Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 29.11.2000, sp. zn. IV. ÚS 467/2000 [ usnesení / ČERMÁK / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:2000:4.US.467.2000

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:2000:4.US.467.2000
sp. zn. IV. ÚS 467/2000 Usnesení IV. ÚS 467/2000 Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. J. Z., zastoupeného JUDr. J. Z., advokátem, proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 2. 2000, čj. 27 C 285/99-16, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2000, čj. 15 Co 300/2000-27, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 38 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť tento soud mu odňal možnost jednat před soudem. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 9. 11. 2000 stěžovatel dále dovozuje, že také Nejvyšší soud ČR, tím, že se nezabýval věcí samou, porušil čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel výslovně nenavrhuje zrušení tohoto rozhodnutí, ale poukazuje na to, že pokud dovolací soud skutečně nebyl oprávněn zabývat se věcí samou, existuje mezera v našem právním řádu bránící v uplatnění práva u nezávislého a nestranného soudu. Z obsahu spisu 27 C 285/99 Okresního soudu v Karviné Ústavní soud zjistil, že žalobce město Český Těšín podal u tohoto soudu žalobu na vyklizení stěžovatele z nebytových prostor, v této žalobě blíže uvedených. Stěžovatel se k věci vyjádřil podáním ze dne 21. 2. 2000, tedy již poté, co žalobce podáním ze dne 3. 2. 2000 vzal žalobu zpět s odůvodněním, že stěžovatel dne 1. 2. 2000 předmětné nebytové prostory vyklidil a žalobce tyto prostory převzal. Okresní soud v Karviné již citovaným rozhodnutím řízení zastavil a uložil stěžovateli zaplatit na nákladech řízení částku 3 725,-- Kč, vycházeje ve svém rozhodnutí z ustanovení §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě napadeným usnesením tak, že usnesení Okresního soudu ve výroku o nákladech řízení potvrdil a uložil stěžovateli zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 450,-- Kč. V důvodech svého rozhodnutí uvedl krajský soud, že nákladový výrok je nárokem procesně právním, z čehož vyplývá, že žaloba je podána důvodně i tehdy, pokud v průběhu řízení žalovaný splnil žalobou uplatněný nárok, ačkoli k tomu neměl právní povinnost. K dovolání stěžovatele rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 24. 10. 2000, čj. 26 Cdo 2487/2000-42, tak, že toto odvolání odmítl, když mimo jiné dospěl k závěru, že za situace, kdy k projednání odvolání stěžovatele nebyl odvolací soud vzhledem k ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. povinen nařídit jednání, je pojmově vyloučeno, aby tento postup mohl být považován za "nesprávný postup soudu v průběhu řízení", jímž byla účastníku odňata možnost jednat před soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1624/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 8, roč. 1977, pod poř. č. 64). Z uvedeného je tedy zjevné, že obecné soudy se řídily konstantní soudní judikaturou, která je rovněž v souladu s názorem obsaženým v Komentáři k občanskému soudnímu řádu, 2. vydání, 1996, str. 325), v němž se doslovně uvádí, že důvodnost podání návrhu je třeba uvažovat procesně (z hlediska vztahu výsledku chování odpůrce k požadavkům navrhovatele), což znamená, že návrh je podán důvodně i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce, ačkoli k tomu neměl právní povinnost. V tomto případě má žalobce právo, aby žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva. Evidentní je rovněž to, že ze strany obecných soudů nedošlo vzhledem k ustanovení §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny, tím méně pak k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné. V Brně dne 29. listopadu 2000 JUDr. Vladimír Čermák předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:2000:4.US.467.2000
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka IV. ÚS 467/2000
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 29. 11. 2000
Datum vyhlášení  
Datum podání 3. 8. 2000
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Čermák Vladimír
Napadený akt rozhodnutí soudu
rozhodnutí soudu
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 2/1993 Sb., čl. 38 odst.2
  • 99/1963 Sb., §146 odst.2
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstřík náklady řízení
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=4-467-2000
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 37607
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-25