ECLI:CZ:US:1998:3.US.278.98
sp. zn. III. ÚS 278/98
Usnesení
III. ÚS 278/98-11
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 3. listopadu 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti K.Ž., zastoupeného advokátem JUDr. V.P., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 1998, sp. zn. 3 To 74/98, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k Ústavnímu soudu 17. června 1998, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, který nevyhověl jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 4. listopadu 1997. Uvedl, že se rozsudky, kterými byl odsouzen pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné dávky k trestu odnětí svobody na dobu osmi let, cítí dotčen na právech, zaručených v čl. 2 odst. 2 a 39 Listiny základních práv a svobod, dále v čl. 95 odst. 1 Ústavy. Setrval na tom, že mu vědomost o fiktivnosti obchodu, na základě něhož došlo k odpočtu a vrácení DPH, nebyla prokázána, když neexistuje žádný přímý důkaz o tom, že o něm byl informován.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve zdění pozdějších předpisů]. Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není
III. ÚS 278/98-12
vrcholem jejich soustavy (čl. 81, čl. 90 Ústavy), proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy). Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v §2 odst. 6 trestního řádu. Jestliže obecné soudy respektují tuto zásadu, nespadá do pravomoci Ústavního soudu, "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. 216/95 a další).
Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 40 T 82/96, jeho rozhodnutí ze dne 4. listopadu 1997 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 3 To 74/98, ze dne 29. dubna 1998, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Krajský soud v Brně provedl dokazování v souladu s §89 tr. zákona, hodnocení důkazů, vyplývající z obsáhlého a vyčerpávajícího odůvodnění rozsudku, nebylo v rozporu s §2 odst. 6 tr. zákona,
a tedy ani s čl. 2 odst. 2 a 39 Listiny základních práv a svobod či s čl. 95 odst. 1 Ústavy. Odvolací soud se pak vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatele a poněvadž i odůvodnění stížností napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci je vyčerpávající a přiléhavé, Ústavní soud na ně odkazuje.
S ohledem na výše uvedené byla stížnost, jako zjevně neopodstatněná, podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senátem odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 3. listopadu 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda III. senátu Ústavního soudu