ECLI:CZ:US:1997:3.US.355.96
sp. zn. III. ÚS 355/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl po ústním jednání dne 9. října 1997 ve věci ústavní stížnosti V. B., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, č. j. 22 Ca 628/95-32, ze dne 10. září 1996, takto:
1. Z r u š u j í se:
a) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 1996,
č. j. 22 Ca 628/95-32, ve výroku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí
Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ze
dne l. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do, ve znění "l)
v odstavci za "2" potvrzuje" a ve výroku o nákladech řízení,
b) rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního
pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz
2752/943/1995-203 Do, v části pod bodem 2.
2. Návrh na zrušení výroku, kterým se rozhodnutí Okresního
úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ve znění
"2) v odstavci za "3" ruší a věc se vrací v této části správnímu
orgánu k dalšímu řízení", se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Návrhem, podaným osobně Ústavnímu soudu dne 20. prosince
1996, tedy ve lhůtě stanovené §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.,
se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 10. září 1996, č. j. 22 Ca 628/95-32, kterým bylo potvrzeno
rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního
pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz
2752/943/1995-203 Do. Uvedl, že napadeným rozhodnutím bylo
porušeno jeho základní právo, zaručené čl. 11 odst. 1, 4 a čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když krajský soud
rozhodl bez jeho přítomnosti u jednání a když ve svém potvrzujícím
rozhodnutí argumentoval tvrzením, že přídělové řízení, na základě
něhož nabyl parcelu č. 312 v k. ú. V.M., nebylo ukončeno, a proto
ji nelze identifikovat a vydat.
Z obsahu spisu Okresního úřadu Ústí nad Orlicí, okresního
pozemkového úřadu, jeho rozhodnutí č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do,
ze dne 1. srpna 1996, a spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn.
22 Ca 628/95, jež si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že
stěžovatel podal u Krajského soudu v Ostravě žalobu, v níž se
domáhal přezkoumání rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu v Ústí
nad Orlicí, který neuznal jeho restituční nárok na parcelu č. 312
o výměře 9.745 m2 a parcely č. 53/1, 53/2, 317/3, 317/4 a 317/8.
Pokud jde o parcelu č. 312, pozemkový úřad uvedl, že rozsah
výměry, v jakém je obsažena v katastru nemovitostí č. 312/1
pastva, č. 312/2 les a případně v č. 1182 ostatní plocha nelze
přesně určit, neboť přídělové řízení u části parcely č. 312 nebylo
dokončeno. Restituční nárok k ostatním označeným parcelám neuznal
s odůvodněním, že nebyl uplatněn ve lhůtě stanovené zákonem.
Stěžovatel podal u Krajského soudu v Ostravě dne 28. srpna
1995 žalobu, v níž se domáhal přezkoumání rozhodnutí správního
orgánu. Uvedl, že podle jeho přesvědčení se pozemkový úřad správně
nevypořádal s otázkou, zda přídělové řízení bylo ukončeno či
nikoliv a závěr, že ukončeno nebylo, dovodil pouze ze zjištění, že
se výměry pozemků zcela neshodují. Parcela č. 312 o výměře 0,9745
ha mu byla řádně přidělena, navazovala na další pozemky, které
v přídělu obdržel, a vše užíval v hranicích, jak jsou uvedeny na
snímku mapy v pozemkovém katastru. Ke změnám ve výměře, dle jeho
tvrzení, mohlo dojít poté, co bez jeho souhlasu přes parcelu č.
312 byla zřízena cesta. Stejně tak vyslovil nesouhlas
s rozhodnutím pozemkového úřadu ohledně dalších parcel - nárok na
ně mu nebyl přiznán proto, že jej údajně uplatnil po zákonné
lhůtě.
Krajský soud v Ostravě bez předvolání a přítomnosti účastníků
dne 10. září 1996 rozsudkem č. j. 22 Ca 628/95-32 rozhodl tak, že
výrokem označeným jako odst. l) potvrdil rozhodnutí Okresního
úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního pozemkového úřadu ze dne l.
srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do, v odstavci pod bodem
"2", tj. v odstavci, jak vyplývá z rozhodnutí pozemkového úřadu,
kterým vyslovil, že stěžovatel není vlastníkem části původní
pozemkové parcely č. 312 o výměře 9745 m2. Výrokem rozsudku
v odst. 2) zrušil výše označené rozhodnutí v odstavci pod bodem
"3" s tím, že věc v této části se vrací správnímu orgánu k dalšímu
řízení. Právo na náhradu nákladů řízení nebylo navrhovateli
přiznáno. Potvrzující část rozsudku odůvodnil soud poukazem na §11 odst. 1 písm. f) zákona č. 229/1992 Sb., ve znění pozdějších
předpisů, podle něhož v případě, že nelze provést identifikaci
parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení, nelze pozemky
nebo jejich části vydat a oprávněným osobám bude přiznáno právo na
poskytnutí jiného vhodného pozemku či na finanční náhradu.
V odůvodnění zrušujícího výroku krajský soud uvedl, že zastává
právní názor, dle něhož neměl odpůrce rozhodovat podle §9
citovaného zákona, když dospěl k závěru, že nárok ohledně
předmětných nemovitostí byl uplatněn po lhůtě, ale měl rozhodnout
o zamítnutí podle správního řádu, tj. podle zákona č. 71/1967 Sb.
Rozhodnutí o nákladech řízení krajský soud odůvodnil zněním §250k odst. l a §250l odst. 2 o. s. ř., skutečnost, že rozhodl bez
nařízení jednání v písemném vyhotovení rozsudku neodůvodnil.
Stěžovatel v ústavní stížnosti poukázal na to, že Krajský
soud v Ostravě neprojednal věc veřejně, rozhodl v jeho
nepřítomnosti a nevzal zřetel ani na obsah podání, v němž výslovně
uvedl, že se chce u soudu vyjádřit. Ve věci parcely č. 312,
jejíhož vydání se domáhal, uvedl, že tato mu byla přidělena ve
výměře 9.745 m2, spolu s ní pak obdržel parcely další, které
tvořily jeden funkční celek, jak je zachyceno i v mapě pozemkového
katastru, vyhotoveného Katastrálním úřadem v Ústí nad Orlicí dne
8. srpna 1995. V takovém rozsahu také pozemky užíval po dobu 13
let, zaplatil za ně přídělovou cenu a o jeho vlastnictví nebylo
pochybností v době, kdy pozemky převáděl na stát. Stěžovatel ani
jeho právní zástupce - po výzvě k odstranění vad návrhu - neuvedli
důvody, pro které stížnost směřuje i proti výroku, kterým bylo
soudem v druhém odstavci rozhodnutí správního orgánu zrušeno a věc
vrácena k dalšímu řízení, a navrhli, aby Ústavní soud rozsudek
Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. září 1996, sp. zn. 22 Ca
628/95, zrušil.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 3 a §76
odst. l zákona č. 182/1993 Sb. podal dne 11. září 1997 Krajský
soud v Ostravě vyjádření, v němž předsedkyně senátu 22 Ca uvedla,
že soud rozhodoval v době, kdy ustanovení §250f o. s. ř. platilo
a od jednání upustil poté, kdy dospěl k závěru, že se jedná
o posouzení právní otázky. V dalším poukázala na obsah odůvodnění
rozsudku a na §11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě s tím, že v dané
věci se jedná o případ nedokončeného přídělového řízení, kdy
pozemek byl sice ve smyslu údajů obsažených v přídělové listině
veden pod konkrétním parcelním číslem, ale vlastnictví k němu
nebylo zapsáno do pozemkové evidence, byl uveden pouze v návrhu
přídělu. Příděl byl pak zapsán do vložky č. 24n pozemkové knihy
jako usedlost čp. 16 ve výměře asi 13 ha v k. ú. V. M.. Dále
poukázala na to, že otázku identifikace parcel je oprávněn
posuzovat pouze katastrální úřad, který potvrdil v řízení před
správním orgánem, že přídělové řízení nebylo u předmětné parcely
dokončeno. Navrhla, aby byla z uvedených důvodů stížnost
zamítnuta.
II.
II/a
Ústavní soud v dosavadní činnosti rozhodoval v řadě
stížností, v nichž se stěžovatelé dovolávali svého práva na soudní
ochranu, práva na veřejné projednání jejich věci a v jejich
přítomnosti tak, aby se mohli vyjádřit ke všem prováděným důkazům
(ve smyslu čl. 36 odst. l a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod). V nálezu ve věci vedené pod sp. zn. I ÚS 5/95 Ústavní
soud konstatoval, že v rámci zásad spravedlivého soudního řízení
je třeba trvat na tom, aby bylo účastníkům umožněno domáhat se
stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu
a ve stanovených případech u jiného orgánu, přičemž "stanoveným
postupem" je nutno v principu rozumět, mimo jiné, osobní přístup
účastníka k soudu, jeho výslech a projednání věci v jeho
přítomnosti tak, aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Použití ustanovení §250f občanského soudního řádu, ve znění
v čase rozhodování Krajského soudu v Ostravě v předmětné věci (tj.
dne 10. září 1996) mohlo sice být označeno za "stanovený postup"
podle čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod, avšak jako
ustanovení výjimečné, které bylo lze z hlediska ústavních záruk
spravedlivého procesu aplikovat jen tehdy, jestliže měl účastník
přístup alespoň ke správnímu orgánu, kde byl vyslechnut, takže
mohl vyjádřit své stanovisko k projednávané věci (viz rovněž
rozhodnutí ve věcech sp. zn. IV. ÚS 75/94, I. ÚS 57/94 a dalších),
a jen tehdy, pokud se jednalo o jednoduchý případ a šlo-li
o posouzení právní otázky (viz zejména nález ve věci sp. zn. IV.
ÚS 98/94).
K nezbytnosti respektování ústavních principů ve správním
soudnictví se Ústavní soud vyslovil také ve svém rozhodnutí ze dne
24. září 1996 ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 18/96, jímž dnem
l. května 1997 ustanovení §250f zákona č. 99/l963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zrušil. Novela o. s.
ř. (publikovaná pod č. 202/1997 Sb.) pak upraveným zněním §250f
svěřila možnost rozhodování soudu o správní žalobě bez ústního
jednání do sféry procesní dispozice účastníků řízení.
Ústavní soud se rovněž vyjádřil k otázce povinnosti soudů
řádným způsobem odůvodňovat svá rozhodnutí (III. ÚS 84/94), když
konstatoval následující: Nezávislost rozhodování obecných soudů se
uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním
rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného
a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny
základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy. Jedním z těchto
principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož
i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod, čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování,
je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§157 odst.
1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení §157 odst.
2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými
zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné
a právními závěry na straně druhé.
Z obsahu spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca
628/95 a jeho rozsudku ze dne 10. září 1996 bylo nepochybně
zjištěno, že soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního
orgánu nepostupoval v souladu s výše citovanými ustanoveními
občanského soudního řádu - rozhodl bez nařízení jednání
a skutečnosti, které jej k takovému postupu vedly, v odůvodnění
rozsudku neuvedl. Tuto skutečnost, tj. zejména absenci odůvodnění
postupu soudu dle §250f o. s. ř., v tehdejším jeho znění, nutno
považovat za porušení čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 36 a čl. 38 odst.
2 Listiny základních práv a svobod.
II/b
Ze správního spisu Okresního úřadu Ústí nad Orlicí, okresního
pozemkového úřadu, bylo zjištěno následující:
- přídělovou listinou, vydanou Ministerstvem zemědělství
- Národním pozemkovým úřadem v Praze dne 7. prosince 1950 pod
č. j. 135.162/50-LL/2, byla stěžovateli dle dekretu prezidenta
republiky č. 28/1945 Sb. přidělena usedlost čp. 16 v k. ú. V. M.,
ve výměře asi 13 ha (č. l. 6),
- po provedeném přídělovém řízení dle uvedeného dekretu
prezidenta republiky byla dne 19. července 1957 Okresním národním
výborem v Šumperku vydána stěžovateli přídělová listina, dle které
byl příděl přídělcem převzat dne 1. června 1947, a dle níž byla
jeho součástí i část parcely č. 312 v k. ú. V. M. o výměře 0,9745
ha (č. l. 7),
- Okresním národním výborem v Ústí nad Orlicí byla pak dne
8. června 1967 vydána přídělová listina, dle které k převzetí
přídělu přídělcem došlo dne 1. června 1947 a dle níž jeho součástí
byla i celá parcela č. 312 v k. ú. V. M. o výměře 0,9745 ha (č. l.
8),
- v nabídce bezplatného odevzdání do vlastnictví
československého státu, učiněné stěžovatelem dne 16. června 1971
(č. l. 13) je parcela č. 312 (o výměře 0,9745 ha) již rozdělena na
p. č. 312/1 (o výměře 0,3800 ha) a p. č. 312/2 (o výměře 0,6656
ha),
- dle výpisu z evidencí nemovitostí ze dne 28. října 1992 (č.
l. 24c) vyplývá, že v pozemkové knize pro k. ú. V. M. v knihovní
vložce NP 11 pod p. č. 312 její první část je vedena ve výměře
0,9745 ha a část druhá ve výměře 0,12 ha, celková výměra parcely
pak 1,0945 ha, dále, v evidenci nemovitostí pak pod p. č. 312/1
výměra 0,38 ha, pod p. č. 312/2 výměra 0,5456 ha a výměra 0,12 ha,
přičemž výměra 0,0489 je označena jako část p. č. 1182 (což spolu
představuje 1,0945 ha),
- dle sdělení katastrálního úřadu v Ústí nad Orlicí ze dne
26. července 1995, adresovaného Pozemkovému úřadu v Ústí nad
Orlicí (na něž se Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého
rozhodnutí odvolává a které se nachází na č. l. 42 a nikoli 39,
jak se v uvedeném rozhodnutí uvádí), "u ppčk 312 nebylo přídělové
řízení dokončeno u celé této parcely, když v grafickém operátu
nebylo vyznačeno rozmezí obou přídělů, tj. kterých konkrétních
1200 m2 nebylo panu V. B. přiděleno. Správně měla být identifikace
této ppčk vyhotovena skupinově, tj. bez zavádějícího tvrzení, že
1200 m2 se odečítá právě a jenom z parcely KN 312/2. Zákonná
překážka vydání se tedy vztahuje na celou část ppčk 312 o výměře
9745 m2."
O uvedené sdělení opírá své zamítavé rozhodnutí jak Okresní
úřad v Ústí nad Orlicí, okresní pozemkový úřad (rozhodnutí ze dne
1. srpna 1995, č. j. Poz 2752/943/1995-203 Do), tak i Krajský soud
v Ostravě ve svém rozsudku ze dne 10. září 1996, č. j. 22 Ca
628/95-32.
Jak bylo již zmíněno, dle §11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě
pozemky nelze vydat v případě, jestliže nelze provést identifikaci
parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu č.
12/1945 Sb., dekretu č. 28/1945 Sb., zákona č. 142/1947 Sb.
a zákona č. 46/1948 Sb.
V předmětné věci nutno tudíž vymezit pojem nedokončeného
přídělového řízení, jakož i pojem nemožnosti identifikace parcel.
Tyto otázky jsou otázkami právními a nikoli skutkovými, je
proto úkolem samotného soudu se s nimi vypořádat (čl. 36 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Z čl. 90 Ústavy vyplývá princip
iura novit curia. Je proto v rozporu s uvedeným ústavním
ustanovením (a v předmětné věci nelze ani aplikovat ustanovení §135 o. s. ř.), aby soud bez dalšího převzal právní názor, obsažený
ve sdělení jiného státního orgánu, který note bene není ani
instancí, jejíž rozhodnutí je přezkoumáváno.
Z hlediska ochrany hmotných ústavních subjektivních práv,
čili v dané věci práva vlastnického, nutno poznamenat následující:
Dle §5 odst. 2 dekretu č. 28/1945 Sb., jež se vztahuje na
daný případ, přidělená půda přechází dnem převzetí do držby (což
byl v daném případě 1. červen 1947) do vlastnictví přídělce.
Přitom podle §10 odst. 2 citovaného dekretu s tím spojené zápisy
v pozemkové knize obstará Národní pozemkový úřad.
Pojem dokončení přídělového řízení dle dekretu č. 28/1945 Sb.
nutno tudíž interpretovat ve smyslu přechodu vlastnictví.
Nesplnění zákonem (dekretem) uložené povinnosti správnímu orgánu
zajistit zápis v pozemkové knize nemůže jít k tíži přídělce,
jakožto již vlastníka.
Pokud s ohledem na provedené důkazy není pochyb o přechodu
vlastnictví ani o rozsahu a identifikaci předmětných parcel
z hlediska jejich držby a užívání přídělcem, nesrovnalosti
v evidencích nemovitostí nemohou být samy o sobě důvodem postupu
podle §11 odst. 1 písm. f) zákona o půdě.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud výrok Krajského soudu
v Ostravě v rozsudku č. j. 22 Ca 628/95-32, ze dne 10. září 1996,
jímž bylo vysloveno, že se rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad
Orlicí, okresního pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j.
Poz 2752/943/1995-203 Do, v odstavci pod bodem "2" potvrzuje
a v souvisejícím výroku o nákladech řízení, zrušil.
Jelikož důvody zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě
byly založeny již postupem správního orgánu, jakož i z důvodu
procesní ekonomie Ústavní soud rozhodl i o zrušení části
rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí, okresního
pozemkového úřadu, ze dne l. srpna 1995, č. j. Poz
2752/943/1995-203 Do, v odstavci pod bodem 2.
V další části rozsudku, napadeného stěžovatelem, jde o výrok
zrušující v odstavci pod bodem "3" rozhodnutí správního orgánu
s tím, že v uvedeném rozsahu se věc vrací k dalšímu řízení.
Stížnost navrhovatele je nepřípustná, jelikož se jí v této
souvislosti napadá kasační rozhodnutí a stěžovatel má možnost
vyčerpat po novém rozhodnutí správního orgánu procesní prostředky,
které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Proto byl návrh,
týkající se této části výroku soudu, odmítnut (§75 odst. 1, §43
odst. l písm. f) zákona č. 182/1993 Sb.).
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat
V Brně 9. října 1997