ECLI:CZ:US:1996:3.US.170.96
sp. zn. III. ÚS 170/96
Usnesení
III. ÚS 170/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti paní J.R., proti Městskému soudu v Praze, mimo ústní jednání dne 10. 7. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 19. června 1996 požádala navrhovatelka s odkazem na pro sebe negativní rozhodnutí obecného soudu (v restitučním sporu vedeném
před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 28 Ca 53/95 bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú., pozemkového úřadu), aby Ústavní soud ČR část ustanovení §6 zák. č. 229/1991 Sb., kterou blíže označila, zrušil a "doporučil upozornit zákonodárce na způsoby a možnosti odstranit tvrdost ... zákona" tak,
aby bylo dosaženo "věcného, důsledného, kvalitního a právního obnovení původních vlastnických vztahů ...", když současně proti vpředu označenému rozhodnutí obecného soudu vznesla "stížnost", neboť pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci cítí se být zkrácena na svých ústavně zaručených základních právech, zejména pak v právu vlastnickém.
III. ÚS 170/96
Podle zjištění Ústavního soudu (č. l. 5 spisu) rozsudek obecného soudu, proti němuž podání stěžovatelky směřuje, se stal pravomocný dne 24. 11. 1995, takže je zřejmé, že lhůta stanovená zákonem (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.) nebyla dodržena; nadto stěžovatelka ve svém podání přehlíží, že Ústavní soud ČR již dříve a opakovaně vyložil, jak je třeba rozumět ochraně ústavně zaručeného základního práva plynoucího z čl. 11 Listiny základních práv a svobod; postačí proto stěžovatelku na tuto ustálenou judikaturu Ústavního soudu odkázat (srov. např. III. ÚS 23/93) a jen stručně připomenout, že - mimo jiné - ústavně, z důvodů již dříve opakovaně vyložených, spory o vlastnictví ústavně chráněny nejsou a ani být nemohou.
Je tedy podání stěžovatelky jednak opožděné (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.), jednak (jako návrh na zahájení řízení) je podání samo zjevně neopodstatněné (§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.), když zjevnost této neopodstatněnosti plyne z konstantní judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo již poukázáno, což současně spolu s nedodržením zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti brání tomu, aby návrh ve smyslu §74 zák. č. 182/1993 Sb. byl předložen plénu Ústavního soudu k meritornímu projednání (§11 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.); nezbylo proto, než o podání stěžovatelky rozhodnout, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno, aniž by bylo třeba vyzývati stěžovatelku k odstranění formálních vad jejího podání (§43 odst. 1 písm. c), 30 odst. 1, 34 odst. 1 al. 2 zák.č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 10. 7. 1996
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu