ECLI:CZ:US:2001:1.US.622.2000
sp. zn. I. ÚS 622/2000
Usnesení
I. ÚS 622/2000
Ústavní soud rozhodl dnešního dne ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. Ch., zastoupeného JUDr. M. Č., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. 6 To 491/99, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 18. 10. 2000 se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. 6 To 491/99, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 10. 1999, sp. zn. 13 T 58/99. Tímto rozsudkem byl stěžovatel uznán vinným, že jako subdodavatel speciálních osvětlovacích těles, vyráběných firmou Ing. L. V.- elektrotechnický závod, zakoupil v březnu 1996 63 kusů osvětlovacích těles u firmy O.- elektro, s. r. o., a tato svítidla předal pracovníkům firmy S. - stavby, s. r. o., Jihlava, jako originální výrobky firmy Ing. L. V. - elektrotechnický závod, a jako takové je taky vyúčtoval, čímž firmě S. - stavby, s. r. o., Jihlava, způsobil škodu ve výši 105 073 Kč a spáchal tím trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 let.
Stěžovatel tvrdí, že v řízení před obecnými soudy bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť podle jeho názoru nebylo postupováno v souladu se základními zásadami trestního řízení a soudy se náležitě nevypořádaly s argumenty obhajoby. Stěžovatel měl, se zřetelem k danému případu, zjevně na mysli právo na spravedlivý proces, resp. právo na soudní ochranu, které je zakotveno především v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (čl. 8 Listiny zaručuje právo na osobní svobodu).
Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat tím, zda jsou splněny všechny formální náležitosti, kladené na ústavní stížnost. Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že za poslední prostředek, který zákon k ochraně práva poskytuje, považuje "rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR o odložení podnětu ke stížnosti pro porušení zákona", které prý bylo jeho obhájci doručeno dne 31. 8. 2000, z čehož stěžovatel vyvozuje, že lhůta k podání ústavní stížnosti je zachována.
Ústavní soud ve své obecně přístupné judikatuře již několikrát vyslovil, že za poslední prostředek, poskytnutý zákonem k ochraně práva (§72 odst. 2 citovaného zákona) nelze považovat podnět ke stížnosti pro porušení zákona, neboť samotná stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. trestního řádu), není opravným prostředkem, který by byl oprávněn podat stěžovatel (viz. např. usnesení, sp. zn. I. ÚS 9/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, usn. č. 11). Za procesní prostředek k ochraně práva nutno považovat pouze takový procesní postup, vedoucí k přezkoumání rozhodnutí orgánu veřejné moci, jenž je v procesní dispozici účastníka řízení a je nezávislý na rozhodnutí příslušného orgánu.
Posledním prostředkem na ochranu práva stěžovatele bylo v daném případě odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. 3. 2000, sp. zn. 6 To 491/99, a které ostatně sám stěžovatel napadá ústavní stížností. Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 13 T 58/99, který si Ústavní soud k dané věci vyžádal, ústavní stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně převzal dle doručenky právní zástupce stěžovatele dne 11. 4. 2000. Od tohoto data je tedy nutno počítat 60 denní lhůtu pro podání ústavní stížnosti. Jelikož ústavní stížnost stěžovatele byla dle razítka na doporučené listovní zásilce podána k poštovní přepravě až dne 18. 10. 2000 (tímto dnem je i datována), jedná se o návrh, podaný po lhůtě, stanovené pro jeho podání.
Ústavnímu soudu proto z uvedeného důvodu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle §43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 31. ledna 2001
Prof. JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu