ECLI:CZ:US:1999:1.US.387.98
sp. zn. I. ÚS 387/98
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatelky nadace Klubu právní podpory, zastoupené JUDr. B. G., Csc., advokátem, o ústavní stížnosti proti nečinnosti Okresního soudu v Mělníku v řízení, vedeném pod sp. zn. 10 C 1243/94, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti tvrdí, že v řízení, vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 10 C 1243/94, dochází k neodůvodněným průtahům a je tak porušováno její právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zakázal okresnímu soudu pokračovat v průtazích a přikázal mu, aby ve věci neprodleně jednal.
Z obsahu ústavní stížnosti a vyjádření Okresního soudu v Mělníku Ústavní soud zjistil, že žalobou podanou u Okresního soudu v Mělníku se stěžovatelka domáhala proti žalovaným, v řízení před Ústavním soudem vedlejším účastníků, kterými jsou Ing. A. Š. (zemřel dne 3. 12. 1997), a P. K., zaplacení peněžité částky 119 712,30 Kč s příslušenstvím. Okresní soud vydal dne 11. 11. 1994 platební rozkaz, kterým žalobě vyhověl. První žalovaný podal proti němu odpor. V mezidobí podala stěžovatelka stížnost na průtahy v řízení. Dne 15. 4. 1996 zaslal soud stěžovatelce stejnopis odporu proti platebnímu rozkazu. Od té doby soud ve věci toliko odstranil v součinnosti se stěžovatelkou pochybení v označení prvního žalovaného, jednání však nenařídil a neučinil ani žádný jiný úkon. Dne 15. 6. 1997 proto podala stěžovatelka ústavní stížnost, která byla nálezem, sp. zn. 218/97, ze dne 4. 12. 1997, Ústavní soudem zamítnuta. V této souvislosti poukazuje na stanovisko IV. senátu Ústavního soudu, který se s výše cit. nálezem neztotožnil, a věc předal plénu Ústavního soudu k rozhodnutí. Plénum Ústavního soudu o této věci rozhodlo nálezem, sp. zn. Pl. ÚS 6/98.
Stěžovatelka se dovolává stanoviska pléna Ústavního soudu, že nečinnost soudu, spočívající v tom, že jedná a rozhoduje o právech účastníků v nepřiměřených časových dimenzích, je zásahem do Listinou základních práv a svobod garantovaného práva na soudní a jinou právní ochranu. Stěžovatelka tedy poté, co se bezúspěšně obrátila na předsedu nalézacího i jemu nadřízeného soudu se stížností na průtahy v řízení, podává tuto ústavní stížnost.
Z vyjádření Okresního soudu v Mělníku Ústavní soud zjistil, že teprve po výzvě soudu uvedl žalobce dopisem doručeným soudu dne 28. 9. 1997 správné jméno prvního žalovaného, který byl v žalobě označen chybně. Dne 2. 9. 1997 byl spis zaslán Ústavnímu soudu ke sp. zn. III. ÚS 218/97, vrácen byl dne 19. 12. 1997. Znovu byl spis zapůjčen Ústavnímu soudu dne 12. 2. 1998, a to ke sp. zn. III. ÚS 356/97. Vrácen byl dne 18. 2. 1998. Poté se soudkyně, které byla věc přidělena, dne 21. 1. 1998 se spisem seznámila a zjistila, že žalobce opravil jméno prvního žalovaného a dále, že ve spisu je založena plná moc, kterou Mgr. L. udělily kromě druhého žalovaného také dvě další osoby. Proto učinila dotaz na evidenci obyvatel ohledně místa pobytu prvního žalovaného a současně vyzvala Mgr. L., aby sdělil soudu číslo jednací, pod kterým bylo projednáno dědictví s označením příslušného soudu, který dědické řízení vedl. Stejný přípis byl Mgr. L. podle sdělení soudu zaslán již dne 22. 8. 1997. Dne 13. 3. 1998 byla soudu doručena zpráva z evidence obyvatel, z níž bylo zjištěno, že první žalovaný zemřel dne 3. 12. 1997 v Jihlavě. Přípisem ze dne 15. 4. 1998 sdělil Mgr. L. soudu, že řízení o dědictví po zemřelém prvním žalovaném je vedeno u Okresního soudu v Mělníku a že dvě další osoby podepsané v plné moci jsou dětmi zemřelého. Dotazem u dědického oddělení Okresního soudu v Mělníku pak bylo zjištěno, že dědické řízení je vedeno pod sp. zn. D 1144/97, projednáním byla pověřena notářka JUDr. K. a věc nebyla dosud projednána. Vzhledem k tomu, že okruh dědiců po zemřelém prvním žalovaném není dosud znám, postupoval soud podle ustanovení §107 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") a usnesením ze dne 13. 7. 1998 řízení přerušil až do skončení řízení o dědictví po prvním žalovaném. Proti tomuto usnesení podal žalobce (stěžovatelka) dne 20. 10. 1998 odvolání, o němž v době podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto.
Vzhledem ke skutečnosti, že řízení o ústavní stížnosti podané dne 19. 8. 1997 skončilo zamítavým nálezem Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 218/97, vykonatelným dne 22. 12. 1997, Ústavní soud hodnotil pouze namítané průtahy v řízení, ke kterým mělo dojít od tohoto data do podání nové ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti směřuje především k průtahům, které vznikly v řízení do vydání cit. nálezu Ústavního soudu, jeví se ústavní stížnost jako nedůvodná.
Podle zjištění Ústavního soudu byl spis vedený Okresním soudem v Mělníku pod sp. zn. 10 C 1243/94 dvakrát zapůjčen Ústavnímu soudu. Ze spisu, sp. zn. III. ÚS 218/97, vyplývá, že spis byl Ústavnímu soudu zaslán dne 1. 9. 1997, vrácen byl dne 19. 12. 1997. Ze spisu, sp. zn. III. ÚS 356/97, vyplývá, že spis byl zaslán dne 11. 2. 1998, vrácen byl dne 18. 2. 1998. Po vrácení spisu okresnímu soudu byly ve věci činěny úkony, které směřovaly ke zjištění procesních nástupců prvního žalovaného, který zemřel dne 3. 12. 1997. Vzhledem k tomu, že soud zjistil, že okruh dědiců po zemřelém není dosud znám a dědické řízení nadále probíhá, usnesením ze dne 13. 7. 1998 řízení přerušil v souladu s ustanovením §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. Podle sdělení soudu proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, o němž měl rozhodovat Krajský soud v Praze.
Ústavní soud má za to, že na základě výše uvedených skutečností je zřejmé, že od vydání nálezu, sp. zn. III. ÚS 218/97, v řízení dále nedošlo ke zbytečným a neodůvodněným průtahům, a že tedy právo stěžovatelky zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nečinností soudu porušeno nebylo. Ani skutečnost, že soud řízení přerušil do doby skončení dědického řízení v souladu se zákonným ustanovením, nemůže takové zbytečné průtahy v řízení způsobit. Navíc požadavek uplatněný v petitu ústavní stížnosti, aby Ústavní soud uložil Okresnímu soudu v Mělníku ve věci neprodleně jednat, nelze v momentu, kdy je řízení usnesením podle §107 odst. 1 a 3 o. s. ř. přerušeno a kdy na základě odvolání stěžovatelky probíhá ve věci odvolací řízení, akceptovat. Takový postup by naopak znamenal nepřípustnou ingerenci Ústavního soudu do rozhodovací činnosti soudů, která, jak bylo již mnohokrát Ústavním soudem judikováno, je přípustná pouze za situace, bylo-li porušeno základní právo nebo svoboda chráněná Ústavou a Listinou základních práv a svobod nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Po přezkoumání důvodů ústavní stížnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto mimo ústní jednání usnesením ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 6. října 1999
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
předseda I. senátu Ústavního soudu