ECLI:CZ:US:2000:3.US.538.2000
sp. zn. III. ÚS 538/2000
Usnesení
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka ve věci návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti navrhovatele JUDr. K. M., zastoupeného JUDr. J. P., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. 8 Nc 17/2000-75, ze dne 30. 5. 2000 a proti průtahům v řízení před soudem I. stupně, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel podal dne 7. 9. 2000 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen "návrh"), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 8. 9. 2000. Návrh směřoval proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, č.j. 8 Nc 17/2000-75, ze dne 30. 5. 2000, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Okresního soudu v Ostravě ve věci vedené pod sp. zn. 30 C 218/98 není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětné věci, a dále proti průtahům v řízení před soudem I. stupně. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru navrhovatele porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Návrh byl podán včas.
K posouzení návrhu si Ústavní soud vyžádal spis, sp. zn. 30 C 218/98, vedený u Okresního soudu v Ostravě. Ze spisového materiálu zjistil, že navrhovatel spolu s dalšími podal u uvedeného soudu žalobu o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem proti České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj. Ze spisu vzhledem k napadenému rozhodnutí Ústavní soud dále zjistil, že podáním navrhovatelů, doručeným soudu I. stupně, byl podán návrh na vyloučení soudkyně, projednávající tuto věc v I. stupni, z projednávání a rozhodování ve věci. O podaném návrhu rozhodoval podle §16 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") Krajský soud v Ostravě, který výše uvedeným usnesením rozhodl, že soudkyně soudu I. stupně není vyloučena z projednávání a rozhodování v předmětné věci. V odůvodnění pak Krajský soud v Ostravě uvedl, že navrhovatelé neuvedli žádné skutkové okolnosti, které by mohly vést k závěru, že se jedná o kvalifikovaný důvod pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování v této věci. Dále uvedl, že argumenty navrhovatelů nepředstavují kvalifikovaný důvod pro vyloučení soudkyně, ani případné průtahy v řízení takový důvod nezakládají. Zákonnými důvody pro vyloučení soudkyně z projednávání a rozhodování ve věci jsou skutečnosti přesně zákonem vymezené, tedy jeho poměr k účastníkům, jejich zástupcům či k projednávané věci. Protože podle názoru Krajského soudu v Ostravě nebylo prokázáno, že některý z kvalifikovaných důvodů byl naplněn, rozhodl tak, jak je výše uvedeno.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, protože podle jeho názoru postupem soudu I. stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Porušení uvedeného práva spatřoval v tom, že soud I. stupně během roku 1999 změnil přidělení věci soudci, dále že soud nenařídil jednání ve věci. Další porušení uvedeného práva spatřoval navrhovatel v tom, že soudkyně soudu I. stupně zjišťovala skutečnosti, které účastníci netvrdili a které mezi nimi nejsou sporné. Pokud měl soud pochybnosti o tvrzených skutečnostech ze strany navrhovatelů, měl si od nich vyžádat další důkazy a neprovádět dokazování samostatně bez součinnosti s účastníky. Tento nesprávný postup má za následek i průtahy v řízení před soudem I. stupně. Porušení práva na spravedlivý proces ve vztahu k uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě pak navrhovatel spatřoval v tom, že tento soud při rozhodování o podjatosti soudkyně nevzal v úvahu tvrzení navrhovatelů o tom, že soudkyně, která sama pátrá po skutečnostech o nichž se dozvěděla mimo řízení a činí tak bez vědomí účastníků, porušuje právo na spravedlivý proces a jako podjatý soudce musí být z projednávání a rozhodování věci vyloučena. Navrhovatel proto žádal, aby Ústavní soud svým nálezem uložil Okresnímu soudu v Ostravě nepokračovat v průtazích ve věci vedené pod sp. zn. 30 C 218/98 a dále aby zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dohledu na rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byly-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl navrhovatel účastníkem, porušeny jeho základní práva a svobody chráněné ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Vzhledem k tomu, že se navrhovatel domáhal ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.
Ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Ostravě je nutno především uvést, že proti tomuto usnesení lze podat ústavní stížnost, protože je usnesením konečným, pokud jde o rozhodnutí o podjatosti soudkyně. Nelze zde uplatnit argumentaci obsaženou v nálezu Ústavního soudu ve věci, sp. zn. III. ÚS 182/99, protože podle příslušných ustanovení o.s.ř. rozhoduje o podjatosti soudce vždy nadřízený soud v senátě. Dále pak Ústavní soud konstatoval, že Krajský soud v Ostravě vycházel z ustanovení §14 o.s.ř., které stanoví důvody pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, a to jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Poměr soudce k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení ať na straně navrhovatele nebo na straně odpůrce, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Vyloučen je také soudce, který o věci získal poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání, např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování. Za naplnění tohoto důvodu pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci nelze však považovat skutečnost, že soudce získal poznatky z veřejné listiny, vydané v rámci řízení před obecnými soudy. Zde musel Ústavní soud přisvědčit názoru Krajského soudu, že připojení spisů, které byly zmíněny v podání účastníků nelze považovat za důvod podjatosti soudce. Vzhledem k ostatním důvodům pro podjatost nebyly v návrhu obsaženy žádné připomínky. Ústavní soud proto ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu konstatoval, že tímto rozhodnutím nebylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 a násl. Listiny.
Pokud se jedná o návrh navrhovatele na rozhodnutí, že soud I. stupně nemá pokračovat v průtazích v řízení vedeném pod sp. zn. 30 C218/98 a má ve věci jednat, Ústavní soud zjistil z předkládací zprávy Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. 10. 2000, doručené Ústavnímu soudu dne 24. 10. 2000, že ve věci je na den 22. 11. 2000 nařízeno ústní jednání. Vzhledem k této skutečnosti je pak požadované rozhodnutí po Ústavním soudu nadbytečné i za předpokladu, že by ve věci opravdu byly shledány průtahy. Ústavní soud jen ze studia předmětného spisu však konstatuje, že soud I. stupně ve věci činil procesní úkony, reagoval na podání navrhovatelů ve vztahu k upřesnění petitu podané žaloby. Z tohoto pohledu nelze podle názoru Ústavního soudu konstatovat, že ve věci došlo k průtahům a tedy ani v tomto směru nebylo porušeno právo navrhovatele na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedených závěrů nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2000
JUDr. Pavel Holländer
předseda senátu