ECLI:CZ:US:1998:2.US.19.98
sp. zn. II. ÚS 19/98
Usnesení
II. ÚS 19/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Antonína Procházky a soudců Ivy Brožové a Vojtěcha Cepla o ústavní stížnosti stěžovatelky ing. I.Š., zastoupené advokátkou JUDr. E.P., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 11. 1997, čj. 2 Cdon 181/97-154, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti, směřující proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu namítala porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
II. ÚS 19/98
Na odůvodnění uvedla, že ve sporu o určení, že okamžité zrušení jejího pracovního poměru u žalovaného odštěpného závodu P. je neplané, došlo usnesením soudu prvého stupně, potvrzeným odvolacím soudem, k zastavení řízení z důvodu nedostatku právní subjektivity na straně žalovaného. Protože uvedeným rozhodnutím byla stěžovatelce odňata možnost jednat před soudem ve smyslu dovolacího důvodu dle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., neboť bylo věcí soudu, aby jí postupem dle §43 o.s.ř umožnil opravit nesprávné označení účastníka, podala proti rozhodnutí odvolacího soudu dovolání. Nejvyšší soud však ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 13. 11. 1997, čj. 2 Cdon 181/97-154, dovolání odmítl.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 19 C 253/89, z něhož zjistil, že řízení o návrhu stěžovatelky na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru u žalobkyně, kterou označila jako "P.", bylo potvrzujícím usnesením odvolacího soudu zastaveno pro neodstranitelný nedostatek procesních podmínek řízení, spočívající v nedostatku způsobilosti žalované být účastníkem řízení, když s odkazem na §4 odst. 1 zák. č. 88/1988 Sb., soudy konstatovaly, že jen státní podnik a nikoliv závod byl v roce 1989 i nyní samostatnou právnickou osobou. Nejvyšší soud pak jakožto dovolací soud dovodil, že v dané věci není důvodná námitka stěžovatelky, že usnesení odvolacího soudu trpí vadou uvedenou v §237 odst. 1 písm. f) o. s .ř. , totiž že postupem soudu byla stěžovatelce odňata možnost jednat před soudem, a to proto, že odnětím možnosti jednat před soudem ve smyslu uvedeného ustanovení se rozumí postup soudu, jímž byla znemožněna účastníku řízení realizace procesních práv, která mu o.s.ř. dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy),
II. ÚS 19/98
zatímco v posuzovaném případě se o takovou situaci nejedná, neboť řízení bylo zastaveno z důvodu, že soudy dovodily nesplnění podmínky, za nichž mohou jednat. Protože závěr odvolacího soudu o nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení, opírající se u žalovaného o zák. č. 88/1988 Sb., jakožto neodstranitelného nedostatku podmínky řízení a dovolacího soudu o tom, že taková situace nezakládá skutkovou podstatu dovolacího důvodu dle §237 odst. 1 písm. f) o.s.ř., tj. odnětí možnosti jednat před soudem, je zcela v souladu se závěry všeobecně teorií i praxí přijímanými, nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že pokud dospěl k závěru, že způsobilost být účastníkem řízení, jakožto procesní podmínka řízení, zkoumaná z úřední povinnosti, zakládá soudu povinnost před tím, než řízení zastaví, dát účastníkům možnost "věc napravit", jedná se o judikaturu, týkající se restitučních řízení (srov. IV. ÚS 41/95, I. ÚS 119/96).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Antonín Procházka
V Brně dne 7. 12.1998 předseda senátu Ústavního soudu