ECLI:CZ:US:1996:3.US.226.95
sp. zn. III. ÚS 226/95
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 4. července 1996 ve věci ústavní stížnosti R. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 1995, sp. zn. 29 Ca 320/95, jímž se zastavuje řízení o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu, a proti rozhodnutí rektora Vysokého učení technického v Brně ze dne 14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, ve věci odvolání proti rozhodnutí děkana Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně ze dne 3. července 1995, čj. 16910/95, o nepřijetí ke studiu na vysoké škole, takto:
1. Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
5. září 1995, sp. zn. 29 Ca 320/95, se zamítá .
2. Rozhodnutí rektora Vysokého učení technického v Brně ze
dne 14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
I.
Návrhem podaným Ústavnímu soudu České republiky dne 14. září
1995 a doplněným podáním ze dne 9. října 1995, se stěžovatel
domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září
1995, sp. zn. 29 Ca 320/95, jímž se zastavuje řízení o přezkoumání
rozhodnutí správního orgánu, jakož i rozhodnutí rektora Vysokého
učení technického v Brně ze dne 14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95,
ve věci odvolání proti rozhodnutí děkana Fakulty podnikatelské
Vysokého učení technického v Brně ze dne 3. července 1995, čj.
16910/95, o nepřijetí ke studiu na vysoké škole.
V ústavní stížnosti navrhovatel namítá porušení základních
práv a svobod, vyplývajících z čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 3 odst.
1, čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 13 odst.
2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních
a kulturních právech (vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb.) a čl. 2
Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv
a základních svobod (vyhlášeného pod č. 209/1992 Sb.).
Vzhledem k tomu, že spolu s ústavní stížností byl
navrhovatelem podán, v souladu s §74 zákona č. 182/1993 Sb.,
i návrh na zrušení ustanovení přílohy A zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
vylučujícího možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora vysoké
školy o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či
nepřijetí ke studiu na vysoké škole podle §18 odst. 2 zákona č.
172/1990 Sb. bylo přezkoumáno soudem, Ústavní soud dne 18. října
1995 usnesením, přijatým podle §78 odst. 1 zákona č. 182/1993
Sb., řízení o ústavní stížnosti přerušil.
Nálezem ze dne 3. dubna 1996, sp. zn. Pl. ÚS 32/95, Ústavní
soud návrh R. K. na zrušení uvedeného ustanovení přílohy
A o. s. ř. zamítl.
II.
Z listinných důkazů bylo zjištěno, že jmenovaný byl dopisem
děkana Fakulty podnikatelské Vysokého učení technického v Brně čj.
16910/95, ze dne 24. května 1995, pozván k přijímací zkoušce na
den 29. června 1995 s možností náhradního termínu dne 10. července
1995 pro případ neúčasti na přijímací zkoušce v řádném termínu
z vážných zdravotních důvodů. Podáním ze dne 29. června 1995,
doloženým lékařskou zprávou, se stěžovatel omluvil z přijímací
zkoušky dne 29. června 1995 a požádal o možnost konat zkoušku
v náhradním termínu. Den po přijímací zkoušce, konané v písemné
formě, tj. dne 11. července 1995, byl stěžovatel telegramem vyzván
k ústnímu pohovoru na den 14. července 1995. Ze všech uchazečů
byla kromě stěžovatele pozvána také G. K. Ze zápisu z jednání dne
14. července 1995 plyne odmítnutí obou uchazečů vykonat ústní
zkoušku.
Rozhodnutím děkana ze dne 3. července 1995, čj. 16910/95,
stěžovatel nebyl přijat ke studiu z důvodu neprospění u přijímací
zkoušky. Proti tomuto rozhodnutí podal dne 24. července 1995
stěžovatel odvolání k rektorovi Vysokého učení technického v Brně
s tím, že rozhodnutí děkana bylo vydáno před absolvováním
přijímací zkoušky, nebylo zasláno v prvopise, nebylo odůvodněno,
jakož i pro odmítnutí důvodnosti ústní zkoušky. Dne 31. července
1995 bylo stěžovateli zasláno nové rozhodnutí děkana o nepřijetí
ke studiu s odůvodněním, podle kterého tento nesplnil všechny
požadavky přijímací zkoušky, a byl připojen průvodní list,
obsahující omluvu za zaslání neplatného rozhodnutí a informaci,
podle níž odvolání proti rozhodnutí ze dne 3. července 1995 se
považuje za platné odvolání podle příslušných právních předpisů.
Nicméně stěžovatel dne 3. srpna 1995 podal odvolání i do
rozhodnutí děkana ze dne 31. července 1995. Rozhodnutím rektora
Vysokého učení technického v Brně ze dne 14. srpna 1995, čj.
1537/9120/95, byla "vzhledem k formálním i věcným nejasnostem"
zrušena přijímací zkouška R. K. ze dne 10. července 1995, a tím
i rozhodnutí děkana ze dne 31. července 1995, a současně byl
stěžovateli stanoven nový termín přijímací zkoušky (na den 29.
srpna 1995) před komisí, jmenovanou rektorem.
Proti rozhodnutí Vysokého učení technického v Brně ze dne
14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, podal stěžovatel dne 25. srpna
1995 Krajskému soudu v Brně žalobu, ve které se domáhal zrušení
uvedeného rozhodnutí. Usnesením ze dne 5. září 1995, sp. zn. 29 Ca
320/95, Krajský soud v Brně řízení v předmětné věci zastavil, a to
s poukazem na ustanovení §248 odst. 3 a na přílohu A o. s. ř.,
podle nichž je vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí
rektora vysoké školy o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách
přijetí či nepřijetí ke studiu na vysoké škole bylo přezkoumáno
soudem.
V ústavní stížnosti R. K. odkazuje na obsah "Pokynů pro
přijímací řízení na Fakultu podnikatelskou Vysokého učení
technického v Brně na školní rok 1995/1996", schválených dne 14.
dubna 1995 akademickým senátem fakulty, a to podle §18 odst. 1
zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších
předpisů. Uvedenými pokyny byla stanovena písemná forma
přijímacích zkoušek, eventuálně i ústní v případě, že by na
základě výsledků písemné zkoušky nebylo možno rozhodnout o přijetí
potřebného počtu uchazečů. Podle pokynů jsou uchazeči přijímáni
podle pořadí obdržených bodů do stanoveného počtu přijatých
studentů s tím, že z pořadníku jsou vyřazeni ti uchazeči, kteří
v některé dílčí zkoušce nedosáhli stanoveného minimálního počtu
bodů (o němž rozhoduje děkan na návrh přijímací komise).
S poukazem na uvedená ustanovení pokynů, na skutečnost, že nebyl
pro nedosažení stanoveného minimálního počtu bodů v některé dílčí
zkoušce vyřazen z pořadníku, a na to, že se počtem získaných bodů
zařadil do stanoveného počtu uchazečů pro přijetí ke studiu,
namítá stěžovatel porušení ústavní zásady rovnosti, zakotvené
v čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, a to ve spojení
s čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 13 odst.
2 písm. c) Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních
a kulturních právech a čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě
o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud si podle §42 odst. 3 a §76 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb. vyžádal od Krajského soudu v Brně a rektora Vysokého
učení technického v Brně vyjádření k předmětné ústavní stížnosti.
Ve svém vyjádření ze dne 22. května 1996 předseda senátu 29
Ca Krajského soudu v Brně odkazuje na platnou právní úpravu,
obsaženou v ustanovení §248 odst. 3 a v příloze A o. s. ř., podle
nichž je vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora
vysoké školy o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či
nepřijetí ke studiu na vysoké škole bylo přezkoumáno soudem,
kterou bylo napadené usnesení Krajského soudu v Brně odůvodněno.
