ECLI:CZ:US:1997:3.US.133.97
sp. zn. III. ÚS 133/97
Usnesení
III. ÚS 133/97-7
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele J.Č., zastoupeného advokátkou D.R., o návrhu ze dne 16. dubna 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. a doručeným Ústavnímu soudu České republiky 21. dubna 1997, se navrhovatel domáhal přezkoumání postupu a rozhodnutí obecných soudů. Uvedl, že Obvodní soud pro Prahu 6 jej zavázal rozsudkem ze dne 25. června 1996 platit nezletilým dětem zvýšené výživné i když jeho příjmy po ukončení studia na právnické fakultě činily pouze 4.500,- Kč hrubého, případně 3.645,- Kč, příjmy matky se zvýšily na 10.613,- Kč. Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně dne 20. ledna 1997 potvrdil. Oba soudy vycházely ve svých rozhodnutích z toho, že si může zajistit lépe placené zaměstnání, nabízené Úřadem práce, a tak si zajistit vyšší příjem, než kterého dosahuje. Vyslovil přesvědčení, že soudy porušily jeho právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu a tím také čl. 26 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 z 25. června 1996 a Městského soudu v Praze z 20. ledna 1997.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato Lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č.
182/1993 Sb.). Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholeni jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95, jakož i další).
Toto stanovisko se vztahuje i na posuzovanou věc. Obecné soudy se při provádění a hodnocení důkazů nedostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu a tím ani do rozporu s čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 15 P 84/93, rozsudku tohoto soudu ze dne 25. června 1996 a rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 23 Co 480/96, z 20. ledna 1997, bylo zjištěno, že soudy provedenými důkazy náležitě objasnily jaké jsou schopnosti a možnosti obou rodičů a s ohledem na to, v souladu s §85 odst. 2 a §96 odst. 1 zákona o rodině, stanovily výši výživného pro nezletilé děti ve věku 15 a 14 let. Podle §96 odst. 1 zák. o rodině ke schopnostem a možnostem povinného se přihlédne také, jestliže povinný se vzdá bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu. Použitím těchto ustanovení poskytly soudy ochranu práv dětem, k nimž má stěžovatel povinnosti, práv, vyplývajících z čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i z citovaného zákona o rodině, který v §85 odst. 1 ukládá vyživovací povinnost rodičů k dětem do té doby, pokud děti nejsou schopny samy se živit, a v §33 odst. 1 stanoví, že rodiče odpovídají za všestranný vývoj svých dětí, pečují soustavně a důsledně o jejich výchovu a výživu. Článek 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mj. zaručuje dětem a mladistvým zvláštní ochranu, a proto, jestliže soudy při realizaci právní ochrany ji poskytly nezletilým dětem - byt' k tíži stěžovatele, dovolávajícího se práva na svobodnou volbu povolání (čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), nelze stížnost považovat za opodstatněnou a jako taková byla ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. soudcem zpravodajem, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnuta
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj