ECLI:CZ:US:2000:4.US.671.2000
sp. zn. IV. ÚS 671/2000
Usnesení
IV. ÚS 671/2000
Ústavní soud rozhodl dne 23. listopadu 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Čermáka a soudců JUDr. Pavla Varvařovského a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti ing. J. K., zastoupeného Mgr. M. P., advokátem, proti opatření vyšetřovatele Policie ČR, Krajského úřadu vyšetřování Včk, pracoviště Semily, ze dne 14. 9. 2000, sp. zn. ČVS: KVVC-131/22-2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti proti uvedenému opatření vyšetřovatele o sdělení obvinění stěžovatel uvádí, že toto opatření postrádá náležitosti vyžadované ustanovením §160 odst. 1 trestního řádu zejména proto, že neobsahuje vůbec popis skutku, kterého se měl dopustit, a není tedy způsobilé seznámit stěžovatele s povahou a důvodem obvinění proti němu. Napadeným opatřením došlo tedy k porušení stěžovatelova základního ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a proto stěžovatel navrhuje, aby policejnímu orgánu bylo zakázáno pokračovat v porušování těchto práv a bylo mu přikázáno, aby obnovil stav před porušením.
Podle ustanovení §160 odst. 1 věta třetí trestního řádu záznam o sdělení obvinění musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Sdělením obvinění je realizována zásada řádného zákonného procesu uvedená v čl. 8 odst. 2 Listiny spočívající v tom, nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Otázku, zda v projednávané věci jsou splněny náležitosti sdělení obvinění podle §160 odst. 1 trestního řádu, zkoumalo již Krajské státní zastupitelství v Hradci Králové, jež pod sp. zn. 2 KZv 118/2000 dospělo k závěru, že v postupu vyšetřovatele nelze shledat žádné pochybení. Také Ústavní soud po seznámení se s obsahem sdělení obvinění ze dne 14. 9. 2000 má za to, že toto sdělení odpovídá již konstatovaným podmínkám uvedeným v ustanovení §160 odst. 1 trestního řádu, neboť je v něm konstatováno, že stěžovatel je stíhán pro pomoc k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k §250 odst. 1, 4 trestního zákona a také skutek, z něhož stěžovatel je obviněn, i důvody, pro které je stíhán, jsou zde uvedeny transparentním způsobem tak, že tato pomoc spočívala v součinnosti vedoucí k vypracování zkreslených podkladů konečného vyúčtování (rekonstrukce kanalizací a jejich výstavba v Ú., okres Trutnov).
Již ve svém usnesení sp. zn. IV. ÚS 349/99 Ústavní soud uvedl, že ingerenci Ústavního soudu do rozhodování orgánů činných v trestním řízení třeba považovat za nepřípustnou, s výjimkou zcela mimořádné situace. O žádnou takovou mimořádnou situaci však v projednávané věci z již uvedených důvodů nejde. V této souvislosti třeba zdůraznit, že důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší zabývat se otázkou ochrany základních práv a svobod v zásadě teprve ve spojení se skutečným zásahem do těchto práv, který by nebylo možno odčinit jinak (např. vzetí do vazby), a přirozeně teprve po ukončení tohoto řízení vyčerpáním všech procesních prostředků k ochraně práv podle trestního řádu (viz též usnesení III. ÚS 539/98 ze dne 3. 5. 1999).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ze všech uvedených důvodů ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 23. listopadu 2000
JUDr. Vladimír Čermák
předseda senátu