ECLI:CZ:US:1997:3.US.358.97
sp. zn. III. ÚS 358/97
Usnesení
III. ÚS 358/97-5
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelky V.B., zastoupené advokátkou JUDr. D.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. června 1997, č. j. 11 Co 123/97-45, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatelka domáhala přezkoumání postupu Krajského soudu v Ústí nad Labem, který rozhodl o jejím odvolání proti rozsudku. Okresního soudu v Lounech ze dne 26. listopadu 1996, č. j. 5 C 1036/94-32, tak, že odvolání v plném rozsahu zamítl. Uvedla, že podle jejího přesvědčení odvolací soud nerespektoval příslušná ustanovení zákoníku práce a prováděcího nařízení vlády č. 223/88 Sb., v platném znění, a nepřihlédl ke stanovisku Vrchního soudu v Praze, vyjádřenému v rozhodnutí o dovolání pod č. j. 6 Cdo 131/93, k otázce hodnocení nepřítomnosti pracovníka v práci jako její neomluvené zmeškání. Navrhla, aby Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. června 1997, č. j. 11 Co 123/97-45, zrušil pro porušení čl. 1 Listiny základních práv a svobod a také práva stěžovatelky na spravedlivý proces.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.J.
Návrh stěžovatelky byl shledán zjevně neopodstatněným. Tvrzení, že Krajským soudem v Ústí nad Labem bylo porušeno její právo na rovnost a spravedlivý proces je nedůvodné.II případné zjištěni, že se Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí odchýlil od rozhodnutí Vrchního soudu v Praze (dle stěžovatelky v obdobné věci), by
III. ÚS 358/97-6
samo o sobě nemohlo vést ke zrušení jeho rozsudku pro porušení zásad rovnosti či práva na spravedlivý proces. Vázanost nižšího soudu právním názorem vyššího soudu je stanovena v §226 občanského soudního řádu, podle něhož tato vázanost je dána tam, kde odvolací soud zruší rozhodnutí soudu a v odůvodnění zrušujícího rozhodnutí uvede, z jakého právního názoru vychází, přičemž východiskem pro jeho vyslovení jsou skutková zjištění, učiněná před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. Stěžovatelka se proto nemůže dovolávat vázanosti právním názorem, vysloveným, byt' vyšším soudem, v jiné právní věci. Jestliže navrhovatelka dále uvedla, že Krajským soudem nebyl respektován zákoník práce a prováděcí nařízení vlády č. 223/88 Sb., nutno uvést, že ve stížnosti neoznačila žádnou konkrétní skutečnost ke svému tvrzení. Ústavní soud pak není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholeni jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu na jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. (čl. 81, 90 a čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 o. s. ř. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané ustanovením §132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu, "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a dalších].
Pro výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný, dle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 3. listopadu 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj