ECLI:CZ:NSS:2022:NAO.68.2022:40
sp. zn. Nao 68/2022 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: L. N., proti
žalované: Česká lékařská komora, se sídlem Lužická 419/14, Olomouc, o námitce podjatosti
soudců NSS rozhodujících v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 2. 2022, č. j. 60 A 10/2022 – 42, vedené u
Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 4 As 90/2022,
takto:
Soudci JUDr. Jiří Palla, Mgr. Aleš Roztočil a soudkyně Mgr. Petra Weissová nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodování věci žalobce vedené u Nejvyššího správního soudu pod
sp. zn. 4 As 90/2022.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal u Nejvyššího správního soudu kasační stížnost, kterou se domáhá zrušení
shora označeného usnesení krajského soudu.
[2] V návaznosti na poskytnuté informace o řízení (viz č. j. 4 As 90/2022 – 11, ze dne
21. 3. 2022) žalobce vznesl námitku podjatosti soudců 4. senátu, jemuž byla věc dle rozvrhu práce
přidělena.
[3] V podání uvádí: „Žalobce je přesvědčen, že pro podjatost jsou z věci 4 As 90/2022 vyloučeny níže
uvedené osoby soudců NSS, kdy k žalobci a spolupoškozené jednají dohodnutě (nejednají nezávisle) po řadu let
výjimečně nelidsky, provádí genocidu jejich lidských práv v ČR, tvrdí, že jsou nuceni snášet na nich páchané,
ale nikdy nevyšetřované zločiny včetně zločinů sadismu, teroru a §145, 149 TZ. Tedy jednání jmenovaných
mimo lidské chápání, takto jednat k člověku.“
[4] Dále žalobce vytýká prakticky všem soudcům NSS, že nastavili právní prostředí vůči
žalobci; podání dále obsahuje řadu invektiv a skutečností nikterak nesouvisejících ani
s projednávanou věcí, ale ani se samotnými soudci NSS; z toho pohledu je jen stěží uchopitelné.
[5] K námitce podjatosti se vyjádřili soudci 4. senátu NSS, kteří ve věci žalobce dle rozvrhu
práce rozhodují, s tím, že nemají k žalobci ani k projednávané věci žádný vztah a ani subjektivně
se necítí být podjati.
[6] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jsou
soudci „vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.“ Podle §8 odst. 5 s. ř. s. musí být námitka podjatosti zdůvodněna a musí
v ní být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.
[7] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen
na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti;
při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem na okolnosti případu – lze
mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94,
N 127/6 SbNU 429). K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11).
[8] Integrální součástí práva na spravedlivý proces tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod,
je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce. Rozhodnutí o vyloučení
soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo
nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
(čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato
zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému,
je nutno chápat jako postup výjimečný. Soudce lze tedy z projednávání a rozhodnutí přidělené
věci vyloučit jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16, dostupné na www.nssoud.cz). Zákon přitom výslovně
stanoví, že takovým důvodem nemůže být okolnost, která spočívá v postupu soudce v řízení
o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[9] Námitka podjatosti vznesená žalobcem nemůže obstát, neboť ji de facto vztahuje
k důvodům, jež podle výslovného znění §8 odst. 1 věty poslední s. ř. s. důvodem pro vyloučení
soudců z rozhodování jednoznačně být nemohou. Nejvyšší správní soud neshledal ani žádné jiné
důvody, které by podjatosti soudců nasvědčovaly.
[10] Nejvyšší správní soud neshledal žalobcem vznesenou námitku podjatosti důvodnou,
proto rozhodl, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu