ECLI:CZ:US:1996:3.US.145.96
sp. zn. III. ÚS 145/96
Usnesení
III. ÚS 145/96-12
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele KS, zastoupeného advokátem JUDr. J.Š., o návrhu z 24. května 1996, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu České republiky 29. května 1996, se navrhovatel domáhal přezkoumání rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 14. března 1996, sp. zn. 19 Ca 597/94,19 Ca 37/95, ve spojení s rozhodnutím O.ú. v Ú., ze dne 12. července 1994, č. j. Poz 1924/2679/94/203 Je, a ze dne 14. prosince 1994, č. j. Poz 2288/2679/94/203 Je. Uvedli, že postoupen krajského soudu nebyla respektována jejich základní práva na spravedlivý proces, plynoucí z čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 38 a nebyla poskytnuta ochrana jejich vlastnictví v souladu s čl. 11 odst.l Listiny základních práv a svobod, když z provedených důkazů soud dovodil oprávněnost restitučního
III. ÚS 145/96-13
nároku a správnost rozhodnutí O.ú., vydaného dle §9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb. Poukázali na obsah znaleckého posudku, jímž se znalec vyslovil k charakteru staveb, umístěných na předmětných parcelách, a na to, že soud nevyhověl jejich návrhu na provedení dalších důkazů. Stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové výše označené spisové značky zrušil.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, shledá-li, že jde o návrh zjevně neopodstatněný /§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb./.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy /čl. 81, čl. 90 ústavního zákona č. 1/1993 Sb./, proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod /čl. 83 Ústavy ČR/. Z ústavního principu nezávislosti soudů /č1. 82 Ústavy ČR/ vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Ústavnímu principu nezávislosti soudů odpovídá též ustanovení §120 odst. 1 obč. soudního řádu, opravňující soud, aby rozhodl, které z navržených důkazů provede pro zjištění skutkového stavu věci.
Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc, když obecný soud se při provádění důkazů a jejich hodnocení nedostal do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu, a tím ani do rozporu s čl. 36 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 2 a s čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
III. ÚS 145/96-14
S ohledem na obsah stížnosti, citovaná ustanovení zák. č. 182/1993 Sb., na obsah spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Ca 597/94, jakož i na stanovisko, jež Ústavní soud ČR zaujal ve svých rozhodnutích /III. ÚS 23/93, III. ÚS 100/95 a násl./ byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a jako takový ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 30. července 1996
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj