ECLI:CZ:US:1997:2.US.44.97
sp. zn. II. ÚS 44/97
Usnesení
II. ÚS 44/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele I.Ch., zastoupeného JUDr. V.O., o ústavní stížnosti proti rozsudku okresního soudu v Táboře ze dne 15. 5. 1995, sp. zn. 9 T 238/94, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 9. 1995, sp. zn. 14 To 160/95, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve svém návrhu ze dne 6. 2. 1997, doručeném Ústavnímu soudu dne 7. 2. 1997, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno právo chráněné čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tj. že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech, a stejně tak, že bylo porušeno právo chráněné čl. 3 odst. 3 Listiny, dle kterého nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Navrhovatel dále uvedl, že dne 10. 12. 1996 mu bylo doručeno sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 2. 12. 1996 o tom, že ministr spravedlnosti neshledal na základě podnětu navrhovatele důvod k podání stížnosti pro porušení zákona.
Dle ustanovení §72 odst. ,2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem,
II. ÚS 44/97
kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Prostředkem práva, který má na mysli citované ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., je prostředek, který zákon poskytuje stěžovateli a nikoliv jinému subjektu (srov. též §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.). Vzhledem k tomu, že stížnost pro porušení zákona může podat pouze ministr spravedlnosti (srov. §266 tr. řádu), nejde o opravný prostředek, který by byl oprávněn podat navrhovatel na ochranu svého práva ve smyslu ustanovení §72 zák. č. 182/1993 Sb. Tím spíše nelze považovat za prostředek k ochraně práva ve smyslu §72 zák. č. 182/1993 Sb. pouhý podnět k takové stížnosti (srov. např. rozhodnutí ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 9/94, II. ÚS 276/95). Za této situace bylo rozhodnutím o posledním prostředku k ochraně práva navrhovatele usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 14 To 160/95, které nabylo s ohledem na ustanovení §140 tr. řádu právní moci dne 20. 9. 1995, a to ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Táboře.
Protože navrhovatel podal svou ústavní stížnost na poště k přepravě až dne 6. 2. 1997, jde zcela zjevně o návrh podaný po 60 denní lhůtě stanovené tímto zákonem. Za této situace nezbylo než návrh mimo ústní jednání dle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 18. 2. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR