ECLI:CZ:US:1998:3.US.352.97
sp. zn. III. ÚS 352/97
Usnesení
III. ÚS 352/97-50
USNESENI
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 1. října 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti A.P., zastoupené advokátem Mgr. J.M., proti rozsudku Městského soudu v Praze č. J. 28 Ca 392/96-32, ze dne 30. dubna 1997, ve spojení s návrhem na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., in eventum §1 odst. 1 a §5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a §4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to části věty "od 25. února 1948", takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu 22. září 1997, se navrhovatelka domáhala přezkoumání a zrušení rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 392/96-32, ze dne 30. dubna 1997, zrušení zákona č. 143/1947 Sb., příp. zrušení §1 odst. 1, §5 odst. 1 zák. č. 143/1947 Sb. a §4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb. v části věty "od 25. února 1948". Uvedla, že se označeným rozhodnutím soudu cítí dotčena na právech, zaručených jí čl. 36 a 11 v Listině základních práv a svobod, čl. 6 a 14 Evropské úmluvy o lidských právech. V řízení, v němž se domáhala úpravy vlastnických vztahů k nemovitostem, zapsaným v k. ú. L., ve vl. č. 809 desek zemských a v knihovních vložkách č. 43, 4, 11, 128 a 1907 pozemkové knihy, pro svévolný výklad zákona č. 143/1947 Sb. Městským soudem v Praze, byla neúspěšná, a tedy diskriminována ve vztahu k ostatním osobám, majícím restituční nároky podle zák. č. 229/1991 Sb., jejichž majetek byl v důsledku právních změn od 25. února 1948 protiprávně vyvlastněn. Soud se také nevypořádal s její námitkou, týkající se rozhodného okamžiku pro přechod práv, když podle jejího přesvědčení k němu došlo až faktickým převzetím držby zemí Českou od konce května 1948, tj. po rozhodném dni 25. února 1948, a měla by tedy také restituční nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. Pro uvedené důvody navrhla zrušení zákona č. 143/1991 Sb., příp. ustanovení §4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948".
III. ÚS 352/97-51
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Spolu s ústavní stížností může být podán návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle tvrzení stěžovatele jsou v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis [§72 odst. 1 písm. a), §74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Vzhledem k tomu, že v řízení, napadeném stěžovatelkou, nebyl zákon č. 143/1947 Sb. přímo aplikován, Ústavní soud návrh na jeho zrušení příp. na zrušení jeho části odmítl jako
návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou [§43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, rozhodnutí ve věci sp. zn. PL ÚS 43/96, ze dne 13. května 1997].
Návrh na zrušení části ustanovení §4 odst. 1 zák. č. 229/1991 Sb., a to v části vyjádřené slovy "od 25. února 1948", byl odmítnut jako nepřípustný, když se týká věci, o níž již Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 45/97, ze dne 25. března 1998 [§43 odst. 1 písm. e) a §35 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 392/96-32 bylo zjištěno, že označený soud potvrdil dne 30. dubna 1997 rozhodnutí Okresního úřadu L. - okresního pozemkového úřadu ze dne 10. září 1996, č. j. 1531/96-R/4668/93JVer, kterým nebylo vyhověno navrhovatelce, domáhající se úpravy vlastnických vztahů k nemovitostem, zapsaným v kat. území L., ve vl.. 809 desek zemských a v knihovních vložkách č. 43, 4, 11, 128 a 1907 pozemkové knihy. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že se soud vypořádal se všemi námitkami vznesenými v žalobě a zásah do práv stěžovatelky, jichž se v ústavní stížnosti dovolává, nebyl zjištěn. Ústavní soud se ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze, vyjádřenými v odůvodnění citovaného rozsudku, a návrh stěžovatelky tedy shledal zjevně neopodstatněným. Proto byl ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. října 1998
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu