ECLI:CZ:US:2000:4.US.276.2000
sp. zn. IV. ÚS 276/2000
Usnesení
IV. ÚS 276/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky, politické strany Moravské demokratické strany se sídlem v B., zastoupené Mgr. R. A., advokátkou, proti sdělení Ministerstva financí České republiky ze dne 27. 3. 2000, č. j. 143/26 938/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka, politická strana Moravská demokratická strana napadla ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu 3. 5. 2000, sdělení Ministerstva financí ČR ze dne 27. 3. 2000, č. j. 143/26 938/2000, jímž byla odmítnuta žádost stěžovatelky o výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů ze dne 15. 3. 2000.
Stěžovatelka uvádí, že obdržela ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, konaných ve dnech 19. 6. a 20. 6. 1998, 22.282 platných voličských hlasů a požádala proto o výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů ve výši 2.005.380,- Kč, odpovídající volebnímu výsledku strany. Předseda Moravské demokratické strany tak učinil dne 8. 11. 1999 a ministr financí žádost odmítl s odůvodněním, že nález pléna Ústavního soudu ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 30/98, na který se stěžovatelka odvolala, nelze použít zpětně a Moravské demokratické straně proto příspěvek na úhradu volebních nákladů nepřísluší.
Stěžovatelka požádala o vyplacení příspěvku znovu dne 15. 3. 2000. Ministerstvo financí žádost opětovně odmítlo a sdělilo stěžovatelce, že nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. I. ÚS 438/98 se vztahuje pouze na nárok politické strany Demokratické unie. V tomto sdělení spatřovala stěžovatelka zásah orgánu veřejné moci, který je v rozporu s čl. 22 Listiny základních práv a svobod a navrhla proto Ústavnímu soudu, aby Ministerstvu financí zakázal pokračovat v porušování jejího práva na výplatu příspěvku na úhradu volebních nákladů podle §85 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní soud se vždy nejdříve musí vypořádat s otázkou, zda jsou splněny formální náležitosti pro podání ústavní stížnosti. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když tato podmínka splněna není, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo (§75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).
V daném případě stěžovatelka před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky, poskytnuté jí zákonem k ochraně jejího práva nevyčerpala, neboť bylo možno domáhat se výplaty příslušné částky volebního příspěvku soudní žalobou proti České republice, zastoupené Ministerstvem financí ( viz. nález sp. zn. Pl. ÚS 30/98 ze dne 13. 10. 1999). Ústavní stížnost však splňovala podmínku §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jelikož se jednalo o stížnost, podstatně svým významem přesahující vlastní zájmy stěžovatelky. Zbývalo tedy zkoumat, zda stížnost splnila i druhou podmínku cit. ustanovení, totiž zda byla podána ve lhůtě do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo.
Ústavní stížnost byla podána a zároveň doručena Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2000. Analogicky jako ve věci ústavní stížnosti politické strany Demokratické unie (nález sp. zn. I.ÚS 438/98 ze dne 15. 12. 1999) se tedy Ústavní soud zabýval otázkou, zda rozhodnou skutečností, zakládající běh lhůty, je vyhlášení oficiálních výsledků voleb nebo až napadené sdělení ministerstva financí. Nezbývá než z uvedeného nálezu, kterým stěžovatelka argumentuje, citovat: "Z korespondence Ministerstva financí s Demokratickou unií i některými dalšími stranami vyplývá, že ministerstvo opakovaně a výslovně poukazovalo na to, že není oprávněno rozhodovat o udělení či neudělení volebního příspěvku a tudíž ani vydat rozhodnutí ve správním řízení, ale pouze uvolnit finanční prostředky pro ty strany, kterým připadne ze zákona nárok na jejich výplatu. Dotazem na Ministerstvo vnitra pak bylo zjištěno, že dne 23. 6. 1998 byly uveřejněny oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a že součástí tohoto oficiálního sdělení byly i přílohy, jež tvoří nedílnou součást zápisu Ústřední volební komise, a mezi těmito přílohami i seznam politických stran, kterým jsou hrazeny volební náklady."
V případě politické strany Demokratické unie nebylo z hlediska dodržení lhůty pro podání ústavní stížnosti rozhodné, zda až napadeným písemným sdělením Ministerstva financí, nebo opatřením Ústřední volební komise podle §52 odst. 3 zákona č. 247/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, došlo k oné skutečnosti, jež byla předmětem ústavní stížnosti, jelikož Demokratická unie podala ústavní stížnost již dne 16. 10. 1998. Z citovaného nálezu však jasně vyplývá, že " se stalo nepochybně již dnem 23. 6. 1998 pro všechny politické strany zřejmým, zda mají či nemají nárok na výplatu volebního příspěvku. Za dané právní úpravy nebylo lze očekávat jakési další rozhodnutí o tom, kdo má a kdo nemá nárok na výplatu, ledaže by došlo ke sporu o to, zda strana dosáhla či nedosáhla hranice tří procent z celkového počtu platných hlasů. K tomu však po volbách v roce 1998 nedošlo."
Ústavní soud tedy dospěl k závěru, že dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, je den 23. 6. 1998. Stěžovatelka podala ústavní stížnost až dne 3. 5. 2000 a podala ji tak po jednoroční lhůtě, stanovené v §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Sdělení Ministerstva financí ze dne 27. 3. 2000, resp. ministra financí ze dne 21. 11. 1999, na tuto skutečnost nemá z důvodů, podrobně objasněných výše, žádný vliv. Jiný výklad by vedl k tomu, že stěžovatel by mohl ústavní stížnost podat v podstatě v době, kterou si sám zvolí. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh podaný po lhůtě, stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně , dne 5. června 2000
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj