ECLI:CZ:US:2000:4.US.168.2000
sp. zn. IV. ÚS 168/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti R., spol. s r.o., zastoupené JUDr. V. U., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 1999, č.j.31 Ca 157/99-25, 31 Ca 158/99-16, 31 Ca 160/99-16, 31 Ca 161/99-16, 31 Ca 162/99-16, 31 Ca 163/99-16, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 16. 3. 2000 se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 1999, č.j. 31 Ca 157/99-25, 31 Ca 158/99-16, 31 Ca 160/99-16, 31 Ca 161/99-16, 31 Ca 162/99-16, 31 Ca 163/99-16, kterým bylo zastaveno řízení o žalobách proti rozhodnutím žalovaného Celního ředitelství v Hradci Králové ze dne 20. 8. 1999, č.j. 6860/99/01-1509, ze dne 20. 8. 1999, č.j. 6861/99/01-1508, ze dne 24. 8. 1999, č.j. 7539/99/01-1646, ze dne 24. 8. 1999, č.j. 7538/99/01-1647, ze dne 24. 8. 1999, č.j. 7537/99/01-1648 a ze dne 25. 8. 1999, č.j. 7530/99/01-1666, a to s odůvodněním, že žalobou napadená rozhodnutí jsou rozhodnutím procesní povahy, která ve smyslu §248 odst. 2 písm. e) o.s.ř. nepodléhají soudnímu přezkumu. Uvedenými rozhodnutími Celní ředitelství v Hradci Králové zamítlo odvolání stěžovatelky proti specifikovaným rozhodnutím Celního úřadu Havlíčkův Brod vydaným podle §73 odst. 2 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění pozdějších předpisů, jimiž bylo rozhodnuto, že celní hodnota zboží uvedeného v celních prohlášeních stěžovatelky (deklaranta), kterými bylo navrženo propuštění zboží do režimu volného oběhu, nemůže být určena na základě §§66 a 67 celního zákona. Celní úřad Havlíčkův Brod takto postupoval, neboť měl pochybnosti o deklarovaných hodnotách dovezeného zboží, uvedeného v předložených celních prohlášeních, z důvodů podhodnocení v porovnání s podobným zbožím dovezeným v téže době ze stejného státu vývozu.
Stěžovatelka tvrdí, že napadeným usnesením byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v hlavě páté Listiny základních práv a svobod ("Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a že byla krácena na svých subjektivních právech. Porušení spatřuje ve skutečnosti, že obecný soud v rozporu s čl. 36 odst. 2 Listiny odmítl přezkoumat rozhodnutí Celního ředitelství v Hradci Králové, když extenzívně vyložil ust. §248 odst. 2 písm. e) o.s.ř. Stěžovatelka je toho názoru, že ze soudního přezkumu jsou vyloučena jen taková rozhodnutí, která nemění hmotněprávní postavení účastníka řízení. Předmětná rozhodnutí ve věcech celních však dle jejího názoru takovými rozhodnutími nejsou.
Krajský soud v Hradci Králové, jako účastník řízení, ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že zastavil řízení o žalobách stěžovatelky poté, co došel k závěru, že byla napadnuta rozhodnutí procesní povahy. Důvody, jež k tomu vedly, jsou patrné z odůvodnění napadeného usnesení. Dále uvedl, že obdobná ústavní stížnosti je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. IV. ÚS 166/2000.
Ústavní soud si dále vyžádal spis Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 31 Ca 157/99. Po přezkoumání, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené zákonem, Ústavní soud dospěl k názoru, že stěžovatelka dosud nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, a tudíž se jedná o ústavní stížnost nepřípustnou ve smyslu §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). I když proti napadenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové není přípustný řádný opravný prostředek, z cit. ustanovení zákona vyplývá zásada, že Ústavní soud rozhoduje pouze o pravomocných rozhodnutích obecných soudů resp. jiných orgánů veřejné moci, která jsou, vzhledem ke své povaze, způsobilá zasáhnout do sféry ústavních práv či svobod. Není sporu o tom, že usnesení vydané podle §73 odst. odst. 2 celního zákona takového zásahu samo o sobě schopné není. V daném případě stěžovatel bude mít po vydání konečného rozhodnutí ve věci k dispozici opravné prostředky a teprve až po jejich vyčerpání bude mít možnost obrátit se ústavní stížností na Ústavní soud. Tento závěr vyplývá též z praxe Ústavního soudu, který se při rozhodování o tvrzeném porušení principů řádného procesu dle čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod důsledně řídí principem subsidiarity.
Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona jako nepřípustný odmítnout, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. 7. 2000
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj