ECLI:CZ:US:1997:2.US.238.96
sp. zn. II. ÚS 238/96
Usnesení
II. ÚS 238/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci ústavní stížnosti 1) Ing. J.J., 2) J.J., 3) V.D., 4) M.S., 5) V.B., 6) B.M., 7) P.V., 8) Ing. K..J. a 9) Ing. L.J., všichni zastoupeni advokátem JUDr. P.R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 22 Ca 730/95, ve spojení s rozhodnutím Okresního pozemkového úřadu v P., ze dne 21. 12. 1993, sp. zn. Poz. ú. 1070/91 /W-Hu-1, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé namítají neústavnost výše uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu s tím, že byl porušen čl. 11 odst. 1,2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny a čl. 37 odst. 3 Listiny s tím, že postavení navrhovatelů před soudem nebylo rovnocenné a o jejich právu nebylo spravedlivě a v souladu se zákonem rozhodnuto.
Za účelem správných zjištění si Ústavní soud vyžádal spis Ústavního soudu IV. ÚS 75/95, spis Krajského soudu v Ostravě 22 Ca 730/95 a vyjádření Krajského soudu v Ostravě v téže věci a po jejich přezkoumání dospěl k tomuto závěru:
Tvrzení stěžovatelů, že shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 5. 1996, čj. 22 Ca 730/95-34, byla porušena jejich práva zaručená v čl. 11 odst. 1 až 4 a čl. 36 odst. 1,2 a čl. 37 odst. 3 Listiny, neshledává Ústavní soud za právně opodstatněné.
Po provedeném šetření se Ústavní soud ztotožnil s názorem Krajského soudu v Ostravě v tom, že krajský soud svým postupem neporušil čl. 36 odst. 1,2 a čl. 37 odst. 3 Listiny, neboť stěžovatelům nebyla odňata možnost domáhat se stanoveným postupem svého
II. ÚS 238/96
práva u soudu ani znemožněno obrátit se na soud, aby přezkoumal rozhodnutí orgánu veřejné správy; stejně tak nebyla dle Ústavního soudu porušena rovnost účastníků řízení.
Podstatou ústavní stížnosti, jak vyplývá z celého jejího obsahu, je požadavek, aby ústavní soud jako instance nadřízená krajskému soudu, přezkoumal napadené rozhodnutí. Taková pravomoc Ústavnímu soudu ve smyslu ust. čl. 87 Ústavy České republiky nepřísluší.
Nálezem Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 75/95, bylo rozhodnuto o stížnosti stěžovatelů ohledně téhož restitučního nároku v tom, že Ústavní soud shledal porušení práv stěžovatelů v rozhodnutí obecných soudů v jednání v rozporu s ust. §250 f ve spojení s §250 1 odst. 2 o. s. ř. tím, že bylo rozhodnuto bez nařízení jednání.
Jak Ústavní soud zjistil ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 730/95, krajský soud, vázán právními závěry obsaženými v citovaném nálezu Ústavního soudu, provedl jednak jednání na místě samém a poté nařídil ještě ústní jednání a na základě takto provedeného řízení ve věci znovu rozhodl. Tím odstranil vytýkaná porušení práv stěžovatelů.
V pravomoci Ústavního soudu není hodnotit provádění důkazů obecnými soudy, ani právní interpretace ve věci, pokud nedošlo takovým postupem k porušení ústavně zaručených práv a svobod. Takové porušení v daném případě Ústavní soud neshledal. Podstatou případu je totiž v dané chvíli již jen otázka možného porušení čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny. Dle ustálené judikatury Ústavního soudu je ochrana vlastnického práva, zaručená v citovaném ustanovení Listiny, chápána především jako ochrana existujícího vlastnického práva a nikoliv jako ochrana nároku, o němž má být v soudním řízení rozhodnuto. Jiný přístup by znamenal nepřípustný zásah do rozhodování obecných soudů, ke kterému nemá Ústavní soud pravomoci.
Krajský soud rovněž svým postupem neporušil ust. čl. 36 odst. 1, 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny, protože stěžovatelům nebyla odňata možnost domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu ani znemožněno obrátit se na soud, aby přezkoumal rozhodnutí orgánu veřejné správy. Stejně tak nebyla porušena rovnost účastníků řízení před soudem.
Dle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 1997
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu