ECLI:CZ:US:2000:2.US.345.2000
sp. zn. II. ÚS 345/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Procházky a soudců JUDr. Vojtěcha Cepla a JUDr. Jiřího Malenovského v právní věci navrhovatele N. M. L., zastoupeného advokátem JUDr. B. G., CSc., o ústavní stížnosti proti postupu Policie České republiky, Odboru cizinecké a pohraniční policie v Chomutově, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud uložil Policii České republiky, Odboru cizinecké a pohraniční policie v Chomutově (dále i jen "OCP") povinnost vydat do 30 dnů ode dne vydání tohoto nálezu "rozhodnutí podle §46 zák. č. 71/1967 Sb., toto rozhodnutí doručit navrhovateli a poučit jej o opravných prostředcích proti tomuto rozhodnutí". Porušení uvedeného ustanovení Listiny spatřuje v tom, že příslušný odbor Policie ČR nevydal rozhodnutí o žádosti navrhovatele ze dne 25. 1. 2000, upřesněné dne 29. 2. 2000, ale pouze navrhovateli odepsal, že nesplňuje podmínky zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Navrhovatel se dále obrátil na Správu Severočeského kraje Policie ČR a Policejní prezidium, ale ani tyto orgány nápravu ve věci nezjednaly. Navrhovatel se domnívá, že i v případě, že nepodal řádnou žádost o povolení k pobytu, měla Policie ČR povinnost vydat rozhodnutí podle §46 zák. č. 71/1967 Sb., správní řád, a nikoliv věc vyřídit pouhým přípisem, proti němuž nemá navrhovatel k dispozici žádné opravné prostředky.
K rozhodnutí si Ústavní soud vyžádal spisový materiál Odboru cizinecké a pohraniční policie Správy Severočeského kraje, Oddělení cizinecké policie, čj. PSV-209/CCV-04-2000, Policie ČR, Správy Severočeského kraje, skupiny kontroly a stížností, čj. PSV-68/St-Ný-2000 a Policie ČR, Policejního prezidia, skupiny stížností, čj. PPR-284/OKS-ST-2000, z něhož zjistil následující:
Navrhovatel žádal dopisem ze dne 25. 1. 2000, adresovaným Oddělení cizinecké police v Chomutově, o povolení k dlouhodobému pobytu. K dopisu přiložil neověřené kopie svých dokladů. OCP Chomutov pod čj. PSV- 85/CCV-04-2000 jeho žádost včetně kopií vrátilo zpět s odůvodněním, že dnem 1. 1. 2000 nabyl účinnosti nový zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, který přesně stanovuje formu a způsob žádosti o legalizaci pobytu na území ČR. Dne 1. 3. 2000 byla tomuto oddělení CP doručena další žádost navrhovatele, označená jako "žádost o udělení víza k pobytu nad 90 dní, o trvalý pobyt", k níž byly opětovně přiloženy neověřené kopie různých dokladů navrhovatele. Žádost byla znovu navrhovateli vrácena s odůvodněním, že nesplňuje podmínky stanovené zák. č. 326/99 Sb., zejména není podána na zastupitelském úřadě a na úředním tiskopisu. Navrhovatel byl upozorněn, že povolení k trvalému pobytu a vízum nad 90 dní nemůže nárokovat jako subjektivní právo. Žádostí se tak nelze zabývat ve správním řízení, neboť předmětem tohoto řízení jsou jen subjektivní práva fyzické osoby, vyplývající z hmotněprávních předpisů.
Postup OCP byl na základě stížnosti navrhovatele ze dne 7. 3. 2000 přezkoumán Policií ČR, Správou Severočeského kraje Policie ČR. O výsledku prošetření, z něhož vyplývá, že v postupu OCP nebylo shledáno pochybení, byl navrhovatel vyrozuměn.