Poukazuje rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 3. dubna 1996,
sp. zn. Pl. ÚS 32/95, jímž Ústavní soud návrh R. K. na zrušení
uvedeného ustanovení přílohy A o. s. ř. zamítl.
Rektor Vysokého učení technického v Brně ve vyjádření ze dne
15. května 1996 upozorňuje na skutečnost, že rozhodnutím ze dne
14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, nebylo rozhodnuto o nepřijetí R.
K. ke studiu na vysoké škole, nýbrž vzhledem k velké nevyváženosti
v úrovni písemného testu z jazyka a obecných znalostí ekonomiky
a s ohledem na odmítnutí uchazeče akceptovat požadavek děkana na
doplňující ústní zkoušku, bylo mu stanoveno datum nové přijímací
zkoušky. Rektor Vysokého učení technického v Brně následně
konstatuje, že uchazeč se k nové přijímací zkoušce nedostavil
a nevyužil tím možnosti pokračovat v přijímacím řízení.
Ústavní soud si dále dle ustanovení §42 odst. 2 zákona č.
182/1993 Sb. vyžádal od děkana Fakulty podnikatelské Vysokého
učení technického v Brně, výsledky přijímacího řízení všech
uchazečů o bakalářské studium ve školním roce 1994/1995, a to ze
všech posuzovaných hledisek. Tyto výsledky byly Ústavnímu soudu
předloženy dne 31. května 1996. Ústavní soud si dále vyžádal od
rektora VUT Brno statut Vysokého učení technického, včetně jeho
příloh, a od děkana Podnikatelské fakulty VUT Brno statut této
fakulty, rovněž včetně jeho příloh. Oba statuty byly Ústavnímu
soudu předloženy při ústním jednání dne 4. července 1996.
III.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. září 1995, sp. zn.
29 Ca 320/95, o zastavení řízení je odůvodněno poukazem na
ustanovení §248 odst. 3 a na přílohu A o. s. ř., podle nichž je
vyloučena možnost domáhat se, aby rozhodnutí rektora vysoké školy
o odvolání do rozhodnutí děkana v otázkách přijetí či nepřijetí ke
studiu na vysoké škole bylo přezkoumáno soudem. Ústavnost
uvedených ustanovení o. s. ř. potvrdil nález Ústavního soudu ze
dne 3. dubna 1996, sp. zn. Pl. ÚS 32/95, jímž byl zamítnut návrh
R. K. na jejich zrušení. Neúspěch stěžovatele v řízení podle §64
a násl. zákona č. 182/1993 Sb. implikuje rovněž zamítavé
rozhodnutí ve věci jeho návrhu na zrušení usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 5. září 1995, sp. zn. 29 Ca 320/95.
IV.
IV/a
Při posuzování ústavnosti rozhodnutí rektora Vysokého učení
technického v Brně ze dne 14. srpna 1995, čj. 1537/9120/95, bylo
nutno v první řadě zodpovědět otázku, zdali se v případě přijetí,
resp. nepřijetí, ke studiu na vysoké škole jedná o rozhodování
o právu fyzické osoby v oblasti veřejné správy. Pozitivní odpověď
na tuto otázku vyplývá jednak z platné právní úpravy, jednak
z judikatury a konečně i z teoretickoprávního rozboru.
Z hlediska platného práva je to zejména napadené ustanovení
přílohy A o. s. ř., které by nemělo rozumný smysl v případě
závěru, podle něhož se v posuzovaném případě nejedná o rozhodování
o právu fyzické osoby v oblasti veřejné správy. Dále §18 odst.
2 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších
předpisů, zakotvuje proces rozhodování o přijetí ke studiu na
vysoké škole. V souvislosti s rozhodnutím o přijetí ke studiu
obsahuje citované ustanovení i výčet náležitostí, pojmově
charakterizujících rozhodnutí v oblasti veřejné správy (vyžaduje
se jeho odůvodnění, zakotvuje se přezkumný mechanizmus).
Z hlediska judikatury lze zmínit usnesení Ústavního soudu
České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 19. března 1992,
sp. zn. II. ÚS 18/92, v němž byla řešena otázka, jestli Právnická
fakulta Univerzity Karlovy v oblasti rozhodování o rigorozním
řízení vystupovala jako orgán veřejné moci. K pozitivní odpovědi
Ústavní soud ČSFR dospěl přijetím stanoviska, podle něhož jiný
právní subjekt, než státní orgán, rozhoduje jako orgán veřejné
moci o základních právech a svobodách tehdy, je-li toto
rozhodování součástí pravomoci zakotvené zákonem a účastenství
v něm nutnou podmínkou pro realizaci takového práva nebo svobody
a nelze-li právo nebo svobodu uplatnit jinak.
Zákon o vysokých školách předpokládá výlučně existenci
státních vysokých škol, na část jimi uskutečňovaných rozhodnutí
přímo vztahuje správní řád (§34), pro další část upravuje
speciální postup (např. §18 odst. 2). Právu studovat na vysoké
škole zákon přisuzuje veřejnoprávní povahu. Toto konstatování
plyne z ustanovení §34, podle něhož se na rozhodování o vyloučení
ze studia vztahuje správní řád, a tudíž následně i možnost
soudního přezkoumání.
Podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod se
každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého
a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Uvedené ustanovení Listiny základních práv a svobod vyžaduje tudíž
pro všechny případy rozhodování o právech stanovený postup, čili
procesní úpravu, garantující rovnost a vyloučení libovůle.
Na rozhodování o přijetí ke studiu na vysoké škole se podle
§34 zákona o vysokých školách nevztahují obecné předpisy
o správním řízení, tj. §53 až 61 zákona č. 71/1967 Sb.,
o správním řízení. Uvedenou problematiku neupravuje přitom ani
zákon o vysokých školách. Podle §1 odst. 2 zákona č. 172/1990
Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou vysoké školy samosprávné,
v důsledku čehož o organizaci a činnosti vysoké školy rozhodují,
v souladu se zákonem a v jeho mezích, orgány akademické
samosprávy. Je tedy jejich úkolem ve statutu vysoké školy
(fakulty) stanovit postup rozhodování o právech, jestliže tento
není stanoven právními předpisy. V souvislosti s rozhodováním
rektora o odvolání do rozhodnutí děkana o nepřijetí ke studiu na
vysoké škole to znamená stanovit rozsah aplikace revizního
principu, resp. jeho omezení, na důvody odvolání, jakož i míru
aplikace kasačního a apelačního principu.
Statut Vysokého učení technického v Brně neobsahuje
stanovení postupu při rozhodování rektora o odvolání do rozhodnutí
děkana o nepřijetí ke studiu na vysoké škole, v důsledku čehož
v posuzované věci nebyly splněny kautely, vyžadované ustanovením
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
IV/b
Z ustanovení §18 odst. 2 zákona č. 172/1990 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, plyne závěr, podle něhož zákon o vysokých
školách svěřuje přijímací řízení fakultám (pokud se vysoká škola
na fakulty člení). Rozhodnutí rektora, kterým byl stěžovateli
stanoven nový termín přijímací zkoušky před komisí, jmenovanou
rektorem, je proto rovněž porušením §18 odst. 2 zákona o vysokých
školách, jakož i porušením ústavního principu rovnosti.
IV/c
Z uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, podle něhož
rozhodnutím rektora Vysokého učení technického v Brně ze dne 14.
srpna 1995, čj. 1537/9120/95, bylo porušeno základní právo
stěžovatele, obsažené v čl. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních
práv a svobod, v důsledku čehož uvedené rozhodnutí zrušil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.
V Brně 4. července 1996