ECLI:CZ:US:1998:2.US.109.98
sp. zn. II. ÚS 109/98
Usnesení
II.ÚS 109/98 Č E S K Á R E P U B L I K A
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.Š., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti usnesení Městského soudu v Praze z 26.1.1998 sp. zn. 14 Nc 821/97 o vyloučení soudců, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky Ministerstva spravedlnosti jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal dne 11.3.1998 ústavní stížnost proti pravomocnému usnesení Městského soudu v Praze z 26.1.1998 sp. zn. 14 Nc 821/97, jímž byli někteří soudci Obvodního soudu pro Prahu 5 vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 10 C 174/97 a navrhl zrušení tohoto rozhodnutí, neboť v rozporu s čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod byl odňat svému zákonnému soudci a před vydáním usnesení nedostal příležitost k návrhu na vyloučení soudců se vyjádřit.
Předsedkyně příslušného senátu Městského soudu v Praze navrhla zamítnutí ústavní stížnosti, neboť napadeným rozhodnutím nebyla dotčena práva účastníků. Uvedla, že usnesení bylo vydáno na základě vyjádření soudců, kteří sdělili, že jejich vztah k žalobci je negativní z důvodu jeho výpadů proti soudci OS JUDr. V.K.
Ministerstvo spravedlnosti jako účastník předchozího řízení, z něhož stížností napadené rozhodnutí vzešlo, a vedlejší účastník řízení o ústavní stížnosti ve svém vyjádření uvedlo, že Městský soud v Praze, jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení, rozhodl podle §16 odst. 1, občanského soudního řádu, neboť obdržel od soudce, jemuž byla věc podle rozvrhu práce přidělena k projednání a rozhodnutí, a soudců, kteří ho podle rozvrhu práce zastupují, žádost o vyloučení, neboť se cítili podjatými pro svůj negativní vztah k žalobci (stěžovateli). Soudci postupovali podle §14 a 15 občanského soudního řádu a Městský soud v Praze rozhodl na základě §16 občanského soudního řádu, když rozhodl o jejich vyloučení. Nešlo o svévolné odnětí věci soudcům určeným rozvrhem práce, ale o opatření k zajištění rovnosti účastníků v řízení, jež předpokládá, aby jednal a rozhodoval nepodjatý soudce, který nemá žádný osobní vztah k účastníkům řízení.
II.ÚS 109/98
Posouzení, existují-li důvody vyloučení soudce (soudců), a rozhodnutí o této věci je zcela v pravomoci příslušného nadřízeného soudu. Důvody, které ke vzniku negativního poměru soudce (soudců) k účastníkovi vedly, nejsou pro rozhodnutí o tom, je-li důvod vyloučení dán, podstatné. Věc týkající se navrhovatelovy (stěžovatelovy) žaloby je nadále vedena u Obvodního soudu pro Prahu 5 a je projednávána soudcem pověřeným rozvrhem práce k projednávání občanskoprávních věcí. Zákonným soudcem účastníka podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod je soudce, který je podle jednacího řádu pro soudy obecně pověřen projednáváním této věci. Z opisu rozhodnutí, který předložil stěžovatel, bylo zjištěno, že usnesením Městského soudu v Praze z 26.l.1998 sp. zn. 14 Nc 821/97 v právní věci žalobce (stěžovatele) proti žalované České republice-Ministerstvu spravedlnosti o zaplacení 514,60 Kč s příslušenstvím projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 174/97 byli z projednávání a rozhodování věci vyloučení soudci tohoto soudu JUDr. M.H., JUDr. J.C., JUDr. P.M. a JUDr. A.S. V odůvodnění usnesení je uvedeno, že jmenovaní soudci požádali, aby byli vyloučeni, neboť se cítí vůči žalobci (stěžovateli) podjatými a mají k němu negativní vztah pro jeho výpady zejména v novinách Š. proti soudci OS JUDr. V.K. Podle §14 odst. 1 občanského soudního řádu jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnosti o jejich nepodjatosti. Cílem této zákonné úpravy je zajištění nestrannosti soudce při jednání a rozhodování. Proto je třeba vztahem k účastníkům rozumět jak vztah přátelský tak i vztah nepřátelský. Skutečnost, již uvedli dotyční soudci, pochybnosti o jejich nepodjatosti vzbuzují a proto byli vyloučeni podle §16 odst. 1 občanského soudního řádu. Usnesení, jak bylo zjištěno ze zprávy Obvodního soudu pro Prahu 5, nabylo právní moci dne 26.2.1998. Ústavní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že Městský soud v Praze postupoval řádně podle §14, 15 a 16 občanského soudního řádu a plně se řídil čl. 90 větou první Ústavy. Vycházel ze speciálních ustanovení zákona, jejichž aplikace má zajistit, aby v soudním řízení nerozhodovali soudci, o jejichž nepodjatosti mohou být pochybnosti. V daném případě šlo o podjatost pro negativní poměr uvedených soudců k navrhovateli (stěžovateli). Poukaz stěžovatele na nálezy Ústavního soudu ze 7.12.1995 sp. zn. III. ÚS 90/95 a z 22.2.1996 sp. zn. III. ÚS 232/95 je pro tento případ irelevantní, neboť uvedená rozhodnutí a právní závěry v nich vyslovené se týkají jiné problematiky. V projednávané věci nedošlo postupem soudu k tvrzenému porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod, neboť stěžovatel nebyl odňat svému zákonnému soudci a jeho věc bude projednána a rozhodnuta soudcem pověřeným předsedou soudu podle rozvrhu práce (vyhláška Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy). Z povahy věci vyplývá, že postupem soudu v řízení o vyloučení soudců, jehož účelem je zabezpečení nestrannosti, na jejich vlastní žádost nedošlo ani k porušení základních práv a svobod stěžovatele tím, že neměl možnost vyjádřit se k jejich tvrzením a polemizovat s nimi.
Z uvedených důvodů senát Ústavního soudu shledal stěžovatelův návrh zjevně neopodstatněným a proto jej mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků všemi třemi hlasy odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) a §19 odst. 2 věty druhé zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Poučení: Proti usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. července 1998 JUDr. Iva Brožová
předsedkyně II. senátu Ústavního soudu