ECLI:CZ:US:1997:1.US.27.97
sp. zn. I. ÚS 27/97
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 27/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J.K., zastoupeného JUDr. E.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 1996, čj. 1 Co 304/94 - 64, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 10. 1996, sp. zn. 1 Cdon 52/96, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 20. 1. 1997 označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o odvolání a rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání ve. věci žaloby na ochranu osobnosti, kde vystupoval jako osoba žalovaná. V odůvodnění ústavní stížnosti uvádí úvahy a závěry v zásadě pouze vrchního soudu s tím, že zřejmě opakuje
I. ÚS 27/97
argumentaci, kterou již uplatňoval v dovolání. Domnívá se, že uvedenými rozsudky došlo k porušení práva na řádný proces podle čl. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále pak k porušení práva na svobodu projevu a práva vyhledávat a šířit informace zakotvené v čl. 17 citované Listiny. Odkazuje taktéž na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 84/94 (publikovaný pod č. 34 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, s. 257 an.).
Pokud jde o namítané porušení čl. 1 Ústavy ČR, je třeba konstatovat, že tento článek je základním ústavním ustanovením, které obecně charakterizuje Českou republiku jako právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Principy obsažené v tomto článku i v čl. 1 Listiny základních práv a svobod se vztahují na všechna základní práva a svobody ústavně garantované a jsou východiskem při jejich výkladu. Záruky právního státu a ochrany základních práv a svobod jsou pak konkretizovány v dalších ustanoveních Ústavy ČR a zejména pak v Listině základních práv a svobod. Ústavní stížnosti či jinému návrhu argumentujícímu porušením čl. 1 Ústavy ČR může být sice vyhověno, ale zpravidla pouze za předpokladu, když je zároveň porušeno jiné základní právo nebo svoboda.
Porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stěžovatel spatřuje především v hodnocení "tónu" článku z hlediska jeho způsobilosti ohrozit čest a důstojnost žalobce vrchním soudem; jde tedy o otázku hodnocení provedeného důkazu. Na základě již ustálené judikatury je třeba konstatovat, že Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soudy jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jinak tak nečiní ani tehdy,
kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Listina
I. ÚS 27/97
základních práv a svobod zakotvuje právo každého, aby se v soudním řízení mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (čl. 38 odst. 2). V ostatních aspektech řízení - pokud jde o dokazování - pak platí obecná zásada, že domáhat se svého práva lze pouze způsobem zákonem stanoveným (čl. 36 odst. 1 a 4), resp. že soudům je svěřeno, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Jinak jsou soudci při výkonu své funkce nezávislí (čl. 82 Ústavy ČR). Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§123), stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§120) a především stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§132).
Pokud stěžovatel poukazuje na nález sp. zn. III. ÚS 84/94, Ústavní soud jej považuje za nepřípadný. Z nálezu vyplývá, že vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (právní závěry soudu) nemůže být v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. V daném případě k takovému pochybení nedošlo.
Stěžovatelem namítané porušení čl. 17 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), konkrétně zřejmě především pak jeho odst. 2, jež v podání nijak nespecifikuje, nelze akceptovat. Uvedená Listina v čl. 17 garantuje tzv. svobodu projevu, včetně šíření informací, kterou lze omezit pouze za podmínek uvedených v čl. 17 odst. 4 této Listiny, a to jen zákonem. K žádnému porušení této základní svobody stěžovatele nemohlo dojít, neboť mu nikdo nebránil v šíření informací (v daném případě) prostřednictvím tisku.; Jinou se ovšem jeví otázka, zda výkonem této základní svobody nemohlo dojít k porušení jiného základního práva (zejména podle čl. 10 uvedené Listiny) odlišné osoby. Svoboda projevu podle čl. 17Listiny neznamená garanci eventuální občanskoprávní "neodpovědnosti" za porušení práva.
I. ÚS 27/97
Soudce zpravodaj neshledal v tomto případě porušení ústavních práv. Proto podle ustanovení §43 odst. 1 písm. C) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj