ECLI:CZ:US:2000:4.US.647.2000
sp. zn. IV. ÚS 647/2000
Usnesení
IV. ÚS 647/2000
Ústavní soud rozhodl dne 24. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti M. Š., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 1998, čj. 16 Co 318/96-53, a rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 4. 1996, čj. 5 C 213/96-33, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatelka uvádí, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejího základního lidského práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 2 odst. 2 Listiny, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. Obecné soudy totiž vůbec nezohlednily absenci řádného návrhu na zahájení řízení, jakož i řádně podaného odvolání, neboť podstatnou náležitostí jakéhokoli písemného podání soudu podle §42 odst. 4 o. s. ř. je rovněž podpis oprávněné osoby, který nelze nahradit mechanickými prostředky. Stěžovatelka se proto z uvedených důvodů domáhá zrušení obou napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 5 C 213/96 Okresního soudu v Jihlavě Ústavní soud zjistil, že předmětem řízení v této věci bylo vrácení přeplatku odškodnění z důvodu soudní rehabilitace stěžovatelčina otce F. D., které stěžovatelce bylo omylem poskytnuto dvakrát. Vzhledem ke stěžovatelkou uplatněné námitce promlčení bylo řízení omezeno pouze na tuto otázku, kterou v jeho konečné fázi posoudil Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 31. 8. 2000, čj. 25 Cdo 2581/98-66. V tomto rozsudku zamítajícím dovolání stěžovatelky rovněž Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že žalobcem uplatněný nárok není promlčen.
Vzhledem k výše uvedenému je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná nejen proto, že stěžovatelka nenapadá, a ponechává tak zcela stranou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, ale teprve v ústavní stížnosti přichází s námitkou, v dosavadním řízení dosud neuplatněnou. Pokud by totiž tuto námitku sám zkoumal, posunul by Ústavní soud sám sebe do roviny další soudní instance soustavy obecných soudů.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítl.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu