ECLI:CZ:US:1999:4.US.62.99
sp. zn. IV. ÚS 62/99
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, ve věci ústavní stížnosti D., s.r.o., zastoupené JUDr. J. H., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1998, č.j. 23 Co 467/98-35, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Dne 4. 2. 1999 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 1998, č.j. 23 Co 467/98-35, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného J. K. proti rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 6. 8. 1998, č.j. 8 C 536/98-16. Posledně uvedeným rozhodnutím byl žalovaný uznán povinným zaplatit stěžovatelce (žalobci) 6.153,20 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Ústavní stížnost směřuje proti té části napadeného usnesení odvolacího soudu, v níž vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem odvolacího soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). Uvedla, že jí nebylo odvolacím soudem oznámeno, že žalovaný vzal své odvolání zpět, a tudíž se ani nedozvěděla, že tento soud bude vydávat rozhodnutí o zastavení řízení. Přesto však byla nucena na základě výzvy soudu I. stupně podat prostřednictvím svého právního zástupce písemné vyjádření k odvolání, čímž jí vznikly náklady. Odvolací soud měl dle názoru stěžovatelky o zpětvzetí odvolání vyrozumět a dát jí možnost náklady vyčíslit.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že dle jeho názoru není nutno zasílat stejnopis zpětvzetí odvolání protistraně ve sporu, neboť občanský soudní řád takovou povinnost neukládá, a postup, jehož se stěžovatelka domáhá, nelze dovodit ani z hlediska účelu soudního řízení. To proto, že důsledky zpětvzetí odvolání jsou naprosto neodvratné (na rozdíl od zpětvzetí návrhu), a soud, stejně jako druhá strana sporu, nemají možnost je změnit. Požadavek stěžovatelky není nezbytný ani pro vyčíslení nákladů soudního řízení, o nichž soud rozhoduje z úřední povinnosti. V souzené věci stěžovatelka věděla o výši nákladů odvolacího řízení v okamžiku, kdy podala vyjádření k odvolání, mohla je tedy již vyčíslit a uplatnit. Závěrem účastník řízení navrhl, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem shromážděných podkladů, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je neopodstatněná.
Ústavní soud ve své judikatuře, která je obecně přístupná, vyložil, za jakých podmínek a okolností je oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů (např. III. ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení ÚS ČR, sv. 1, str. 41 an.). Stěžovatelka opírá svojí stížnost o tvrzení, že vůči ní došlo k porušení ústavních zásad spravedlivého procesu, což spatřuje v tom, že ji nebyla přiznána část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že neuvádí žádné další argumenty, nutno odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu ke znakům spravedlivého procesu a připomenout, že při svém rozhodování se Ústavní soud opírá zejména o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, vztahující se k čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech. To znamená, že Ústavní soud posuzuje, zda napadený proces, chápaný ovšem jako celek, měl či neměl znaky procesu spravedlivého (viz např. rozsudek ESLP ve věci Vidal, 1992, A 235-B a další). Jinak řečeno, právo na spravedlivý proces ve smyslu ústavněprávním stojí o řád výše, než je představa stěžovatelky, resp. jejího právního zástupce. Řečeno ještě jinak, představa, že je to právě Ústavní soud, který bude event. napravovat pochybení ve výroku o náhradě nákladů řízení, je mylná. Přestože tedy Ústavní soud nesdílí názor obsažený ve vyjádření Krajského soudu v Hradci Králové, je nucen konstatovat, že proces jako celek nevybočil z ústavních mezí.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. května 1999
JUDr. Eva Zarembová
předsedkyně senátu