ECLI:CZ:NSS:2022:NAO.133.2022:26
sp. zn. Nao 133/2022 – 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše
Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: Ing. P. R., proti žalovaným 1)
Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, a 2) Městský úřad
Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, sídlem Masarykovo náměstí 1/6, Brandýs nad Labem –
Stará Boleslav, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne
21. 7. 2022, č. j. 55 A 27/2022-41, o námitce podjatosti vznesené žalobcem,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu Mgr. David Hipšr ne ní v yl o u čen z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 7 As 241/2022.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností vedenou pod sp. zn. 7 As 241/2022 domáhá
zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 55 A 27/2022-41, kterým
krajský soud částečně odmítl žalobu stěžovatele, zamítl jeho žádost o osvobození od soudních
poplatků, rozhodl o nákladech řízení a vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku.
[2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 29. 8. 2022, č. j. 7 As 241/2022-13, rozhodl
předsedou senátu Mgr. Davidem Hipšrem tak, že zamítl žádost stěžovatele o osvobození od
soudních poplatků i návrh na ustanovení zástupce a vyzval ho k zaplacení soudního poplatku
a odstranění vady kasační stížnosti.
[3] Stěžovatel poté vůči soudci Davidu Hipšrovi vznesl námitku podjatosti. Soudce podle
stěžovatele v usnesení chybně dovodil, že kasační stížnost směřuje jen proti odmítnutí žaloby,
ačkoliv ve skutečnosti směřuje proti třem na sobě nezávislým výrokům usnesení krajského soudu.
Kasační stížnost tak v části, v níž se netýká odmítnutí žaloby, nepodléhá poplatkové povinnosti.
Usnesení Nejvyššího správního soudu stěžovatel dále označil za nepřezkoumatelné. Soudce podle
stěžovatele nedoložil skutečnosti, které v usnesení uvedl, tedy že stěžovatel zneužívá institut
soudních poplatků, vyvolává spory, vystupuje před Nejvyšším správním soudem v desítkách
řízení a že mu nejde primárně o vyřešení sporné právní otázky. Za úmyslnou lež stěžovatel
označil tvrzení, že jsou jím řízení vedena „sériově a stereotypně“. Stěžovatel poukázal na to, že mu
Nejvyšší správní soud v jiných řízeních přiznal osvobození od soudních poplatků či mu ustanovil
advokáta a v jednom rozhodnutí dovodil, že stěžovateli nebylo řádně doručeno. Podle stěžovatele
je „evidentním nesmyslem a lží“ tvrzení soudce Davida Hipšra, že špatná sociální situace stěžovatele
není důvodem přiznat mu osvobození od soudních poplatků. Dotčený soudce bez jakýchkoliv
důkazů napadá stěžovatele a svoji „nenávist a nepřátelství … nepřípustně subjektivně ventiluje“
v předmětném usnesení.
[4] Podle stěžovatele z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že za důvod podjatosti je
třeba pokládat i nepravdivé informace o účastníkovi řízení, které soudce uvede v rozhodnutí
a které nejsou podloženy objektivními skutečnostmi, jakož i osobní invektivy a útoky soudce
proti účastníkovi řízení. Totéž podle něj plyne i z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 12. 2018, č. j. Nao 164/2018-83, jehož část cituje.
[5] Soudce Mgr. David Hipšr uvedl, že stěžovatele zná pouze z úřední činnosti, nemá žádný
poměr k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k předmětu řízení a necítí se být ve věci podjatý.
Jde-li o usnesení č. j. Nao 164/2018-83, jehož se stěžovatel dovolává, nezbývá než zopakovat
v něm uvedený závěr, že důvodem k vyloučení soudce nemohou být okolnosti spočívající
v postupu soudce v řízení o dané věci, jakým je i postup vedoucí k zamítnutí žádosti
o osvobození od soudních poplatků.
II. Právní posouzení Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud shledal, že námitka podjatosti byla uplatněna včas, přičemž jsou
splněny i další podmínky nutné pro rozhodnutí o ní.
[7] Námitka podjatosti není důvodná.
[8] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci vyloučeni
z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům
je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. ... Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §8 odst. 5
s. ř. s. musí být námitka zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je
dovozována.
[9] Vyloučení soudce je výjimkou z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému
zákonnému soudci, neboť příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto
jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu
se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003-16).
[10] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Vyloučení soudce
z projednávání a rozhodování ve věci přitom je založeno nikoliv jen na skutečně prokázané
podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování
této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to,
že by soudce podjatý mohl být (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94).
[11] V posuzované věci stěžovatel dovozuje podjatost dotčeného soudce z toho, jak rozhodl
a odůvodnil usnesení, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žádost o osvobození od soudních
poplatků a jeho návrh na ustanovení zástupce. Stěžovatel tedy odkazuje na okolnosti týkající se
postupu dotčeného soudce v řízení, které důvodem pro vyloučení soudce nejsou, což výslovně
stanoví citovaný §8 odst. 1 s. ř. s. Vedle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz již usnesení
ze dne 18. 6. 2003, č. j. Nao 25/2003-47, č. 283/2004 Sb. NSS) z tohoto pravidla vychází
i Ústavní soud, podle něhož „[d]ůvodem k vyloučení soudců […] zásadně nemůže být jejich postup v řízení
o projednávané věci“ (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 752/18 ze dne 22. 1. 2019, bod 39 a tam citovaná
rozhodnutí).
[12] Na tomto východisku je založeno i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
13. 12. 2018, č. j. Nao 164/2018-83, jehož se dovolává stěžovatel. V něm Nejvyšší správní soud
vyložil, že důvody pro vyloučení soudkyně nespočívají a nemohou spočívat v jejím procesním
postupu (bod 16), nicméně „forma jednání a způsob vystupování této soudkyně, jakož i celkový
průběh ústního jednání“ (bod 17) v daném případě vyvolaly pochybnosti o její nepodjatosti
(viz podrobněji body 23–33). V nyní posuzovaném případě ovšem dotčený soudce
se stěžovatelem do osobního styku nepřišel. Odůvodnění usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci
stěžovatele, pak není nijak nestandardní, zejména není vůči stěžovateli v žádném ohledu urážlivé
či nezdvořilé ani nesvědčí o nenávisti a nepřátelství ze strany dotčeného soudce, jak stěžovatel
tvrdí.
[13] Fakticky stěžovatel odůvodněním námitky podjatosti zpochybnil zejména skutkové
a právní posouzení, které dotčený soudce v předmětném usnesení provedl. Řízení o námitce
podjatosti ovšem neslouží k přezkumu postupu ani rozhodování soudce, jehož podjatost je
namítána (§8 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[14] Stěžovatel tedy nepoukázal na žádné okolnosti, které by svědčily o poměru soudce k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. a byly způsobilé vyvolat
pochybnosti o nestrannosti soudce. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že námitku
podjatosti neshledal důvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 11. října 2022
JUDr. Filip Dienstbier Ph.D.
předseda senátu