ECLI:CZ:NSS:2022:NAO.95.2022:41
sp. zn. Nao 95/2022 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce V. V., proti žalované
Univerzitě Palackého v Olomouci, se sídlem Olomouc, Křížkovského 511/8, o žalobě proti
rozhodnutí rektora žalované ze dne 12. 1. 2022, č. j. P14332-II/31-12-2021-R/DE, o návrhu na
vyloučení soudců Krajského soudu v Ostravě Mgr. Jiřího Gottwalda a Mgr. Barbory Berkové z
projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod
sp. zn. 60 A 27/2022,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ostravě Mgr. Jiří Gottwald a Mgr. Barbora Berková n e j s ou
v yl o u čen i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě –
pobočky v Olomouci pod sp. zn. 60 A 27/2022.
Odůvodnění:
[1] Žalobce napadl u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci rozhodnutí rektora
žalované ze dne 12. 1. 2022, č. j. P14332-II/31-12-2021-R/DE, kterým bylo zamítnuto jeho
odvolání proti rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci ze dne
10. 11. 2021, č. j. P14332/31-12-2021/DE, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Posledně
uvedeným rozhodnutím byl žalobci, s odkazem na §58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb.,
o vysokých školách a na vnitřní předpis univerzity, vyměřen poplatek spojený se studiem
ve studijním programu M6805 Právo a právní věda Právnické fakulty Univerzity Palackého
v Olomouci ve výši 20 000 Kč za započatých 6 měsíců prodloužení studia v akademickém roce
2021/2022, v době od 1. 9. 2021. Žaloba byla u Krajského soudu v Ostravě – pobočky
v Olomouci zapsána v souladu s rozvrhem práce tohoto soudu do senátu 60 A.
[2] Podáním ze dne 9. 6. 2022 vznesl žalobce (včasnou) námitku podjatosti vůči soudci
Mgr. Jiřímu Gottwaldovi a soudkyni Mgr. Barboře Berkové, působícími v senátě 60 A krajského
soudu. Žalobce uvedl, že oba jmenovaní soudci byli ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě
– pobočky v Olomouci pod sp. zn. 65 A 75/2020, členy senátu, který zamítl jeho žalobu proti
rozhodnutí o ukončení jeho studia na Právnické fakultě žalované (rozsudkem ze dne 23. 2. 2021,
č. j. 65 A 75/2020-42, byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí rektora žalované ze dne
19. 5. 2020, č. j. UPOL-95054/9410-2020, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce
proti rozhodnutí děkana Právnické fakulty Univerzity Palackého ze dne 9. 4. 2020,
č. j. UPOL-84688/7940-2020 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno; prvoinstančním rozhodnutím
bylo zastaveno řízení o ukončení studia žalobce v prezenční formě magisterského studijního
programu M6805 Právo a právní věda, neboť odpadl důvod pro vedení tohoto řízení – pozn. NSS).
[3] Žalobce odkázal na odst. [19] odůvodnění shora citovaného rozsudku krajského soudu,
ze kterého zřetelně vyplývá právní názor krajského soudu, že bylo-li zrušeno rozhodnutí
o vyloučení žalobce ze studia ve výše uvedeném studijním oboru (a toto řízená bylo následně
zastaveno – pozn. NSS), žalobce nepřestal být studentem Právnické fakulty žalované. Žalobce
s tímto názorem, i s právním názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku
ze dne 11. 11. 2021, č. j. 1 As 113/2021-25, který závěry krajského soudu aproboval, nesouhlasí
a polemizuje s ním. Má za to, že „[j]sou-li soudci, bez zákonného podkladu, přesvědčeni že je nutné
na žalobce hledět tak, že nikdy nepřestal být studentem UPOL, pak je nepochybné, pokud je žalobce do dnešního
dne studentem, že soudci potvrdí rozhodnutí žalovaného o povinnosti zaplatit studijní poplatek ve výši
20 000 Kč.“ Dále uvádí, že „[t]vrzení KS a NSS že jsem se stal automaticky studentem, nebere v úvahu,
že než došlo ke zrušení rozsudku KS jsem se v dobré víře stal studentem jiné vysoké školy, která do vyměření
studijního poplatku ve výši 29 000,- Kč na UPOL, zahrnula i dobu předchozího studia na UPOL. Je tedy
nemyslitelné, abych studijní poplatky platil dvakrát, zvláště pak proto, že jsem na UPOL od 8. 6. 2018 již
nestudoval.“ Žalobce dále podrobně rozebírá, že se stal studentem jiné vysoké školy „v dobré víře“,
že jeho studium u žalované bylo již ukončeno. Svou argumentaci uzavřel tvrzením, že „[j]e-li
přesvědčení soudců KS, že jsem studentem UPOL do dnešního dne, ačkoli od 8. 6. 2018 na UPOL nestuduji,
pak je, ve jménu stanoviska KS, dán výsledek sporu v době, kdy jsou zde skutečnosti vyvracející toto stanovisko“.
Senát 60 A krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci je proto podle názoru žalobce
„dopředu motivovaný“ a existuje tak jeho poměr k věci i účastníkům. Žalobce proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud vyslovil, že Mgr. Jiří Gottwald a Mgr. Barbora Berková jsou vyloučeni
z projednávání jeho žaloby v této věci.
[4] Uplatněnou námitku podjatosti Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci předložil
v souladu s §8 odst. 5 soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) k rozhodnutí Nejvyššímu
správnímu soudu. V rámci předkládací zprávy soudce Mgr. Jiří Gottwald a soudkyně
Mgr. Barbora Berková shodně uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení
ani k projednávané věci a nepodíleli se na projednávání dané věci u správního orgánu
ani v předchozím soudním řízení; skutečnosti, v nichž žalobce spatřuje důvody jejich vyloučení,
se týkají jen dosavadní rozhodovací činnosti obou soudců.
[5] Předně je vhodné uvést, že integrální součástí práva na spravedlivý proces
tak, jak je vymezeno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod, je garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý
a nestranný soudce. Princip nestranného, nezávislého a spravedlivého rozhodování představuje
základní pilíř a předpoklad fungování soudní moci a všichni soudci jsou povinni jej ctít
a naplňovat.
[6] Odrazem uvedeného principu je ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s., které uvádí, že soudci jsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo
k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli
na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem
k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech.
[7] Důvodem vyloučení je tedy jen taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé,
k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat
o soudcově nepodjatosti. Při úvahách o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení
§8 s. ř. s., je nicméně nutno postupovat velmi obezřetně, neboť jde o výjimku z ústavní zásady,
podle které nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce
stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon, a na něj navazující
rozvrh práce, určují osobu zákonného soudce (příslušného soudního oddělení, senátu), je tato
příslušnost zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána
soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci lze proto jen výjimečně a ze závažných důvodů, které mu, alespoň
potenciálně, brání rozhodnout v souladu se zákonem, nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení
tohoto soudu ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 – 16; citovaná rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu jsou dostupná z http://www.nssoud.cz).
[8] Podle §8 odst. 5 s. ř. s. může účastník nebo osoba zúčastněná na řízení namítnout podjatost soudce,
soudní osoby, tlumočníka nebo znalce. Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti
dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným
námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž
je dovozována. O vyloučení soudce rozhodne usnesením po jeho vyjádření Nejvyšší správní soud, a je-li namítána
podjatost soudní osoby, tlumočníka nebo znalce, senát po jejich vyjádření. Oběma procesním podmínkám
žalobce dostál. Námitku podjatosti uplatnil včas, a také jí zdůvodnil, neboť uvedl skutečnosti,
z nichž podjatost soudců dovozuje. Nejvyšší správní soud se tedy touto námitkou může zabývat
věcně.
[9] Nestrannost soudce se zkoumá jednak z hlediska subjektivního, jednak z hlediska
objektivního, přičemž platí, že pro posouzení je rozhodující hledisko objektivní (okolnosti
zakládající pochybnost o soudcově nepodjatosti), avšak podpůrně se přihlíží i k subjektivním
hlediskům (osobnímu přesvědčení) účastníků či soudce samotného (obdobně viz usnesení tohoto
soudu ze dne 13. 4. 2010, č. j. Nao 13/2010 - 68).
[10] Subjektivní kritérium vypovídá především o postoji soudce ve vztahu ke konkrétnímu
případu. V dané věci nicméně z vyjádření soudců úseku správního soudnictví krajského soudu
vyplývá, že se v souzené věci za podjaté nepovažují.
[11] Z hlediska objektivního má při posuzování námitky podjatosti v této věci klíčový význam
ustanovení §8 odst. 1 věta třetí s. ř. s., podle níž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Z formulace námitky podjatosti je zřejmé, že žalobce dovozuje možnou podjatost Mgr. Jiřího
Gottwalda a Mgr. Barbory Berkové výlučně z výsledku jejich dřívějšího rozhodování ve skutkově
související věci sp. zn. 65 A 75/2020, s nímž se neztotožnil a rozsudek v této věci vydaný napadl
(neúspěšně) kasační stížností. Jakkoli je pravdou, že oba jmenovaní soudci skutečně byli členy
senátu 65 A, který zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení správního rozhodnutí ve věci
zastavení řízení o ukončení jeho studia na právnické fakultě žalované, a že závěry vyslovené
v rozsudku č. j. č. j. 65 A 75/2020-42 nohou mít relevanci i pro nyní vedené řízení o žalobě, nic
to nemění na tom, že žalobce důvod jejich podjatosti opírá výlučně o výsledek jejich rozhodování
v jiné věci. Ve smyslu §8 odst. 1 in fine s. ř. s. ovšem nemůže být podjatost soudce dovozována
jen z pouhého (byť odůvodněného) nesouhlasu s jeho rozhodováním v jiné věci, a to per se
(viz též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2008, č. j. 6 Ads 123/2007-53).
Zpochybňovat rozhodnutí soudu jistě lze; k tomu však slouží právě opravné prostředky (jsou-li
přípustné), nikoli námitka podjatosti (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
31. 7. 2017, č. j. Nao 248/2017 – 31); možnosti podat opravný prostředek (kasační stížnost)
ostatně stěžovatel využil, byť bez úspěchu.
[12] Z tvrzení žalobce ani ze skutečností, jež lze shledat ze soudního spisu, dále nevyplývají
byť jen náznaky toho, že by zde existoval jakýkoli vztah Mgr. Jiřího Gottwalda a Mgr. Barbory
Berkové k dané věci či k účastníkům, jenž by mohl zpochybnit, že i přes zákonem stanovené
povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně ve věci nyní projednávané žaloby
rozhodovat. Vztahem k věci přitom rozhodně nelze chápat způsob, jakým soudce rozhodoval
v dřívější – více či méně související – věci.
[13] Vzhledem k tomu, že žalobcem uvedené skutečnosti nemohou být ve smyslu ustanovení
§8 odst. 1 s. ř. s. důvodem pro vyloučení soudců, přičemž jiné relevantní skutečnosti žalobce
neuvádí, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, že ve výroku jmenovaní soudci správního úseku
Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci nejsou vyloučeni z projednávání
a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 60 A 27/2022.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. června 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu