ECLI:CZ:US:1999:2.US.200.98
sp. zn. II. ÚS 200/98
Usnesení
II. ÚS 200/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vladimíra Paula a JUDr. Vojtěcha Cepla ve věci ústavní stížnosti nezl. R.B., zastoupeného advokátkou JUDr. D.Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 179/98, ze dne 3. 3. 1998, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 3 Nt 122/98, ze dne 5. 2. 1998, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále jako účastníků řízení, mimo ústní jednání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností ze dne 28. 4. 1998, podanou k poštovní přepravě dne 29. 4. 1998, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 179/98, ze dne 3. 3. 1998, kterým byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 3 Nt 122/98, ze dne 5. 2. 1998. Předmětem řízení před Krajským soudem v Ostravě byla stížnost proti vzetí do vazby. Podle stěžovatele nebyly dány důvody vazby, nebyla respektována amnestie prezidenta republiky ze dne 3. 2. 1998 v případě sdělení obvinění pro tr. čin podle §257 odst. 1 tr.z. a byl porušen §75 tr.ř., ve spojení s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 246/96, když návrh na vzetí do vazby nebyl podán do 24 hodin od omezení osobní svobody stěžovatele. Stěžovatel byl postupem podle §14 odst. 1 písm. e) zákona ČNR č. 281/1991 Sb., o Policii ČR, omezen na své osobní svobodě dne 3. 2. 1998 v 9.55 h, zajištěn byl v 18.30 h téhož dne, obvinění mu sděleno dne 4. 2. 1998 v 8.00 h a téhož dne byl v 17.00 h podán návrh u Okresního soudu v Bruntále na jeho vzetí do vazby. I kdyby došlo k omezení svobody stěžovatele až dne 3. 2. 1998 v 18.00 h (údaje se v protokolech liší), byla by rovněž porušena jeho základní práva. Z protokolů totiž vyplývá, že výslech svědka T., který měl jako jediný svědek označit pachatele trestné činnosti, skončil dne 4. 2. 1998 v 17.25 h, avšak v návrhu okresního státního zástupce je vyznačen údaj 17.00 h, kdy byl návrh na vzetí do vazby doručen Okresnímu soudu v Bruntále. Podle stěžovatele došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 8 odst. 2, .3 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní stížnost byla podána včas a stěžovatel byl řádně zastoupen advokátem na základě plné moci. Ústavní soud si proto vyžádal soudní spis vedený v předmětné věci a vyjádření účastníka řízení. Za Krajský soud v Ostravě se vyjádřil předseda jeho senátu JUDr. J.F. Uvedl, že Krajský soud v Ostravě shledal usnesení Okresního soudu v Bruntále odůvodněným a zákonným, když s ohledem na opakující se útoky násilné trestné činnosti a postoj stěžovatele k jeho protiprávnímu jednání zde byla důvodná obava, že by mohl působit na svědky či spoluobviněné a tak trestní stíhání mařit, jakož i obava, že by mohl v trestné činnosti pokračovat. K pochybení v postupu Policie ČR nedošlo proto, že byly splněny podmínky §12 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., neboť šlo o odhalování závažné trestné činnosti. Proto doba od předvedení stěžovatele, od kterého bylo požadováno vysvětlení k odhalení závažné trestné činnosti, nebyla správně započtena do doby jeho zadržení a stěžovatel proto nebyl poškozen na svých právech daných Ústavou a Listinou.
Za Okresní soud v Bruntále se vyjádřila předsedkyně senátu JUDr. D.T., která uvedla, že pokud jde o časové údaje, řídil se Okresní soud úředními záznamy policie a údaji v příslušných formulářích. Ve lhůtě, kterou má soud k dispozici, není schopen ověřovat pravdivost těchto údajů. Návrh na vzetí stěžovatele do vazby byl podán faxem i písemně, navíc byla policií i státním zastupitelstvím o vyrozuměna telefonicky ve chvíli, kdy byl návrh posílán.
Z předloženého soudního spisu Nt 120/98 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl spolu s dalšími osobami obviněn ze spáchání trestného činu podle §179 odst. l, §196 odst. 2 a §257 odst. 1 tr.z., kterého se měli dopustit tím, že dne 17. l. 1998 měli vhodit do okna bytu M.K., ve kterém se zdržovali další lidé, zápalnou láhev, čímž došlo k požáru, těžké újmě na zdraví M.Ž. a hmotné škodě ve výši asi 100.000 Kč. Obdobně měli vhodit zápalné láhve téhož dne na osobní automobil a způsobit tak škodu ve výši 4.000 Kč.
Ústavní soud zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto není příslušný zabývat se konkrétními postupy podle zákona ČNR č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, a trestního řádu z hlediska jejich výkladu a aplikace obecnými soudy, pokud tím současně nedochází k porušení základních práv účastníků soudního řízení.
Předmětem ústavní stížnosti je namítaný zásah do osobní svobody stěžovatele, ke kterému došlo tím, že obecné soudy mu neposkytly dostatečnou ochranu, když Okresní soud v Bruntále rozhodl o jeho vzetí do vazby a Krajský soud v Ostravě zamítl jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí. Tímto postupem mělo dojít k porušení:
- čl. 8 odst. 2 Listiny, který stanoví, že nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon,
- čl. 8 odst. 3 Listiny, který stanoví, že obviněného nebo podezřelého z trestného činu je možno zadržet jen v případech stanovených v zákoně. Zadržená osoba musí být ihned seznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu. Soudce musí zadrženou osobu do 24 hodin od převzetí vyslechnout a rozhodnout o vazbě, nebo ji propustit na svobodu,
- čl. 8 odst. 5 Listiny, podle kterého nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu.
Ve spise je záznam Policie ČR ORBR-63/KR-TČ-98 ze dne 3. 2. 1998 o předvedení stěžovatele k podání vysvětlení. Časový údaj o době předvedení v záznamu není uveden.
II. ÚS 200/98
V protokolu o jednání před Okresním soudem v Bruntále sepsaného dne 5. 2. 1998 (čl. 8) uvádí obhájkyně stěžovatele, že byl vzat ze školy již o půl deváté dne 3. 2. 1998. V odůvodnění stížnosti (čl. 18) táž obhájkyně uvádí údaj 9.40 h a v rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě o této stížnosti (čl. 25) je uveden údaj 9.30 h. V ústavní stížnosti je pak uveden údaj 9.55 h.
Pro podání vysvětlení nejsou stanovena jednoznačná časová a místní pravidla. Je věcí policie, aby určila místo a čas pro podání vysvětlení, přičemž musí přirozeně respektovat základní práva a svobody předvolané (vytěžované) osoby. Pro řešený případ je zde rozhodující to, zda oba obecné soudy správně posoudily postup orgánů činných v trestním řízení, které předvedly stěžovatele k podání vysvětlení a držely jej až do 18.30 h dne 3. 2. 1998, kdy byl zajištěn.
Jestliže se jedná pouze o hodnocení konkrétních okolností postupu policie a konkrétních námitek a důkazů, aniž je namítána neústavnost právního předpisu, je věcí obecných soudů, aby ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu takovou záležitost posoudily. Nároky i povinnosti, které má osoba podávající vysvětlení, stanoví zákon ČNR č. 283/1991 Sb., a jeho ústavnost není vdaném případě zpochybněna. Ústavní soud již jednou v nálezu II. ÚS 98/95 zdůraznil, že osoba podávající vysvětlení má právo na právní pomoc, nemá však nárok na to, aby jí policie advokáta v každém případě zajistila. Stěžovatel tak měl právo požadovat právní pomoc, nebylo však povinností policie mu ji opatřovat. Není pochyb o tom, že kdyby tohoto práva využil, odpadla by řada výtek vůči postupu policie v jeho případě.
Ustanovení §12 odst. 1 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., umožňuje bezprostřední jednání policie v případě, kdy se jedná o závažný trestný čin, což bylo v daném případě podle názoru obecných soudů splněno a lze jim v tomto směru těžko něco vytknout. Není proto rozhodující doba předvedení k podání vysvětlení, nýbrž povaha a složitost případu, od které pak závisí možnost sepsání protokolu. Podávání vysvětlení není součástí trestního řízení a předvedení není případem zbavení svobody podle čl. 8 Listiny, nýbrž případem stanovení povinnosti podle čl. 4 odst. 1, popř. čl. 4 odst. 2 Listiny. V daném případě z úředního záznamu ORBR-63/KR-TČ-98 plyne, že stěžovateli nebylo sděleno obvinění, nýbrž byl podle úředního záznamu "předveden za využití služebního vozidla za účelem podání vysvětlení k případu vhozených zápalných láhví,,. To, že nakonec tento postup vyústil ve sdělení obvinění ještě neznamená, že musel být zneužit. Z §12 odst. 9 zákona ČNR č. 283/1991 Sb., neplyne, že by musel být propuštěn ten, u kterého se po podání vysvětlení zjistilo podezření ze spáchání trestného činu. Též je třeba poznamenat, že z principu právního státu neplyne pouze požadavek zákazu nadměrného zásahu do základních práv a svobod (čl. 4 odst. 4 Listiny), ale též požadavek dostatečnosti prostředků, které stát má při plnění svých funkcí při ochraně veřejných zájmů.
Konečně i stěžovatel v ústavní stížnosti připouští, že k omezení jeho osobní svobody mohlo dojít až v 18.00 h, resp. v 18.30 h dne 3. 2. 1998, a nikoli již předvedením k podání vysvětlení.
Stěžovatel byl podle údajů ve spisu zajištěn podle §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 283/1991 Sb., v 18.30 h dne 3.2, 1998 a zadržen podle §75 tr. ř. v 11.20 h (tento údaj je ve druhé číslici v protokolu přepsán) dne 4. 2. 1998. Rozhodující pro daný případ však je, že ústavní stížností napadený postup se odehrál ve dnech 3. až 5. 2. 1998, tedy v době, kdy ještě platil §14 odst. 1 písm. d) a e) zákona ČNR č. 281/1991 Sb., o Policii ČR a čl. 8 odst. 3 Listiny v původním znění. Je tak třeba uvést, že podle judikatury Ústavního soudu (nález IV. ÚS 236/96) je nutno lhůtu 24 hodin podle §14 odst. 3 zákona ČNR č. 283/1991 Sb.,
l
II. ÚS 200/98
včítat do 24 hodinové lhůty pro zadržení podle §75 a §76 tr. ř. Opačný přístup ke vztahu zajištění podle §14 odst. 1 písm. d) a e) zákona ČNR č. 281/1991 Sb., a zadržení podle §75 a §76 by byl v rozporu s čl. 8 odst. 3 Listiny v původním znění před jeho novelizací ústavním zákonem č. 162/1998 Sb. K tomu však v daném případě nedošlo. Stěžovatel ovšem namítá, že i tak došlo k omezení jeho osobní svobody neústavním způsobem, když návrh na vzetí do vazby byl soudu doručen v 17.00 h, kdežto výslech jediného svědka T., který měl označit pachatele trestné činnosti, skončil dle protokolu až v 17.25 h.
V daném případě Krajský soud v Ostravě i s ohledem na výše uvedený nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 236/96 nemohl pochybit. Údaj na návrhu na vzetí do vazby je sice z 18.00 h na faxovém záznamu přepsán ručně na 17.00 h pro den 4. 2. 1998. Na záznamu o přenesu však zůstal údaj o jeho skončení v 18.02 h dne 4. 2. 1998 a délce přenosu 2 minuty 38 sekund. Stěžovatel tak nebyl omezen na osobní svobodě déle než 24 hodin, i když je z celé věci (i jiné faxové údaje ve spise) patrné, že jde pouze o to, že faxový přístroj byl nastaven na letní čas, takže ve skutečnosti bylo o hodinu méně. Pro daný případ je proto z hlediska Ústavního soudu rozhodující okamžik zajištění stěžovatele a okamžik, kdy byl jeho případ předán soudu s návrhem na vzetí do vazby. Nedošlo tak k porušení Listiny, i kdyby se doba omezení osobní svobody nepočítala od sdělení obvinění dne 4. 2. 1998 v 8.00 h, nýbrž již od zajištění dne 3. 2. 1998 v 18.00, resp. 18.30 h.
Pokud jde o samotné důvody vzetí do vazby, neshledal Ústavní soud na postupu obecných soudů žádné pochybení z hlediska čl. 8 odst. 5 Listiny, neboť oba soudy se zabývaly otázkou splnění podmínek pro vzetí do vazby, aniž vybočily z mezí ústavnosti předepsaného postupu. Proto došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, senát Ústavního soudu svým usnesením mimo ústní jednání návrh odmítne, je-li podaný návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení byly splněny a proto Ústavnímu soudu nezbylo rozhodnout tak, jak je ve výroku usnesení uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. l. 1999 JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu Ústavního soudu