ECLI:CZ:US:2000:3.US.342.2000
sp. zn. III. ÚS 342/2000
Usnesení
III. ÚS 342/2000
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 19. září 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů S. CR spol. s r. o., a S. a. s., obou zastoupených JUDr. J. B., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2000, č. j. 38 Nc 122/2000-133, o vyloučení soudce, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu osobně dne 6. června 1999, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2000, č. j.
38 Nc 122/2000-133, jímž byl zamítnut jejich návrh na vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 377/2000. V ústavní stížnosti, obdobně jak je tomu v návrhu na vyloučení soudce, spatřují důvod podjatosti soudce, projednávajícího a rozhodujícího občanskoprávní spor, v účasti bratra daného soudce v postavení příslušníka Policie České republiky, jenž se měl podílet na policejním úkonu ve vztahu k odpůrci stěžovatele v řízení před obecným soudem. V napadeném rozhodnutí krajského soudu spatřují pak porušení základního práva domáhat se svého práva u nestranného soudu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i základního práva na projednání věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle §42 odst. 4 a §76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal předseda senátu 38 Nc Krajského soudu v Brně dne 11. července 2000 k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, ve kterém odkázal na písemné odůvodnění napadeného usnesení a rovněž i na odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. června 2000, č. j. 38 Nc 136/2000-156. Vzhledem k tomu, že dle přesvědčení krajského soudu nebylo prokázáno, že příslušný soudce Okresního soudu v Hodoníně má takový poměr k projednávané věci, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 377/2000, k účastníkům či k jejich zástupcům, který by vzbuzoval pochybnosti o jeho nepodjatosti, se ve vyjádření navrhuje, aby ústavní stížnost byla zamítnuta.
Ústavní soud si k věci vyžádal od Okresního soudu v Hodoníně spis sp. zn. 4 C 377/2000, a dále od Krajského soudu v Brně spisy sp. zn. 38 Nc 122/2000 a 38 Nc 136/2000, z nichž považuje za nutné poukázat na rozhodovací důvody, jež vedly krajský soud k zamítnutí návrhu na vyloučení soudce z důvodu podjatosti v ústavní stížností napadeném usnesení ze dne 26. dubna 2000, č. j. 38 Nc 122/2000-133, jakož i k zamítnutí opakovaného návrhu na vyloučení téhož soudce z týchž důvodů z projednání a rozhodování věci usnesením ze dne 22. července 2000, č. j. 38 Nc/2000-156. Ačkoli k prvnímu z vyjádření dotčeného soudce, ve kterých prohlásil, že se ve věci podjat necítí a důvody svého vyloučení neshledává, Krajský soud v Brně uvedl své výhrady, když konstatoval použití "zbytečně emotivních formulací" namísto toho, aby se soudce "jednoznačně vyjádřil, zda je v příbuzenském poměru ke zmiňovanému policistovi a zda tento fakt má nějaký vliv na jeho vztah k účastníkům, jejich zástupcům či k projednávané věci", nicméně výrazy použité v uvedeném vyjádření soudcem však podle krajského soudu nelze považovat za invektivy vůči stěžovatelům, neboť nemají žádný urážlivý obsah. K absenci důvodů svědčících pro vyloučení soudce pak soud v dané souvislosti uvedl, že takovým důvodem nemůže být bez dalšího příbuzenský vztah soudce k příslušníkovi Policie České republiky, který je přidělen k obvodnímu oddělení, jehož příslušníci se účastnili úkonu ve vztahu k odpůrci stěžovatelů v řízení před obecným soudem, a ani ztráta důvěry účastníka k soudci.
Ústavní stížnost není důvodná.
Předem je nutno poukázat na nepřípadnost ústavně právní argumentace stěžovatelů ve vztahu k označenému rozhodnutí obecného soudu, kterým se cítí být dotčeni ve svých základních právech a svobodách. Pakliže poukazují na průtahy řízení, nutno pouze odkázat na rozsáhlou judikaturu Ústavního soudu k interpretaci čl. 38 odst. 2 Listiny, zejména pak na zásadu subsidiarity dle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a její promítnutí ve věcech průtahů v řízení před obecnými soudy v nezbytnosti postupu dle zákona č. 436/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§26 až 35). Nepřípadným a na předmětnou věc nedopadajícím je rovněž poukaz stěžovatelů na čl. 36 Listiny, když ústavní stížnost nebrojí proti porušení procesních principů v řízení o vyloučení soudce, nýbrž proti obsahu příslušného rozhodnutí.
Ústavní stížnost, jak plyne z jejího obsahu, nesměřuje tudíž k námitce dotčení označených základních práv a svobod, nýbrž k námitce dotčení základního práva jiného, a to práva na zákonného soudce, plynoucího z čl. 38 odst. 1 Listiny. K jeho interpretaci se Ústavní soud vyjádřil zejména v nálezech ve věci sp. zn. III. ÚS 200/98, III. ÚS 293/98 a III. ÚS 182/99. Konstatoval, že kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení jako garance proti možné svévoli je součástí základního práva na zákonného soudce i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel, obsažených v rozvrhu práce soudů. Do rámce základního práva na zákonného soudce dále podřadil i požadavek vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti (§14 o. s. ř.), jakož i požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny, tj. předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu, včetně zastupování, pro účastníky řízení.
V předmětné věci Krajský soud v Brně při interpretaci §14 o. s. ř. z rámce ústavních kautel, vymezených čl. 38 odst. 1 Listiny nevybočil, když konstatoval, že pouze z příbuzenského vztahu soudce k příslušníkovi Policie České republiky, který je přidělen k obvodnímu oddělení, jehož příslušníci se účastnili úkonu ve vztahu k odpůrci stěžovatelů v řízení před obecným soudem, tj. z příbuzenského vztahu k osobě, jež není účastníkem předmětného řízení a jež služebně působí u jiného státního orgánu, konajícího jiné řízení ve vztahu k odpůrci stěžovatele v řízení před obecným soudem, nelze bez dalšího dovodit naplnění důvodů vyloučení soudce pro podjatost.
Pro uvedené Ústavní soud předmětnou ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. dubna 2000, č. j. 38 Nc 122/2000-133, z důvodu zjevné neopodstatněnosti dle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. září 2000