjištění skutkového stavu, tu stěžovatel již v žalobě vznesl
pouze ve zcela obecné rovině nesplňující požadavky na formulaci žalobního bodu (viz rozsudek
rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS). Ani její
případné nevypořádání by proto nemohlo představovat zásadní pochybení krajského soudu.
[10] Vedle toho stěžovatel odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající
se podmínek pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu. Stěžovatel v tomto
směru v zásadě pouze doslovně zopakoval svou námitku uplatněnou již před krajským soudem
a pouze k ní doplnil obecné konstatování, že měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit jako
nezákonné. Stěžovatel tedy kvalifikovaně nezpochybňuje konkrétní závěry krajského soudu,
ve kterých se danou námitkou zabýval a vyložil, proč podle jeho názoru nebyly dány důvody
pro udělení tohoto typu mezinárodní ochrany. Za takové situace se jedná o nepřípustnou
kasační námitku (§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť se opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny
v §103 s. ř. s. (k tomu viz zejm. usnesení NSS ze dne 30. 6. 2020, čj. 10 As 181/2019-63,
č. 4051/2020 Sb. NSS).
[11] Ze stejného důvodu je nepřípustná i námitka týkající se aplikace vylučující klauzule
upravené v §15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Zde stěžovatel mimo argumentaci použitou již
v žalobě, na kterou krajský soud reagoval již v napadeném rozsudku, rovněž pouze obecně uvedl,
že krajský soud tuto otázku posoudil nesprávně a stejně jako žalovaný své závěry nedostatečně
odůvodnil. Jak již Nejvyšší správní soud výše uvedl, z hlediska přezkoumatelnosti nelze v tomto
ohledu shledat žádné závažné pochybení krajského soudu a stěžovatel na jeho závěry nereaguje
žádnou konkrétní argumentací, ze které by plynulo, proč jsou jeho závěry v kontextu skutkových
okolností této věci nesprávné.
[12] Co se týče stěžovatelem namítaných důvodů pro udělení doplňkové ochrany, z judikatury
Nejvyššího správního soudu plyne, že za situace, kdy žalovaný založil své rozhodnutí
mj. i na aplikaci výše uvedené vylučující klauzule, se nemusel dále zabývat důvody pro udělení
doplňkové ochrany (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 7. 9. 2010,
čj. 4 Azs 60/2007-119, č. 2174/2011 Sb. NSS). Z povahy věci proto ani nemohl věc z hlediska
důvodů pro udělení doplňkové ochrany nesprávně posoudit, jak opět zcela obecně namítl
stěžovatel.
[13] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji v souladu s §104a
odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1
větou první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu NSS
čj. 8 As 287/2020-33, část III. 4. a usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28).
Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalovanému,
který měl ve věci úspěch, nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední
činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 2. června 2022
Milan Podhrázký
předseda senátu