ECLI:CZ:NSS:2022:NAO.15.2022:51
sp. zn. Nao 15/2022 - 51
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Juřičkové v právní věci navrhovatele:
Mgr. D. Z., proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 4, Praha 2,
o námitce podjatosti vznesené navrhovatelem v řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu
pod sp. zn. 8 Ao 5/2022,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Petr Mikeš, JUDr. Milan Podhrázký a Mgr. Jitka
Zavřelová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 8 Ao 5/2022.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Navrhovatel podal dne 11. 1. 2022 u Nejvyššího správního soudu návrh na zrušení
opatření obecné povahy vydaného odpůrcem dne 29. prosince 2021, č. j. MZDR 14601/2021-
34/MIN/KAN, k ochraně obyvatelstva před dalším rozšířením onemocnění Covid-19
způsobeného novým koronavirem SARS-CoV-2, a to v rozsahu čl. I bodu 9, 10, 11, 13 a 15.
[2] Poté, co navrhovateli bylo ze strany soudu doručeno poučení o složení rozhodujícího
senátu a o možnosti namítat podjatost těchto osob, zaslal navrhovatel soudu návrh na vyloučení
soudců a asistentů, kteří se podíleli na zpracování připomínek k návrhu novely pandemického
zákona, tedy zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění
COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů. Podle navrhovatele z připomínek plyne,
že by mimořádná opatření měla mít formu jiného právního předpisu. V důsledku toho by ale
nebyla soudy přímo přezkoumatelná, a v připomínkách se tudíž usiluje o snížení rozsahu soudní
ochrany jednotlivců. U soudců či asistentů, kteří připomínky připravili, tak nejsou dány záruky
nestranného rozhodování, neboť jde o osoby evidentně zaujaté a usilující všemi způsoby o to,
aby mimořádná opatření nebyla rušena. Navrhovatel pak s odkazy na judikaturu Ústavního soudu
a Evropského soudu pro lidská práva připomíná, že podjatost soudce se má zkoumat
v subjektivním a objektivním testu nestrannosti, přičemž v objektivní rovině musí být vyloučeny
oprávněné pochybnosti o nestrannosti soudce. V sázce je totiž důvěra, kterou soudy musí
vzbuzovat u veřejnosti i u účastníků řízení.
[3] Dle rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu byl návrh na zrušení mimořádného
opatření přidělen k rozhodnutí osmému senátu ve složení JUDr. Petr Mikeš, JUDr. Milan
Podhrázký a Mgr. Jitka Zavřelová. Soudce JUDr. Petr Mikeš k námitce podjatosti uvedl, že se za
podjatého nepovažuje a žádný vztah k věci ani navrhovateli nemá. Případný podíl na zpracování
připomínek k novele pandemického zákona nesvědčí o poměru k věci (návrhu na zrušení
konkrétního mimořádného opatření), k účastníkům ani k jejich zástupcům. Z připomínek nadto
jasně vyplývá, že změnu formy opatření by musela doprovázet i náležitá úprava jejich přezkumu,
kterou by mohl i nadále vykonávat Nejvyšší správní soud, jak to připouští čl. 87 odst. 3 Ústavy,
přičemž úprava aktivní legitimace je obdobně jako v případě opatření obecné povahy věcí
zákonodárce. Konečně uvedený soudce konstatuje, že se na zpracování připomínek podílel čistě
neformálně, a to sdělením svého názoru jejich zpracovateli. Soudce JUDr. Milan Podhrázký a
soudkyně Mgr. Jitka Zavřelová pak shodně uvedli, že se nepovažují za podjaté, nemají žádný
vztah k věci ani k navrhovateli a na zpracování připomínek k novele pandemického zákona se
nepodíleli.
II. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu
[4] Nejvyšší správní soud výše uvedené navrhovatelčino podání posoudil podle jeho obsahu
jakožto námitku podjatosti vůči těm soudcům, jejichž rozhodování ve věci připadá v úvahu, tedy
těm, kteří mají dle rozvrhu práce o návrhu rozhodnout. Soud dále shledal, že námitka podjatosti
byla uplatněna včas, přičemž jsou splněny i další podmínky nutné pro rozhodnutí o ní.
[5] Námitka podjatosti není důvodná.
[6] Při posouzení důvodnosti námitky podjatosti vycházel Nejvyšší správní soud z §8 odst. 1
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), podle kterého jsou soudci
„vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich
zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti […].“ Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka
zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
[7] Je třeba předeslat, že při úvahách o vyloučení soudce je nutno postupovat velmi
obezřetně, protože jde o výjimku z ústavní zásady, podle které nesmí být nikdo odňat svému
zákonnému soudci, neboť příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod). Tak, jak zákon a na něj navazující rozvrh práce určuje osobu
zákonného soudce (příslušného soudního oddělení, senátu), je tato příslušnost zásadně dána,
a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat
jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze proto
jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň potenciálně, brání rozhodnout v souladu
se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003-16).
[8] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv
jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti
případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (srov. nález Ústavního soudu ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena
zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních
skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení
soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní,
že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy
a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle
a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01).
Na uvedená východiska ostatně odkazuje i navrhovatel.
[9] Navrhovatel odůvodňuje námitku podjatosti tím, že soudci, kteří se podíleli na zpracování
připomínek k novele pandemického zákona, dle jeho přesvědčení usilují o omezení přístupu
jednotlivců k soudnímu přezkumu mimořádných opatření, a tedy mají zájem na tom, aby tato
opatření nebyla rušena.
[10] Nejvyšší správní soud v prvé řadě konstatuje, že případný podíl soudců na zpracování
dotčených připomínek by v obecné rovině nebyl důvodem pro shledání jejich podjatosti.
Vyjádření názoru na to, jakou právní formu by měl zákonodárce pro mimořádná opatření zvolit,
totiž nijak nevypovídá o tom, jak soudce bude přistupovat k návrhu na zrušení mimořádného
opatření, jehož forma se řídí dosavadní právní úpravou. I kdyby se tedy dotčení soudci podíleli na
předmětných připomínkách, nesvědčilo by to o jejich poměru k věci (a pochopitelně ani
k účastníkům řízení či jejich zástupcům) a nezakládalo by to důvod k jejich vyloučení.
[11] Nadto, jak dotčení soudci uvedli, se na zpracování připomínek žádný z nich nepodílel
(sdělení názoru zpracovateli připomínek za takový podíl pokládat nelze). Ani v tomto ohledu tak
není námitka navrhovatele důvodná.
[12] Navrhovatel nepřednesl žádné další konkrétní důvody, pro které by výše uvedení soudci
měli být pro svůj vztah k věci z jejího projednávání a rozhodnutí vyloučeni. Lze tedy uzavřít, že
námitka navrhovatele neobsahuje žádné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody
podjatosti ve smyslu §8 odst. 1 s. ř. s. Ani z vyjádření soudců neplyne nic, co by mohlo založit
pochybnost o jejich nepodjatosti. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl tak, že vznesenou námitku
podjatosti neshledal důvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s o u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 2. února 2022
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu