ECLI:CZ:US:1999:1.US.149.99
sp. zn. I. ÚS 149/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stížnosti stěžovatele ing. Z. Š., zastoupeného JUDr. J. S., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. 7. 1997, sp. zn. 37 C 136/95, a Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 1998, sp. zn. 20 Co 527/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel napadá shora citovaný rozsudek Městského soudu v Brně, jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně uvedený v záhlaví, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci určení vlastnictví k pozemku. Domnívá se, že uvedenými rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil oba napadené rozsudky.
Na základě výzvy Ústavního soudu stěžovatel odstranil vadu návrhu, resp. zastoupení, tj. zajistil si zastupování advokátem namísto v daném případě nepřípustného zastoupení notářem.
Soudce zpravodaj nejprve posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda jsou splněny podmínky podle §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Kromě jiného citované ustanovení stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Za nepřípustný se také považuje návrh, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§71 odst. 1 citovaného zákona).
V daném případě stěžovatel napadá rozsudek Městského soudu v Brně, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Brně, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Městského soudu v Brně ve věci určení vlastnictví k pozemku. Tvrdí, že došlo k porušení čl. 11 Listiny základních práv a svobod především proto, že soudy neuznaly osvědčení naléhavého právního zájmu podle §80 písm. c) o. s. ř. Jak je však dostatečně zřejmé i z odůvodnění rozsudků obou soudů, stěžovatel nevyužil všech právních prostředků, které mu zákon k ochraně vlastnického práva poskytuje, tj. neinicioval dodatečné projednání dědictví po T. K. ve vztahu ke spornému pozemku. Ústavní soud akceptoval závěry obecných soudů, že v daném tzv. určovacím řízení by nemohlo být dosaženo stavu, který by již bez dalšího vedl k nápravě porušeného práva, resp. by rozsudek žalobci (stěžovateli) neumožnil projednání předmětného pozemku v dědickém řízení.
Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že i v případě, že by neshledal jako důvod k odmítnutí ústavní stížnosti nevyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, nemohl by se návrhem meritorně zabývat. Pokud jde totiž o namítané porušení vlastnického práva podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, je třeba konstatovat - jako již v řadě předchozích rozhodnutí Ústavního soudu - že čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod chrání toliko vlastnické právo skutečné, již existující, a nikoliv takové, které má teprve vzniknout nebo jehož povaha je sporná, a proto např. probíhá soudní řízení (srov. např. III. ÚS 23/93, resp. č. 5 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1). Navíc otázka posouzení existence naléhavého právního zájmu podle §80 písm. c) o. s. ř. je pak na odůvodněné samostatné úvaze obecného soudu a Ústavní soud ji nepřezkoumává, neboť se jedná o zákonem stanovený postup domáhání se práva, který není v daném případě podrobněji ústavně garantován.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud dospěl k závěru, že v daném případě je nutno ústavní stížnost považovat za návrh nepřípustný, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, tj. nevyvolal dodatečné projednání dědictví. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. září 1999 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu