ECLI:CZ:NSS:2022:KONF.1.2022:8
sp. zn. Konf 1/2022-8
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Rychlého,
Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Jitky Zavřelové,
rozhodl o návrhu Energetického regulačního úřadu, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi
Obvodním soudem pro Prahu 5 na straně jedné a Energetickým regulačním úřadem
na straně druhé, ve věci žaloby na zaplacení částky 7 214 371,42 Kč s příslušenstvím, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 199/2020 mezi žalobkyní Teplárna Strakonice
a. s., IČO 60826843, se sídlem Strakonice, Komenského 59, zastoupenou JUDr. Ing. Petrem
Petržílkem, Ph.D, advokátem se sídlem Úvaly, Dvořákova 1624, a žalovanou ČZ, a. s.,
IČO 25181432, se sídlem Praha 13, Sluneční náměstí 2540/5, zastoupenou JUDr. Tomášem
Sequensem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 745/24,
takto:
I. P ř ís l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 199/2020, o žalobě na zaplacení částky 7 214 371,42 Kč
s příslušenstvím, je s ou d .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2021, čj. 15 C 199/2020-178,
se zru š u j e.
Odůvodnění:
[1] Návrhem ze dne 21. 1. 2022 se Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“
či „navrhovatel“) domáhá, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování
některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“) rozhodl tvrzený kompetenční
spor vzniklý mezi Obvodním soudem pro Prahu 5 (dále jen „obvodní soud“) na straně jedné
a navrhovatelem na straně druhé, ve věci vedené u obvodního soudu pod sp. zn. 15 C 199/2020.
[2] Ze soudního spisu vyplývá, že žalobou podanou u Okresního soudu ve Strakonicích
se žalobkyně (Teplárna Strakonice, a. s.) domáhala po společnosti ČZ a.s. jako žalované zaplacení
částky 7 214 371,42 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně jako dodavatel uzavřela dne 5. 12. 2016
smlouvu na dodávku a odběr tepelné energie (dále jen „smlouva“) s žalovanou jako odběratelem.
V žalobě uvedla, že cena tepelné energie dle Přílohy č. 2/2019 této smlouvy, stanovená pro rok
2019, neodpovídala článku V odstavec 2 smlouvy, podle něhož musí být cena tepelné energie
stanovena v souladu s cenovými předpisy. Cenu pro rok 2020 žalobkyně stanovila v dokumentu
nazvaném Příloha č. 2/2020, avšak žalovaná jej neakceptovala, ačkoli byl v souladu se smlouvou.
Poté žalobkyně vyčíslila „dluh z ceny tepelné energie“ za období let 2019 a 2020 v celkové výši
žalované částky, tj. ve výši 7 214 371,42 Kč.
[3] Ve spise je též založena příslušná smlouva včetně příloh. Podle čl. V odstavec 1 smlouvy je
cena tepelné energie a teplonosných médií obsažena v Příloze č. 2 smlouvy; cena dle čl. I Přílohy č. 2
je platná na jeden kalendářní rok. Na další období musí být cena stanovena podle čl. II Přílohy č. 2 a
musí být písemně sdělená dodavatelem odběrateli. Podle čl. II Přílohy č. 2 „pro další budoucí období
bude cena tepelné energie vždy stanovena tak, že dodavatel od vyhlášené jednosložkové ceny Kč/GJ pro následující
období pro primární odběratele (zveřejněné na www.tst.cz) odečte částku 100 Kč/GJ“. Podle čl. V odstavec
2 smlouvy je cena tepelné energie stanovena v souladu se zákonem o cenách, navazujícími
vyhláškami a cenovými rozhodnutími ERÚ (tj. navrhovatele).
[4] Usnesením ze dne 22. 5. 2020, čj. 7 C 93/2020-46, Okresní soud ve Strakonicích postoupil
věc Obvodnímu soudu pro Prahu 5 jako soudu místně příslušnému. Obvodní soud následně
výrokem I. usnesení ze dne 23. 9. 2021, čj. 15 C 199/2020-178, řízení zastavil, výrokem II. věc
postoupil navrhovateli, a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů řízení. V odůvodnění odkázal na
§17 odst. 7 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v
energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon). Konstatoval, že mezi
stranami se jedná o tzv. spor o uzavření smlouvy mezi držitelem licence (žalobkyní) a zákazníkem
(žalovanou), neboť přílohy smlouvy ohledně stanovení ceny se sjednávají vždy na jeden kalendářní
rok.
[5] Obvodní soud dále odkázal na komentář k §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona, podle
něhož sporem o uzavření smlouvy může být i konflikt o určité její obsahové náležitosti. Cena
tepelné energie je podle §76 odst. 3 písm. d) energetického zákona podstatnou náležitostí smlouvy
o dodávce tepelné energie, proto je Přílohu č. 2 nutno považovat za součást samotné smlouvy.
Spor o obsah této přílohy je pak sporem dle §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona, jenž zakládá
pravomoc navrhovatele. Obvodní soud též poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž při
rozhodování, zda jsou splněny podstatné náležitosti smlouvy, je třeba posuzovat i určitost
vymezení smluvní ceny již v době uzavření smlouvy. Žalovaná se odvolala pouze proti výroku III.
usnesení obvodního soudu; výroky I. a II. tohoto usnesení nabyly právní moci marným uplynutím
odvolací lhůty.
[6] Navrhovatel v návrhu zvláštnímu senátu popírá svoji pravomoc k rozhodnutí sporu.
Závěry obvodního soudu označuje za „zjevně nesprávné“ s tím, že obvodní soud vykládá
§17 odst. 7 písm. a) energetického zákona formalisticky. Tyto závěry jsou založené na větě
vytržené z kontextu komentáře k tomuto zákonnému ustanovení. Podle navrhovatele totiž
z komentáře plyne, že spor o uzavření smlouvy může spočívat v tom, že se strany buď vůbec
neshodnou na existenci povinnosti smlouvu uzavřít, nebo se sice na této povinnosti shodnou,
ale nedohodnou se na podstatných náležitostech smlouvy. Ustanovení §76 energetického zákona
stanoví povinnost dodavatele při splnění dalších podmínek uzavřít smlouvu o dodávce tepelné
energie s druhou stranou. Kompetenční ustanovení [§17 odst. 7 písm. a) energetického zákona]
zakládá pravomoc navrhovatele právě pro spory o splnění této kontraktační povinnosti.
Navrhovatel uvádí, že posledně zmíněné ustanovení se užije zejména na spory mezi stranami, mezi
nimiž ještě smlouva uzavřena není, ačkoli jedna ze smluvních stran má ohledně dané smlouvy
kontraktační povinnost.
[7] Navrhovatel též zdůrazňuje, že pokud obvodní soud hovoří o konfliktu ohledně podstatné
náležitosti smlouvy (tj. zde ohledně cenového ujednání), musel by tento spor vzniknout ještě
v průběhu uzavírání smlouvy. Žalobce by se v takovém případě domáhal v žalobním návrhu, že
druhá strana má povinnost uzavřít smlouvu určitého obsahu. Ze skutkových tvrzení v žalobě však
plyne, že tak tomu není; příslušná smlouva cenové ujednání obsahuje v čl. V s tím, že cena na každý
rok bude stanovena v Příloze č. 2 smlouvy. Vydání nové Přílohy č. 2 neznamená podle navrhovatele
uzavření nové smlouvy. Spor o povinnost k peněžitému plnění v určité výši podle takové přílohy
tedy nemůže být „sporem o uzavření smlouvy“. Jinými slovy, spor o výši protiplnění poskytnutého
v minulosti nemůže být sporem o uzavření smlouvy do budoucna.
[8] Zvláštní senát konstatuje, že mezi navrhovatelem a obvodním soudem vznikl negativní
kompetenční spor ve smyslu §1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. a §1 odst. 2 věta druhá
tohoto zákona, neboť v nyní projednávané věci popřel svoji pravomoc rozhodovat obvodní soud
(výše uvedeným usnesením čj. 15 C 199/2020-178) i navrhovatel (ve svém návrhu zvláštnímu
senátu). Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem zvláštní senát
vyšel z následujících úvah.
[9] Podle §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona Energetický regulační úřad rozhoduje
spory o uzavření smlouvy podle tohoto zákona mezi držiteli licencí nebo mezi držitelem
licence a zákazníkem a spory o omezení, přerušení nebo obnovení dodávek nebo distribuce
elektřiny, plynu nebo tepelné energie z důvodu neoprávněného odběru nebo neoprávněné
distribuce.
[10] Podle §76 odst. 3 energetického zákona smlouva o dodávce tepelné energie musí
obsahovat pro každé odběrné místo
a) výkon, množství, časový průběh odběru tepelné energie a místo předání,
b) základní parametry dodávané a vracené teplonosné látky, kterými jsou teplota a tlak,
c) místo a způsob měření a náhradní způsob vyhodnocení dodávky tepelné energie,
dojde-li k poruše měřicího zařízení nebo při jeho pravidelném ověřování, a dohodu
o přístupu k měřicím a ovládacím zařízením,
d) cenu tepelné energie stanovenou v místě měření, termíny a způsob platby
za odebranou tepelnou energii včetně záloh,
e) při společném měření množství odebrané tepelné energie na přípravu teplé vody
pro více odběrných míst způsob rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie
na jednotlivá odběrná místa včetně získávání a ověřování vstupních údajů pro toto
rozdělování,
f) v případě, že z odběrného místa jsou zásobovány tepelnou energií nebo teplou vodou
objekty nebo části objektů různých vlastníků, kteří uzavírají smlouvu o dodávce tepelné
energie, způsob rozdělení nákladů mezi ně.
[11] Zvláštní senát se zabýval výkladem výše citovaného §17 odst. 7 písm. a) energetického
zákona v usnesení ze dne 4. 5. 2022, čj. Konf 20/2021-7. Připustil, že spor o uzavření smlouvy
může spočívat jak v konfliktu o tom, zda je druhá strana povinna smlouvu vůbec uzavřít,
tak v konfliktu o určité obsahové náležitosti smlouvy. Právě druhé eventuality se nyní dovolává
obvodní soud a má za to, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl spor o podstatnou náležitost
smlouvy – určení ceny za dodanou tepelnou energii v letech 2019 a 2020, neboť (i) žalobkyně
zpochybnila správnost určení ceny dle Přílohy č. 2/2019 s ohledem na příslušnou cenovou regulaci;
a (ii) smluvní strany se nedohodly na znění Přílohy č. 2/2020.
[12] V usnesení čj. Konf 20/2021-7 zvláštní senát zkoumal otázku, zda případná změna již dříve
uzavřené smlouvy o dodávce tepelné energie představuje spor o uzavření smlouvy ve smyslu §17
odst. 7 písm. a) energetického zákona. Tuto otázku zodpověděl záporně: „Mohou však nastat situace,
kdy mezi dvěma subjekty již je uzavřena smlouva, s níž je nedílně spojena kontraktační povinnost, nicméně jedna
ze stran je nespokojena s některou z jejích podstatných náležitostí a před ERÚ podáním návrhu usiluje o změnu
v obsahu uzavřené smlouvy. V takovém případě není ERÚ k projednání věci vůbec kompetentní, neboť zde dochází
k určitému střetu se soudní pravomocí podle §1766 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“),
který v návaznosti na §1765 o. z. upravující obnovení jednání o smlouvě při podstatné změně okolností stanovuje,
že nedohodnou-li se strany v přiměřené lhůtě, může soud k návrhu kterékoli z nich rozhodnout, že závazek
ze smlouvy změní obnovením rovnováhy práv a povinností stran, anebo že jej zruší ke dni a za podmínek určených
v rozhodnutí; návrhem stran soud přitom není vázán.“
[13] Z výše uvedeného je patrné, že §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona a tam užitý
pojem „spory o uzavření smlouvy“ je třeba vykládat tak, že případné spory o nové ujednání
v situaci, kdy mezi stranami již smlouva uzavřena byla, pod tento pojem nespadají (dle citovaného
usnesení zvláštního senátu čj. Konf 20/2021-7). Stejně tak pod uvedené ustanovení nebudou
spadat ani spory o plnění z již uzavřené smlouvy, ať již mají svůj základ ve sporu o výklad
ustanovení této smlouvy, o její platnost, či platnost jejích jednotlivých ustanovení.
[14] Obvodní soud chápe nynější věc tak, že – přinejmenším ve vztahu k určení ceny dodávky
tepelné energie za rok 2020 – mezi stranami vznikl spor o podstatné náležitosti smlouvy, konkrétně
o ceně, za níž má žalobkyně dodávat tepelnou energii. Tento náhled je však zavádějící. Z obsahu
příslušných smluvních ujednání (včetně ujednání čl. I a II Přílohy č. 2/2019 smlouvy), jak jsou
rekapitulována v odstavci [3] výše, je zjevné, že prima facie se smluvní strany o ceně za dodávky
tepelné energie, respektive na jejím určení dohodnuly. Není úlohou zvláštního senátu hodnotit, do
jaké míry jsou tato ujednání platná, určitá či jak mají být vykládána z hlediska vlastního sporu mezi
žalobkyní a žalovanou. Není též rozhodující, že si smluvní strany „stvrzovaly“ určení konkrétní
ceny na daný kalendářní rok podpisem příslušné Přílohy č. 2 ke smlouvě na dané období.
[15] Významné pro rozhodnutí o nyní projednávaném kompetenčním sporu je pouze to,
že mezi uvedenými stranami jednoznačně došlo k uzavření smlouvy o dodávce tepelné
energie, včetně cenového ujednání jako podstatné náležitosti této smlouvy. Proto pravomoc
navrhovatele dle §17 odst. 7 písm. a) energetického zákona není dána, a je naopak dána obecná
pravomoc civilního soudu pro rozhodování sporů povstalých ze soukromoprávních vztahů ve
smyslu §7 odst. 1 o. s. ř. Navrhovateli je třeba též přisvědčit v tom, že dle žaloby je předmětem
sporu peněžité plnění podle smlouvy, nikoli to, zda zde existuje povinnost žalované uzavřít
smlouvu o určitém obsahu.
[16] Obvodní soud se v usnesení čj. 15 C 199/2020-178, v němž popřel svoji pravomoc,
dovolává konkrétní judikatury Nejvyššího soudu. Z ní je nejvýznamnější zejména rozsudek ze dne
25. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3618/2015, jenž se týká téhož smluvního typu - smlouvy o dodávce
tepelné energie. Obvodní soud správně rekapituloval závěry Nejvyššího soudu, totiž že při
rozhodování, zda jsou splněny podstatné náležitosti smlouvy, je třeba posuzovat i určitost
vymezení smluvní ceny již v době uzavření smlouvy. Nejvyšší soud tehdy uvedl, že „[…] sice není
vyloučeno, aby kupní cena byla ve smlouvě stanovena jiným způsobem než uvedením peněžní částky, ovšem musí
se tak stát způsobem, kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření smlouvy,
neboť smlouva nemůže být platně uzavřena bez dosažení shody o jejích podstatných náležitostech“. Cena též
nemůže být ujednána jen prozatímně.
[17] Z výše uvedeného obvodní soud vyvozuje, že spor o obsah, výklad a případně i novou
úpravu ceny mezi smluvními stranami, představuje ve svém důsledku „spor o uzavření smlouvy“
dle opakovaně citovaného kompetenčního ustanovení energetického zákona. Tak tomu však není.
Předně, takový výklad tohoto ustanovení by byl nepřípustně rozšiřující v rozporu s ustálenou
judikaturou zvláštního senátu, podle níž východiskem pro jeho úvahy při rozhodování
kompetenčního sporu mezi orgánem veřejné správy a soudem ve věcech soukromoprávních je
premisa, dle které rozhodovací pravomoc zde náleží zásadně soudům (viz například usnesení
ze dne 13. 4. 2010, čj. Konf 108/2009-11, publikované pod č. 2275/2011 Sb. NSS, či usnesení ze
dne 14. 7. 2015, čj. Konf 26/2014-18). Dále je podstatné, že výše citované rozhodnutí Nejvyššího
soudu konec konců ukazuje, že posouzení určitosti cenového ujednání ve smlouvě o dodávce
tepelné energie přísluší právě civilním soudům, které se v judikované věci touto otázkou zabývaly
a meritorně o ní rozhodovaly.
[18] Protože o nároku žalobkyně je příslušný vydat rozhodnutí soud, rozhodl zvláštní senát
podle §5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., jak je uvedeno ve výroku I. Zvláštní senát podle
§5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu
popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání
rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto
výrokem II zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23. 9. 2021, čj. 15 C 199/2020-
178.
[19] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány
[§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Obvodní soud pro Prahu 5 proto danou žalobu projedná a
rozhodne o ní.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. října 2022
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu