ECLI:CZ:US:1996:3.US.142.96
sp. zn. III. ÚS 142/96
Usnesení
III. ÚS 142/96-15 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele A.M., zastoupeného advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., o návrhu ze dne 21. května 1996 na zrušení usnesení Městského soudu v Praze č. j. 20 Co 58/96-34 ze dne 29. února 1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který Ústavní soud ČR obdržel 23. května 1996, se stěžovatel domáhal přezkoumání a zrušení usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 58/96, ze dne 29. února 1996. Uvedl, že označený soud v řízení o povolení obnovy řízení porušil jeho práva, daná mu Listinou základních práv a svobod, když nerespektoval čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. 2 Listiny, podle nichž se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého soudu a každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů, v souladu s občanským soudním řádem.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového
III. ÚS 142/96-16
prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-Ii, že jde o návrh zjevně neopodstatněný /§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb./.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy /čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod /čl. 83 Ústavy ČR/. Z ústavního principu nezávislosti soudů /čl. 82 Ústavy ČR/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval.
S ohledem na obsah stížnosti, na citovaná ustanovení zák. č. 182/1993 Sb., jakož i na stanovisko, jež Ústavní soud ČR zaujal ve svých rozhodnutích /III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl./ byl návrh shledán zjevně neopodstatněným, a proto ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. Obecné soudy obou stupňů při rozhodování o důvodnosti návrhu na obnovu řízení vycházely z obsahu návrhu, v němž se navrhovatel dovolával skutečnosti, týkající se změn v evidenci motorových vozidel u dopravního inspektorátu Policie ČR u automobilu, který byl předmětem řízení u Obvodního soudu v Praze a Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 C 325/92, a z obsahu §228 občanského soudního řádu, v souladu s nímž pak obnovu řízení, jako mimořádný opravný prostředek, nepřipustily.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 25. června 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj