ECLI:CZ:US:2001:2.US.310.01
sp. zn. II. ÚS 310/01
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. K., proti usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. III. ÚS 106/01, mimo ústní jednání, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. III. ÚS 106/01, kterým byla jako nepřípustná odmítnuta jeho ústavní stížnost směřující proti usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 7. 12. 2000, sp. zn. II. ÚS 675/2000. Současně namítl podjatost soudců Ústavního soudu JUDr. Pavla Holländera, JUDr. Jiřího Malenovského, JUDr. Vojtěcha Cepla, JUDr. Vladimíra Klokočky, JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Evy Zarembové, neboť se podíleli na vydání rozhodnutí, sp. zn. III. ÚS 106/01, II. ÚS 675/2000, I. ÚS 652/99, I. ÚS 501/99 a IV. ÚS 548/98.
Navrhovatel uvedl, že bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti, bez řádného dokazování a podle jeho přesvědčení bylo zasaženo do práv, zaručených mu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR. Žádal zrušení uvedeného usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2001 a vydání rozhodnutí nového.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.].
Usnesení o odmítnutí návrhu podle odst. 1 a 2 §43 citovaného zákona musí být písemně vyhotoveno a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.
Řízení před Ústavním soudem je jednoinstanční. Není rozhodující, že stěžovatel své podání označuje jako ústavní stížnost a snaží se je tak vyjmout z aplikace ustanovení §43 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb. Předmětné podání je opravným prostředkem, kterým stěžovatel napadá konkrétní rozhodnutí Ústavního soudu a domáhá se jeho opravy, tj. zrušení.
Ústavní soud konstatoval, že rozhodnutí, sp. zn. III. ÚS 106/01, obsahuje všechny uvedené náležitosti, a že nemá ani prostředek, na základě něhož by byl oprávněn přezkoumávat svá vlastní rozhodnutí. Byl proto podle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §43 odst. 3 cit. zákona nucen návrh odmítnout jako nepřípustný.
Z tohoto důvodu již nepřicházelo do úvahy požadovat na stěžovateli odstranění nedostatku svého návrhu, který spočíval v tom, že stěžovatel nebyl řádně zastoupen, jak to vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Odstranění této vady nemohlo na konečném závěru Ústavního soudu nic změnit.
Obdobné důvody lze uvést, pokud jde o námitku podjatosti. Konstatuje se pro úplnost, že tato otázka je v zákoně o Ústavním soudu upravena v §36 odst. 1 tím způsobem, že z projednávání a rozhodování je mimo jiné vyloučen soudce Ústavního soudu pro svůj poměr k věci. V případě ústavní stížnosti se věcí rozumí pravomocné rozhodnutí nebo jiný zásah orgánu veřejné moci. O takovou situaci v daném případě jít nemůže, neboť Ústavní soud není příslušný přezkoumávat svá vlastní rozhodnutí. Ústavní stížnost proti jeho rozhodnutí je proto vždy ex lege nepřípustná a musí být v souladu s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vždy odmítnuta. Proto v takovém případě námitka podjatosti nepřichází v úvahu, neboť zákon o Ústavním soudu vůbec nepočítá se situací, ve které Ústavní soud přezkoumává svá rozhodnutí o ústavních stížnostech. Kromě toho je třeba uvést, že předcházející napadené usnesení bylo vydáno v rámci kompetence jiného soudce zpravodaje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2001
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu ČR