ECLI:CZ:US:1997:1.US.285.97
sp. zn. I. ÚS 285/97
Usnesení
I. ÚS 285/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele M.K., zastoupeného advokátem JUDr. PhDr. O.Ch., takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 22. 7. 1997 označeným jako ústavní stížnost.
Stěžovatel napadá rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 4. 1997, sp. zn. 8 Co 674/97 - 43, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 25. 11. 1996, čj. 4 C 730/96 - 22, jímž mu bylo uloženo zaplacení dlužné částky ve výši Kč 200 000,-- žalobci J.S. V podstatě polemizuje s dokazováním soudu prvního i druhého stupně, přičemž opakuje, jak vyplývá i z rozsudku krajského soudu, argumenty, které již uplatnil v prvoinstančním i druhoinstančním
I. ÚS 285/97
řízení. Stěžovatel se domnívá, že "...provedené důkazy byly pro rozhodnutí v dané věci nedostatečné a soud tedy nemohl bezpečně posoudit skutečný skutkový stav ...V tomto případě obecné soudy vykročily z mezí zásad spravedlivého procesu dle článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a nebylo tedy dodrženo právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu...". Kromě toho stěžovatel namítá i porušení některých ustanovení občanského soudního řádu.
Ve věci je třeba konstatovat - jak již bylo uvedeno v řadě rozhodnutí - že Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti a tato cennost není zaměřena na eventuální porušení běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Ústavní soud se zabývá správností hodnocení důkazů obecnými soud jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před nimi byly porušeny ústavní procesní principy, zejména pak tzv. právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jinak nepřikročuje k hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93).
Jestliže se namítá porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod, pak je si třeba z obecného pohledu uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod, jakož i z úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení, tj. že by jednotlivci bylo zaručováno přímo a
I. ÚS 285/97
bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům. Právo na spravedlivý proces znamená zajištění práva na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Není ani úkolem Ústavního soudu napravovat situaci, kdy stěžovatel v řízení neunesl důkazní břemeno.
Podstata ústavní stížnosti spočívá i v námitce, že nepřipuštěním důkazu provedení účetní prověrky, který považuje stěžovatel za nezbytný, došlo k porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.
Jak bylo zjištěno ze spisu, takový návrh na provedení důkazu byl již vznesen v rámci odvolacího řízení a krajský soud k tomu v odůvodnění uvedl, že "...ani účetní prověrku klubu by souvislost přijatých peněz s půjčkou navrhovatele nemohla být dovozena, a proto takový důkazní návrh nutno hodnotit za nadbytečný...".
Soudní moc, tak jak je konstituována Ústavou ČR, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 odst. 1), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (č1. 82 odst. 1). Důsledkem nezávislosti soudcovské moci je mimo jiné i to, že obecné soudy jsou při zjišťování skutkového stavu věci vázány toliko zákonem (čl. 95 odst. 1), v daném případě - co do důkazní stránky věci - ustanoveními občanského soudního řádu. Pokud jde o dokazování v civilním soudním řízení, občanský soudní řád hovoří o právu vyjádřit se k návrhům na důkazy a ke všem důkazům, které byly provedeny (§123), stvrzuje zásadu tzv. volného hodnocení důkazů (§132) a především však stanoví, že soud sám rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede (§120). Povinností soudu je přitom řádně odůvodnit, proč navrhované důkazy provedeny nebyly, což v tomto případě krajský soud učinil.
I. ÚS 285/97
Ústavní soud v postupu soudů namítané porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod ani jiných ústavních procesních práv neshledal a musel proto návrh ústavní stížnosti považovat za zjevně neopodstatněný.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení svým usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm.` c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. listopadu 1997 JUDr. Vladimír Paul soudce Ústavního soudu