Přípisem ze dne 4. 4. 2000 si navrhovatel stěžoval na předchozí postup ve věci u Policejního prezidia ČR. Tato stížnost byla po provedeném šetření vyhodnocena jako neoprávněná (zpráva Policie ČR, Policejního prezidia, ze dne 5. 5. 2000, čj. PPR-284/OKS-ST-2000). Ve zprávě se mimo jiné konstatuje, že postup OCP v Chomutově, tedy opakované vrácení žádosti navrhovatele bez vydání rozhodnutí, je zcela v souladu s platnými předpisy, neboť žádný úkon navrhovatele ani jeho právního zástupce nebyl proveden v souladu s cizineckým zákonem. K námitce, týkající se možného prodloužení platnosti povolení k pobytu, zpráva odkazuje na ustanovení §60 cizineckého zákona, který upravuje lhůtu pro podání žádosti o prodloužení povolení k pobytu. O výsledcích šetření byli navrhovatel i jeho právní zástupce vyrozuměni.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s výše uvedeným spisovým materiálem a dospěl k závěru, že není důvodná.
Je v zásadě věcí toho kterého státu, aby určil, které cizince či kategorie cizinců na své uzemí vpustí a které nikoli a případně za jakých podmínek. Žádný katalog mezinárodně chráněných lidských práv právo cizince "na vstup na státní území" neobsahuje. Jisté mezinárodněprávní garance jsou naopak dány v případech, kdy stát ukončuje pobyt cizince (právoplatně se zdržujícího) na státním území (např. články 12 a 13 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; č. 120/1976 Sb.). Podmínky pro vstup na území ČR jsou stanoveny zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, účinným od 1. 1. 2000. Možnost, aby cizinec legálně pobýval na území ČR, je zásadně vázána na souhlas státu, vyjádřený v daném případě vydáním "víza k pobytu nad devadesát dnů" (§30 a násl. cit. zák.). Podmínky pro podání žádosti o toto vízum jsou vymezeny zejm. v ustanoveních §§30 až 32 a §53 cit. zák. Zákon výslovně uvádí, že na udělení víza nemá cizinec právní nárok (§51 cit. zák.). Ustanovení §168 vylučuje použití správního řádu na vyjmenovaná řízení, mimo jiné i na řízení o udělení víza k pobytu na 90 dnů podle ustanovení §30. Postup pro případy, kdy vízum není uděleno, upravuje §170 odst. 9 cit. zák. Je-li žádost podaná na území ČR, policie navrhovateli sdělí, že se jeho žádosti nevyhovuje. V případech, kdy je žádost podána v zahraničí, zastupitelský úřad pouze vrátí cizinci cestovní doklad. Ustanovení §171 písm. a) navíc výslovně vylučuje rozhodnutí o neudělení víza z přezkoumání soudem. Platná právní úprava je tedy postavena na tom, že jde o výkon diskreční moci státu, dát souhlas s pobytem cizince na svém území, nikoli však o právo cizince na pobyt na území ČR, resp. na povolení k pobytu. Jinak řečeno, v této souvislosti nelze z právního řádu dovodit subjektivní (hmotné) právo navrhovatele.
Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod každý má právo na to, aby jeho záležitost byla... projednána nezávislým a nestranným soudem..., který rozhodne o jeho "občanských právech nebo závazcích". Rovněž podle čl. 36 Listiny, jehož porušení se navrhovatel ve stížnosti dovolává, se každý může domáhat stanoveným způsobem svého "práva" u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu (odst. 1). Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny (odst. 2). Jak naznačuje znění cit. ustanovení a jak již konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. Pl. ÚS 36/93 (Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1 C.H. Beck, 1994, str. 175 a násl.), Listina poskytuje soudní ochranu pouze subjektivnímu právu účastníka, právu, které je mu garantováno právním řádem (hmotným právem). O ochranu takového subjektivního práva se ovšem v projednávaném případě nejedná a citované ustanovení tak nemohlo být porušeno.
S ohledem na výše uvedené byl Ústavní soud nucen ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2000 JUDr. Antonín Procházka
předseda senátu