ECLI:CZ:US:1999:1.US.160.99
sp. zn. I. ÚS 160/99
Usnesení
Senát Ústavního soudu složený z předsedy JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Ivany Janů rozhodl ve věci návrhu pana MUDr. O. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Kulvejtem, advokátem AK Pejchal a spol. Praha, Vyšehradská 21, 120 00 Praha 2, obsahujícího stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. 7 To 5/99-56, ze dne 28. 1. 1999, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni, č. j. 1 Nt 406/98-21, ze dne 8. 12. 1998, mimo ústní jednání, takto:
Řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Dne 25.3. 1999 došel Ústavnímu soudu České republiky včasný návrh ze dne 22. 3. 1999, jehož obsahem byla stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Praze, č. j. 7 To 5/99-56, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni, č. j. 1 Nt 406/98-21.V souvislosti s danou věcí, jak zjistil senát Ústavního soudu z připojeného spisu sp. zn. IV. ÚS 360/97, proběhlo řízení o ústavní stížnosti jmenovaného, kterou již v roce 1997 napadal usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 56/97-1308, kterým bylo podle §256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), dále jen tr. ř., jako nedůvodné zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 1997, sp. zn. 1 T 38/96. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., (trestní zákon), dále jen tr. zák., a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Předmětnou ústavní stížnost tehdy Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
V nyní podané ústavní stížnosti navrhovatel konstatoval, že ve své trestní věci, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 1 T 38/96, podal návrh na povolení obnov řízení, který mu byl usnesením téhož soudu č. j. 1 Nt 406/98-21 podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnut, nebot' soud důvody obnovy podle §278 odst. 1 tr. ř. neshledal.
0 řádně a včas podané stížnosti proti tomuto usnesení rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 7 To 5/99-56 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Vzhledem ke skutečnostem uvedeným v ústavní stížnosti se v petitu svého návrhu stěžovatel domáhal zrušení obou uvedených usnesení obecných soudů, nebot je považoval za rozporná s čl. 4 Ústavu ČR a s čl. 8 odst. 2 a s čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen Listina.
V průběhu přípravu věci k projednání v senátu sdělil právní zástupce stěžovatele, že jeho mandant ve výkonu trestu odnětí svobody zemřel. Ústavní soud tuto skutečnost ověřil dotazem ve věznici MS ČR Vinařice, jejíž ředitelství potvrdilo, že se tak stalo dne 17. 5. 1999.
Podle §77 zákona institut zastavení řízení na situaci popsanou shora z hlediska své konstrukce nedopadá. Řízení o ústavní stížnosti, zemře-li v jeho průběhu, stěžovatel, nelze tedy s odvoláním na zákon zastavit.
Podle ustanovení §63 zákona, pokud citovaný zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před ústavním soudem přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu a předpisy vydané k jeho provedení.
Podle §107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení ustavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.
Fyzická osoba ztratí způsobilost být účastníkem řízení, zemře-li (§7 odst. 2 OZ). Pokud ztratí účastník způsobilost být účastníkem řízení během tohoto řízení, tj. v době po zahájení řízení do dne, kdy řízení bylo pravomocně skončeno. soud posoudí, zda uvedená skutečnost sama o sobě brání dalšímu pokračování v řízení nebo zda lze v řízení pokračovat s jeho právním nástupcem.
Ztráta způsobilosti být účastníkem řízení brání pokračovat v řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřechází na právní nástupce.
V předmětném řízení o ústavní stížnosti tvrdil stěžovatel. že napadeným rozhodnutím obecného soudu bylo dotčeno jeho ústavně zaručené právo na zákonný proces (čl. 8 odst. 2 Listiny), jakož i jeho stejně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, 2 Listiny).
Z povahy těchto práv plyne, že se jedná o práva a svobody. o něž v řízení jde, které jsou podle ústavního práva vázány na osobu stěžovatele, tudíž jako takové nepřecházejí na jeho právní nástupce, pokud tito existují.
Za daného stavu věcí proto Ústavnímu soudu nezbylo, než řízení o ústavní stížnosti usnesením zastavit ze shora uvedených důvodů, s poukazem na §63 zákona a §107 odst. 1 o. s. ř.
Řízení bylo zastaveno mimo ústní jednání soudu, tj. neveřejně, s odvoláním na §63 zákona a §107 odst. 1, §115 odst. 1 o. s. ř. per arg. a contrario. Rozhodnutí o zastavení řízení není rozhodnutím ve věci, přičemž občanský soudní řád v §107 odst. 1 nestanoví povinnost rozhodnout o zastavení řízení po provedeném jednání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§43 odst 3 zákona).
V Brně dne 20. 7. 1999
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu