ECLI:CZ:NSS:2022:NAO.121.2022:43
sp. zn. Nao 121/2022 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudců
JUDr. Karla Šimky a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. V. V., proti žalovaným: a)
Vláda České republiky, se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 4, Praha 1, b) Ministerstvo obrany,
se sídlem Tychonova 221/1, Praha 6, c) Úřad pro zahraniční styky a informace, se sídlem
Nad štolou 936/3, Praha 7, d) Bezpečnostní informační služba, se sídlem Nárožní 111/2,
Praha 5, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2022, č. j. 14 A 39/2022 - 14, vedeném
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 206/2022, o námitce podjatosti vznesené
proti soudcům čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu
JUDr. Jiřímu Pallovi, Mgr. Aleši Roztočilovi a Mgr. Petře Weissové,
takto:
Soudci čtvrtého senátu Nejvyššího správního soudu JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš Roztočil
a Mgr. Petra Weissová ne j s ou v yl o u čen i z projednávání a rozhodování věci vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 4 As 206/2022.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností podanou k Nejvyššímu správnímu soudu se žalobce (dále
též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze.
Jeho kasační stížnost byla zapsána do rejstříku pod sp. zn. 4 As 206/2022.
[2] Nejvyšší správní soud doručil stěžovateli poučení o tom, že jeho věc bude projednávat
a rozhodovat čtvrtý senát Nejvyššího správního soudu ve složení
JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš Roztočil a Mgr. Petra Weissová, spolu s usnesením, kterým stěžovatele
vyzval k odstranění vad kasační stížnosti. Stěžovatel následně vznesl námitku podjatosti
vůči všem výše jmenovaným soudcům.
[3] Námitku vůči soudcům čtvrtého senátu JUDr. Jiřímu Pallovi a Mgr. Aleši Roztočilovi
stěžovatel podal z důvodu jejich výroků vůči němu v písemném odůvodnění rozhodnutí NSS:
„neváhá právní úpravu aplikovat čistě účelově a správní orgány i soudy mnohdy zahrnovat neopodstatněnými
podáními a námitkami.“ Stěžovatel také uvedl: „Žalobce nyní vede spor soudní s Českou republikou –
Ministerstvo spravedlnosti u OS pro Prahu 2 sp. zn.: 20 C 51/ 2020 a žalovaná navrhla svědeckou výpověď
uvedených soudců. Žalobce uvedl, že nemá námitek z výchovných důvodů. Je tu pochybnost o nestrannosti
uvedených soudců vůči žalobci, když ho znevažují a to zcela zbytečně a nepravdivě.“
[4] Dále stěžovatel namítá podjatost vůči všem soudcům čtvrtého senátu: „Žalobce podává
námitku podjatosti z důvodu nedůvěryhodnosti uvedených soudců a soudkyně JUDr. Petry Weissové, neboť
se neoprávněně obohacují na úkor majetku České republiky tím, že zasedají jako soudci v senátu NSS 4 As
a střídajíc se ve funkci předsedy senátu, tak aby pobírali ještě příplatek za předsednictví senátu, který nemůže být
spravedlivý i proto, že by měl maximálně činit jednu třetinu, pokud se práce v senátu v počtu tří lidí rozděluje mezi
tři předsedy senátu. Žalobce v tomto smyslu podá stížnost k předsedovi NSS, který je v prvé řadě za toto
protiprávní jednání odpovědný. Senát má mít jednoho předsedu a ne tři.“
[5] Soudci čtvrtého senátu se k těmto námitkám vyjádřili tak, že nemají žádný vztah k věci ani
k účastníkům řízení.
[6] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jsou
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům
nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí být
uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11).
[8] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
(čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato
zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze tedy z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz). Zákon přitom výslovně
stanoví, že takovým důvodem nemůže být okolnost, která spočívá v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[9] Námitka podjatosti stěžovatele, jenž je advokátem, který by měl jako profesionál znát
výše citovaný procesní předpis, je zdůvodněna pouze odkazem na citaci blíže nespecifikovaného
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, v němž se podle něj měli jmenovaní soudci čtvrtého
senátu dopustit jeho znevažování. Uvedená námitka má souvislost pouze s citovaným soudním
rozhodnutím, na němž se příslušní soudci podíleli. Přitom podle výslovného znění poslední věty
§8 odst. 1 s. ř. s. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Navrhovaná svědecká výpověď soudců
v jiném řízení nikterak nezakládá jejich podjatost v řízení o kasační stížnosti, stěžovatel přitom
sám ničeho bližšího neuvádí.
[10] Také námitka podjatosti vůči všem soudcům čtvrtého senátu kvůli jejich
nedůvěryhodnosti není opodstatněná, neboť s. ř. s. ani zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích,
přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích), počet jmenovaných předsedů senátu neomezuje, a tak výkon předsednické činnosti
nezpůsobuje jejich nedůvěryhodnost.
[11] Druhý senát Nejvyššího správního soudu proto uzavírá, že na základě výše uvedeného
dospěl k závěru, že soudci čtvrtého senátu tohoto soudu JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš Roztočil
a Mgr. Petra Weissová nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí výše uvedené věci.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2022
Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu