ECLI:CZ:US:1998:3.US.344.98
sp. zn. III. ÚS 344/98
Usnesení
III.ÚS 344/98-13
ČESKÁ REPUBLIKA
U S N E S E NÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 3. prosince 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti R.Š., zastoupeného advokátem JUDr. M.V., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 1505/96-26, ze dne 25. května 1998, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 31. července 1998, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu Olomouci ze dne 25. května 1998, č. j. 4 Cmo 1505/96-26. Uvedl, že Krajský obchodní soud v Brně mu v řízení o uplatněné pohledávce ze směnky nepřiznal osvobození od soudního poplatku, Vrchní soud v Olomouci pak označené rozhodnutí potvrdil, aniž vzal zřetel na jeho současnou tíživou sociální situaci. Poněvadž soudy vycházely pouze z jeho zjištěných příjmů a nevzaly zřetel na výši výdajů, je přesvědčen, že došlo ke svévolnému zkreslování jeho finanční situace a k porušení práv, zakotvených v čl. 1, 3 odst. 1, 36 odst. 1 a v čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 4 Cmo 1505/96-26, ze dne 25. května 1998, neshledal Ústavní soud zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává. Soudy obou stupňů, v souladu s §132 občanského soudního řádu, hodnotily důkazy, na základě kterých dospěly k závěru, že poměry stěžovatele neodůvodňují přiznání
osvobození od placení soudních poplatků (§138 odst. 1 občanského soudního řádu). Je třeba
III. ÚS 344/98-14
uvést, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v §132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují zásady citovaného ustanovení, nespadá do pravomoci Ústavního soudu, který není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a není vrcholem jejich soustavy (čl. 81 a 90 Ústavy), "hodnotit" hodnocení důkazů, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a další).
Pro výše uvedené byl návrh, v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda III. senátu Ústavního soudu