ECLI:CZ:US:2001:1.US.563.2000
sp. zn. I. ÚS 563/2000
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci stěžovatelky Mgr. M. K., zastoupené JUDr. PhDr. S. B., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 4 T 115/98, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 5 To 217/2000, takto:
Návrh ústavní stížnosti se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním, které Ústavní soud obdržel dne 21. 9. 2000.
Svým podáním se stěžovatelka domáhá zrušení shora citovaných rozsudků, když rozsudkem Městského soudu v Praze, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, byla shledána vinnou z trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele dle §158 odst. 1 písm. a) trestního zákona.
Dle sdělení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 11. 2001, které došlo Ústavnímu soudu dne 12. 11. 2001, bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2001, sp. zn. 5 Tz 136/2001, podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a
§270 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2000, sp. zn. 5 To 217/2000, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256, §258 odst. 1 písm. e), odst. 2, §259 odst. 3 tr. řádu a §89 odst. 9, §158 odst. 1 písm. a) tr. zákona, a to v neprospěch obviněné Mgr. M. K. Podle §269 odst. 2 tr. řádu byl citovaný rozsudek, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 3. 2000, sp. zn. 4 T 115/98, zrušen. Stalo se tak citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 11. 2001 ke stížnosti pro porušení zákona, podané ministrem spravedlnosti. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na základě tohoto zjištění soudce zpravodaj posuzoval ústavní stížnost z toho hlediska, zda není dán důvod jejího odmítnutí podle ustanovení §43 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Citované ustanovení kromě jiného stanoví, že je-li návrh nepřípustný a nestanoví-li zákon jinak, soudce zpravodaj jej mimo ústní jednání odmítne. Přitom za nepřípustný se rovněž považuje návrh, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Tak je tomu v situaci, kdy ve věci, která je napadena ústavní stížností, řízení ve věci samé dále pokračuje.
Na základě uvedené situace je zřejmé, že ústavní stížností napadená rozhodnutí obecných soudů již právně neexistují a jako taková nemohou být předmětem ústavního přezkumu Ústavním soudem. Proto Ústavní soud ústavní stížnost směřující proti neexistujícím rozhodnutím posoudil jako nepřípustnou.
Řízení v trestní věci stěžovatelky tedy dále pokračuje a stěžovatelce jsou tak znovu k dispozici zákonné prostředky, kterými může brojit proti případnému pro ni nepříznivému rozhodnutí, z čehož vyplývá, že předložený návrh ústavní stížnosti se stal nepřípustným ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a soudce zpravodaj byl proto nucen návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona o Ústavním soudu návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2001
JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu