ECLI:CZ:US:1999:3.US.465.98
sp. zn. III. ÚS 465/98
Usnesení
III. ÚS 465/98
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl dne 7. 1. 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Pavla Holländera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S., zastoupené JUDr. PhDr. O.Ch., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 9. 1998, sp. zn. 15 Ca 138/98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou za podmínek stanovených zákonem [§30 odst. 1, §34 odst. 1, 2, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], napadla stěžovatelka pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. září 1998 (ve věci 15 Ca 138/98 označeného soudu) a tvrdila, že obecný soud jako orgán veřejné moci tímto rozhodnutím porušil její ústavně zaručená základní práva, totiž ta, která plynou z čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 5 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod a současně též porušil ústavní povinnost uloženou mu ustanovením čl. 2 odst. 3 úst. zák. č. 1/1993 Sb.; aniž by však svá tvrzení co do ústavněprávních aspektů (mimo strohý odkaz na ty
III. ÚS 465/98
které články ústavních předpisů) blíže a podrobněji zdůvodnila, navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecného soudu, jak vpředu je označeno, svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z odůvodnění jí napadeného rozhodnutí je patrno, že obecný soud, rozhodující o žalobě stěžovatelky proti platebnímu (daňovému) výměru správního orgánu, se neztotožnil s jejím tvrzením, že s ohledem na výjimečnost jí objednaných služeb (šlo o služby, jejímž obsahem měly být informace) nelze jejich existenci blíže prokazovat (tomu brání ust. čl. 13 Listiny základních práv a svobod), a proto - stručně a souhrnně řečeno - bylo na místě spokojit se (při úvaze nad stanovením daňové povinnosti) toliko (prokázáním) skutečností, že faktura (za poskytnutí služeb) byla uhrazena, aniž by již bylo třeba prokazovat další skutečnost, totiž, že stěžovatelkou přijaté zdanitelné plnění (uskutečněné jiným plátcem daně) bylo použito k dosažení obratu za její zdanitelné plnění, nebo k dosažení příjmů či výnosů za plnění, která nejsou zdanitelná; v posuzované věci totiž stěžovatelka s ohledem na svou právní konstrukci (odmítnutou obecným soudem) prokázala sice zaplacení jiným subjektem vyúčtované částky, nikoli však existenci nároku na odpočet daně, a to se všemi důsledky, které takto z neprokázaného "nadměrného odpočtu" plynou.
Vývody ústavní stížnosti jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před obecným soudem, takže lze uzavřít, že jde o pouhou polemiku s rozhodovacími důvody obecného soudu, aniž by - jak úvodem již řečeno - ústavně právními aspekty byly přiměřeným způsobem blíže rozvedeny, a to navzdory tomu, že stěžovatelka sama připouští, že se "dostala do určité důkazní nouze", již však měl obecný soud překlenout tím, že by odmítl "postup (správního orgánu) založený na přísně formálních požadavcích", kteroužto výtku vznáší i na adresu obecného soudu.
Již z takto (podstatně) vyložené materie se podává, že stěžovatelka se ústavní stížností domáhá přezkumu rozhodnutí obecného soudu, který se ve smyslu ustálené rozhodovací praxe ústavního soudu vymyká z jeho pravomoci, dle níž - jak již dříve a opakovaně bylo vyloženo - Ústavnímu soudu přísluší přezkum rozhodnutí obecných soudů jen za splnění zvláštních podmínek (k tomu srov. např. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), aniž by se však tento přezkum dotýkal věcné správnosti či legality takových rozhodnutí (k tomu srov. např. II. ÚS 45/94 in Ústavní
III. ÚS 465/98
soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., vydání 1., č. 5, Praha 1995); protože jde o konstantní judikaturu Ústavního soudu obecně přístupnou, zcela postačí stěžovatelku na ni odkázat, aniž by se jevila potřeba k závěrům či odůvodněním v ní obsaženým cokoli dodávat, s tím, že ony zvláštní podmínky, dovolující ingerenci Ústavního soudu do jurisdikce obecných soudů, ve věci posuzované ústavní stížnosti splněny nejsou, zejména je-li napadené rozhodnutí obecného soudu odůvodněno způsobem zcela odpovídajícím zákonu (§157 odst. 2 o. s. ř.).
Z takto rozvedených důvodů byla proto posuzovaná ústavní stížnost shledána faxu zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti plyne především z ustálené rozhodovací praxe ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno; o zjevně neopodstatněné ústavní stížnosti bylo proto rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 7. ledna 1999
JUDr. Vladimír Jurka
předseda senátu Ústavního soudu