ECLI:CZ:US:2001:2.US.764.2000
sp. zn. II. ÚS 764/2000
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. A. M., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 401/2000, a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. 6 C 1460/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 29. 12. 2000, domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. 6 C 1460/95, a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 401/2000.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadeným rozsudkem Krajského soudu v Praze byl potvrzen ve věci samé, s výjimkou výroku o náhradě nákladů řízení, napadený rozsudek Okresního soudu v Nymburce, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 121.486,80 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za zbouranou stodolu podle §23 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Krajský soud v Praze současně ve výroku svého rozsudku zamítl návrh stěžovatele na připuštění dovolání. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že obecné soudy obou stupňů svými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená základní práva na soudní ochranu zaručená Listinou základních práv a svobod, a to zejména čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2.
Stěžovatel proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 28 Co 401/2000, současně s ústavní stížností podal i dovolání. Nejvyšší soud České republiky shledal dovolání důvodným a rozsudkem ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 26 Cdo 15/2001, jak rozsudek krajského soudu, tak i rozsudek okresního soudu, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení.
Ústavní soud je při svém rozhodování podle čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR vázán pravidly řízení podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.
V předmětné věci byla napadená rozhodnutí krajského soudu i okresního soudu rozsudkem Nejvyššího soudu zrušena a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení. Z pohledu shora uvedeného ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, tak věc nebyla dosud pravomocně skončena, protože ve věci bude znovu rozhodovat Okresní soud v Nymburce. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je podle citovaného ustanovení v dané fázi řízení nepřípustná.
Z uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení §75 odst. 1 a §43 odst. l písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 19. 6. 2001
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu