ECLI:CZ:US:2001:3.US.105.01
sp. zn. III. ÚS 105/01
Usnesení
III. ÚS 105/01
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.B., zastoupeného JUDr. P.S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2000, sp. zn. 11 To 533/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností a jejím doplněním, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. prosince 2000 (11 To 533/2000-86) a tvrdil, že v řízení o povolení obnovy před obecnými soudy, rovněž jako v předchozím trestním řízení, vedeném u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou (2 T 104/95), bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) tím, že v původním trestním řízení byl zbaven možnosti "přímé obhajoby", když toto řízení bylo proti stěžovateli vedeno jako proti uprchlému, ačkoli zákonné podmínky (§302 odst. 1 tr. ř.) pro to nebyly splněny a v řízení o povolení obnovy nebyla respektována zásada rovnosti účastníků řízení (§2 odst. 5 a 6 tr. ř. ve vztahu
k §278 odst. 1 tr. ř.). Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozhodnutí.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o povolení obnovy, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelem tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod.
Podle §278 odst. 1 tr. ř. se obnova řízení povolí tehdy, pokud vyjdou najevo nové skutečnosti nebo důkazy soudu neznámé, které by mohly samy o sobě, nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy již známými už dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zjevném nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu. Uvedený výčet důvodů pro povolení obnovy je taxativní.
V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS 23/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994) a že mu nepřísluší posuzovat, zda stěžovatelem navržené důkazy a tvrzené skutečnosti zakládají důvod pro povolení obnovy řízení za předpokladu, že v řízení o ní nebylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele; takovéto porušení však shledáno nebylo, neboť obecné soudy návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení řádně projednaly, v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, jakými úvahami se při rozhodování řídily a z jakých důvodů neshledaly tvrzení stěžovatele souladné s taxativně vymezenými podmínkami povolení obnovy řízení (§278 odst. 1 tr. ř.), z čehož je patrno, že ve věci posuzované ústavní stížnosti k porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod nedošlo.
Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů posouzen jako zjevně neopodstatněný [§43 odst. 2 písm. a) zákona] a jako takový odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 cit. zákona).
V Brně dne 8. března 2001