Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.07.1996, sp. zn. Pl. ÚS 4/96 [ nález / JURKA / výz-2 ], paralelní citace: N 65/5 SbNU 497 [ 204/1996 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.4.96

sp. zn. Pl. ÚS 4/96 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. července 1996 v plénu ve věci návrhu skupiny 26 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení obecně závazné vyhlášky města Náchod ze dne 19. října 1994, o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda, takto: Vyhláška města Náchod ze dne 19. října 1994, o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: Skupina 26 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR dne 15.3.1996 navrhla ve smyslu §64 odst. 2 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, aby Ústavní soud ČR zahájil řízení o zrušení vyhlášky města Náchod ze dne 19.10.1994, o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda. Znění napadené vyhlášky je následující: "§1 Komunistická, nacistická a fašistická propaganda se na území města zakazuje. §2 Komunistickou, nacistickou a fašistickou propagandou se rozumí: a/ požadavky na násilnou změnu ústavního pořádku, b/ užívání symbolů těchto zločinných hnutí při jejich propagaci, c/ zpochybňování zločinnosti režimů, které tato hnutí představovala. §3 Tato vyhláška byla schválena městským zastupitelstvem města Náchoda na jeho veřejném zasedání konaném dne 19. října 1994. Vyhláška byla zveřejněna v informační skříňce Městského úřadu v Náchodě dne 24. ledna 1995. Tato vyhláška nabývá účinnosti 15. dnem po dni jejího vyhlášení. zástupce starosty starosta města Náchoda" Ve svém návrhu, podaném podle §64 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, skupina poslanců uvádí, že oprávnění obce vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech samostatné působnosti obce je sice zakotveno v čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR, současně je však omezeno působností, která může být omezena jen zákonem (čl. 104 odst. 1 Ústavy ČR). Tímto zákonem je v prvé řadě zákon České národní rady č. 367/1990 Sb., o obcích, v jehož ustanovení §13 odst. 2 se uvádí, že při výkonu samostatné působnosti se obec řídí jen zákony a jinými obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. Podle §16 odst. 2 musí být takové vyhlášky se zákony a uvedenými právními předpisy v souladu. Okruh věcí, svěřených do samostatné působnosti obcí (měst), je příkladmo uveden v §14 a obecně v §15 cit. zákona. Podle právního názoru Ústavního soudu, vysloveného v jeho nálezu Pl. ÚS 26/93, lze ze smyslu zákonného zmocnění zastupitelstev obcí k vydávání vyhlášek dovodit, že toto zmocnění je nutno interpretovat restriktivně, neboť se vztahuje jen na věci, v nichž obec nevystupuje jako subjekt, oprávněný určovat pro občana povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy. Propagandou se rozumí veřejné šíření, objasňování a doporučování nějakých myšlenek, názorů apod. s cílem získat přívržence. Podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") je zaručena svoboda projevu, tj. právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu. Podle čl. 17 odst. 4 Listiny mohou být svoboda projevu a právo vyhledávat a šířit informace omezeny jen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnosti státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti. Rovněž podle čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb., má každý právo zastávat svůj názor bez překážky a svobodu rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem nebo jakýmikoli jinými prostředky podle vlastní volby. Toto právo může být omezeno jen zákonem ve speciálních případech [podle odst. 3 písm. a) a b) cit. článku]. Právo na svobodu projevu garantuje též ustanovení čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. Výkon tohoto práva může být omezen jen zákonem a jen za podmínek stanovených v odstavci 2 tohoto článku (zájem národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrana zdraví nebo morálky, ochrana pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci). Přípustná omezení a ochrana svobody projevu byla provedena zejména ustanoveními §198a, §260 a §261 trestního zákona, dále §16 tiskového zákona č. 81/1966 Sb., §5 písmeno a) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, §2 odst. 1 a 2 zákona č. 172/1990 Sb., o vysokých školách. V tomto ohledu napadená vyhláška svou pružnou dikcí zasahuje též do práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti, chráněného bez jakéhokoli omezení ustanovením čl. 34 odst. 1 Listiny. Napadená vyhláška je dále v rozporu s ustanovením čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 Listiny, podle nichž každý může činit to, co není zakázáno zákonem (nikoli podzákonným právním předpisem), a nesmí být nucen činit něco, co neukládá zákon. Jde též o rozpor s ustanoveními čl. 4 odst. 1 Listiny, podle něhož povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Napadenou vyhláškou města Náchoda byla porušena zejména ustanovení čl. 2 odst. 4 a čl. 104 Ústavy ČR, ustanovení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 17 odst. 1, 2 a 4, čl. 34 odst. 1 Listiny, ustanovení §13 odst. 2 a §16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších zákonů, ustanovení čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb. a ustanovení čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. Z uvedených důvodů skupina poslanců navrhla zrušení napadené vyhlášky. Město Náchod ve vyjádření starostky města ze dne 5.4.1996 uvedlo, že vyhlášku o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda přijalo zastupitelstvo na svém 28. zasedání dne 19.10.1994. Zastupitelstvo tehdy mělo 30 členů, v době projednávání vyhlášky bylo přítomno 20 členů. Vyhláška byla schválena 17 hlasy, 3 hlasy byly proti. Vyhláška byla zveřejněna na úřední desce dne 24.1.1995 a byla sejmuta 14.2.1995. Podle ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, posuzuje Ústavní soud při rozhodování obsah zákona nebo jiného právního předpisu z hlediska jejich souladu s ústavními zákony, mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy, popř. zákony, jedná-li se o jiný právní předpis a zjišťuje, zda byly přijaty a vydány v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru ze zápisu z jednání městského zastupitelstva, konaného dne 19.10.1994 v Náchodě, Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla schválena při uvedeném jednání 17 hlasy pro, 3 hlasy proti, nikdo se nezdržel hlasování. Protože zastupitelstvo obce tehdy mělo 30 členů, z nichž 20 bylo přítomno jednání, lze konstatovat, že napadená vyhláška byla přijata kvalifikovaným způsobem (§38 odst. 5 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dále Ústavní soud zjistil, že napadená vyhláška byla řádným způsobem vyvěšena na úřední desce Městského úřadu v Náchodě dne 24.1.1995 a sejmuta dne 14.2.1995, takže nabyla účinnosti dne 8.2.1995 (§16 odst. 3,4 citovaného zákona). Ústavní soud má proto za to, že napadený předpis byl přijat a vydán ústavně předepsaným způsobem. Ústavní soud ČR se dále zabýval otázkou aktivní legitimace k podání návrhu, jestliže někteří z poslanců - navrhovatelů v současné době již funkci poslance Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nezastávají. V souladu s již dříve judikovaným názorem zastává stanovisko, že v době podání návrhu nepochybně všichni navrhovatelé byli poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a proto návrh byl ve smyslu §64 odst. 2 písmeno b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podán oprávněnými osobami. Podle názoru Ústavního soudu nebyla však napadená vyhláška přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence. Ústava vymezuje totiž v čl. 104 odst. 3 tuto kompetenci k vydávání obecně závazných vyhlášek tak, že zastupitelstva obcí je mohou vydávat pouze v mezích své působnosti. Tato působnost je blíže upravena zákonem ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, a to tak, že jde o působnost samostatnou (§13 a násl. zákona) nebo o působnost přenesenou (§21 a násl. zákona). Vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, náležejících do přenesené působnosti, může obec pouze na základě zmocnění v zákoně a v jeho mezích (§24 odst. 1 zákona). O takový případ vydání obecně závazné vyhlášky v rámci přenesené působnosti v projednávané věci evidentně nejde. Ústavní soud se zabýval proto dále otázkou, zda napadenou vyhlášku lze považovat za obecně závaznou vyhlášku ve věcech, náležejících do samostatné působnosti obce [§14 odst. 1 písmeno i) zákona]. Samostatná působnost obce je upravena v ust. §14 citovaného zákona, a to tak, že v odst. 1 tohoto ustanovení jsou jednotlivé činnosti, patřící do samostatné působnosti uvedeny demonstrativně, zatímco v odst. 2 je samostatná působnost obce extenzivněji upravena tak, že obec v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům, jako výkon státní správy. Podle názoru Ústavního soudu lze stěží mít za to, že pod samostatnou působností obce lze rozumět zákaz činností, který v podstatě není ničím jiným, než parafrází skutkových podstat trestných činů, uvedených v §§260 a 261 trestního zákona. Tím, že vyhlášku takového obsahu vydalo, překročilo tedy město Náchod meze stanovených kompetencí, daných Ústavou ČR a zákonem ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. K tomu Ústavní soud dodává, že chce-li obec v tomto směru výslovně projevit svou politickou vůli, může tak případně učinit jinými adekvátními prostředky, nikoliv však normativním aktem. Na základě výše uvedeného proto dospěl Ústavní soud k závěru, že napadená vyhláška je v rozporu s článkem 104 odst. 3 Ústavy ČR, ustanoveními §13, §14 a §16 odst. 2 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů. Aniž by bylo třeba se zabývat dalšími důvody, uváděnými v návrhu, rozhodl tak, že vyhláška města Náchoda ze dne 19.10.1994, o zákazu komunistické, nacistické a fašistické propagandy na území města Náchoda, se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů (§70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 10. července 1996