ECLI:CZ:NSS:2022:8.AZS.33.2022:62
sp. zn. 8 Azs 33/2022-62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra
Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobců: a) S. K., b) K. K., c) nezletilá A. K.,
všichni zastoupeni Mgr. Alenou Kuhnovou, advokátkou, se sídlem Ulrichovo nám.737/3, Hradec
Králové, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutím žalovaného ze dne 1. 10. 2021, čj. OAM-568/ZA-ZA10-ZA20-2021 a čj. OAM-
567/ZA-ZA10-ZA20-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 21. 1. 2022, čj. 51 Az 12/2021-34,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví označenými rozhodnutími zamítl žádosti žalobců (dále „stěžovatelů“)
o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Konstatoval, že ČR považuje Gruzii, s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie,
za bezpečnou zemi původu. Zároveň neshledal, že by v případě stěžovatelů nebylo možno Gruzii
za takovou zemi považovat. Stěžovatelé neměli žádné potíže s gruzínskými státními orgány.
Důvodem jejich odchodu z vlasti byly problémy se soukromým věřitelem, kterému dluží peníze
otec stěžovatele a). Tento věřitel měl fyzicky napadnout stěžovatele a) a vyhrožovat jeho rodině.
O pomoc gruzínských státních orgánů stěžovatelé nepožádali.
[2] Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným rozsudkem následně zamítl žaloby,
které stěžovatelé podali proti rozhodnutím žalovaného.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podali stěžovatelé kasační stížnost a spolu s ní požádali
o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti a o ustanovení zástupce pro řízení o ní.
[4] Stěžovatelé v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedli, že jsou pro
tento postup splněny předpoklady, neboť v důsledku rozhodnutí žalovaného pozbývají
oprávnění pobývat legálně v ČR. Bezprostředním důsledkem těchto rozhodnutí je zahájení řízení
o správním vyhoštění, a tedy bezprostřední hrozba nuceného opuštění ČR. Hrozba vážné újmy
je umocněna tím, že stěžovatelé žádali o udělení mezinárodní ochrany a při návratu do země
původu jim hrozí pronásledování, popř. vážná újma. V souladu se zásadou „v případě pochybností
ve prospěch žadatele o mezinárodní ochranu“ je nutné vycházet z předpokladu, že azylově relevantní
nebezpečí stěžovatelům skutečně hrozí. Zdravotní stav stěžovatele a) se od podání žaloby
zhoršuje. Trpí anémií, hemeroidy a střevními problémy. V prosinci 2021 byl z toho důvodu
i hospitalizován (k těmto skutečnostem stěžovatelé přiložili lékařské zprávy). Přiznání
odkladného účinku se jeví jako jediný způsob, jakým lze zajistit pobyt na území ČR minimálně
za účelem účasti na soudním řízení a také dodržení zásady non-refoulement.
[5] Žalovaný s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Uvedl,
že stěžovatelé pocházejí z Gruzie, kterou ČR řadí na seznam bezpečných zemí původu
(s územními výjimkami, které se stěžovatelů netýkají). Stěžovatelé měli mít v Gruzii problémy
se soukromým věřitelem. Nepodnikli tam žádné kroky k vyřešení své situace a místo toho
se rozhodli ze země vycestovat a žádat o mezinárodní ochranu. Neprokázali, že v jejich
individuálním případě nelze Gruzii považovat za bezpečnou zemi původu. Podle informací
nashromážděných žalovaným je zřejmé, že mají stěžovatelé v Gruzii objektivní možnost obrátit
se s žádostí o pomoc na tamější orgány, nevládní organizace či ombudsmana. Stěžovatelé
neprokázali, že by jim gruzínské státní orgány nebyly schopny či ochotny poskytnout adekvátní
pomoc. V Gruzii jim nehrozí žádné azylově relevantní nebezpečí.
[6] Nejvyšší správní soud připomíná, že podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost
odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2
až 5 s. ř. s. upravující odkladný účinek žaloby se užijí přiměřeně.
[7] Pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být v souladu s usnesením
rozšířeného senátu NSS z 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58, č. 3270/2015 Sb. NSS, splněny tři
materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele
znamenat újmu, 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, 3) přiznání odkladného účinku nesmí být
v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Odkladný účinek kasační stížnosti představuje
výjimečný institut, kterým se mění účinky pravomocného rozhodnutí, a měl by být využíván
pouze v situacích, kde výkon rozhodnutí nebo jeho jiné následky mohou působit značné obtíže.
Návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně individualizován a osvědčen, protože
je to stěžovatel, kdo je povinen tvrdit a osvědčit první z předpokladů pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, tj. že výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro něj znamenaly
újmu, přičemž hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze hypotetická a bagatelní
(srov. usnesení NSS z 3. 10. 2017, čj. 9 Afs 275/2017-20, bod 10).
[8] Ačkoli stěžovatelé avizovali, že návrh bude ještě doplněn následně ustanoveným
zástupcem, nestalo se tak. I bez toho však z návrhu vyplývá, z jakých skutkových a právních
důvodů mají stěžovatelé za to, že jsou v jejich případě naplněny předpoklady pro přiznání
odkladného účinku.
[9] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelé žádným ze svých tvrzení
neosvědčili, že jim hrozí újma takové závažnosti, která by odůvodňovala přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
[10] Pokud jde zaprvé o obecné tvrzení ohledně hrozby pronásledování v Gruzii, stěžovatelé
neuvedli ani náznakem nic, co by mohlo svědčit pro to, že by v jejich případě mohla být
vyvrácena domněnka, že Gruzie je bezpečnou zemí původu. Takové skutečnosti ani z ničeho
nevyplynuly. Není úkolem ani oprávněním soudu za stěžovatele dohledávat či domýšlet konkrétní
okolnosti a důvody, které by mohly svědčit pro vyvrácení této domněnky, resp. které by mohly
svědčit jejich návrhu na přiznání odkladného účinku (srov. např. usnesení NSS z 29. 2. 2012,
čj. 1 As 27/2012-32, a z 24. 9. 2015, čj. 2 As 218/2015-50, bod 5).
[11] Co se týče zadruhé zdravotních problémů stěžovatele a), ty podle doložených lékařských
zpráv na první pohled nemohou odůvodnit závěr, že mu po návratu do Gruzie hrozí vážná újma
ve smyslu §14a zákona o azylu. Zdravotní potíže stěžovatele a) totiž nedosahují intenzity
vážného onemocnění, u něhož lze ve velmi výjimečných případech dospět k závěru o hrozící
vážné újmě a odůvodnit tak udělení doplňkové ochrany s ohledem na nedostatečnou
úroveň zdravotní péče v zemi původu (srov. judikaturu citovanou v rozsudku NSS z 1. 4. 2021,
čj. 2 Azs 383/2020-24, body 18–20). Lze dodat, že argumentace v návrhu na přiznání odkladného
účinku ani nebyla vedena v tom směru, že by léčba zdravotních problémů stěžovatele a) nebyla
v Gruzii možná.
[12] Pokud zatřetí stěžovatelé návrh na přiznání odkladného účinku opírají o to, že jejich
pobyt v ČR je nezbytný pro účast na soudním řízení, Nejvyšší správní soud připomíná usnesení
rozšířeného senátu NSS z 16. 6. 2020 čj. 8 Azs 339/2019-38, bod 61, podle něhož „[o]becně
vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být
v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších
individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.“ Vzhledem k tomu,
že stěžovatelé v této souvislosti nepoukázali na případné specifické okolnosti jejich případu,
je nutno na danou věc plně uplatnit shora uvedený názor rozšířeného senátu. Nejvyšší správní
soud nepřehlédl, že krajský soud přiznal odkladný účinek žalobám stěžovatelů pouze
s poukazem na jejich osobní účast při projednání věci před soudem. Jak ovšem vyplývá
z usnesení čj. 8 Azs 339/2019-38, tento závěr krajského soudu není bez dalšího aplikovatelný
i na řízení o kasační stížnosti, v němž má stěžovatel povinnost být zastoupen advokátem
(srov. unesení NSS z 23. 12. 2020, čj. 3 Azs 344/2020-35, bod 8).
[13] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že stěžovatelé neuvedli žádné skutečnosti,
z nichž by soud mohl dovodit existenci hrozby újmy dosahující takové intenzity,
aby odůvodňovala přiznání odkladného účinku. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé dostatečně
neosvědčili naplnění již první z podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, není
třeba zkoumat naplnění ostatních zákonných předpokladů pro přiznání odkladného účinku podle
§73 odst. 2 s. ř. s.
[14] Soud závěrem uvádí, že tímto usnesením nepředjímá, jaké bude rozhodnutí ve věci samé.
Stěžovatelé dále mohou o přiznání odkladného účinku požádat znovu, změní-li se skutkové
okolnosti, za nichž kasační soud jejich předchozímu návrhu nevyhověl.
[15] Nejvyšší správní soud z důvodů výše uvedených vyhodnotil, že nebyly
naplněny požadavky §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107 s. ř. s., a proto kasační stížnosti
stěžovatelů nepřiznal odkladný účinek.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. dubna 2022
Jitka Zavřelová
předsedkyně senátu