ECLI:CZ:US:2001:4.US.168.01
sp. zn. IV. ÚS 168/01
Usnesení
IV ÚS 168/01
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové o ústavní stížnosti společnosti M., zastoupené JUDr. I.K., proti rozhodnutí ministra financí ČR ze dne 15. 1. 2001, čj. 125 945/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst.1 a 2 Listiny základních práv a svobod, domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým byl zamítnut rozklad a potvrzeno rozhodnutí GŘ, čj. 18133/00-32, ze dne 11. 10. 2000. Stěžovatel se v řízení o rozkladu domáhal, aby rozhodnutí - závazná informace, na základě které bylo stěžovatelem vyráběné a na trh dodávané zboží s obchodním názvem "PM, " zařazeno do nomenklatury celního sazebníku do podpoložky bylo zrušeno a věc vrácena k novému prvoinstančnímu projednání, případně, aby bylo přímo rozhodnuto o zařazení tohoto zboží do podpoložky 23091011 celního sazebníku.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že na základě uvedeného zařazení výrobku je zboží zatěžováno základní 22% sazbou daně z přidané hodnoty, což pro stěžovatele vytváří ztrátu konkurenceschopnosti na trhu srovnatelného zboží, kdy dle jeho poznatků až na jednu výjimku je tvořena cena zboží s využitím tzv. snížené 5% sazby daně z přidané hodnoty. Stěžovatel je přesvědčen, že správní orgán při dodržení principu zařazování zboží "podle povahy materiálu a funkce" měl na základě laboratorních výsledků dospět k jiným závěrům, neboť pokud jde o funkci, je zřejmé, že jde o krmivo pro psy, a pokud jde o povahu materiálu, došlo k výkladu citace vysvětlivek k Harmonizovanému systému popisu a číselného označování zboží k číslu 2309, který je v rozporu s pravidly logického uvažování, nebo mimo korektní licenci volného správního uvážení. Stěžovatel dále uvádí, že dle judikatury Vrchního soudu v Praze se účastník takovéhoto řízení nemůže dovolat ochrany ve správním soudnictví, a navrhuje, aby odpovědnost za přezkoumání ústavnosti tohoto rozhodnutí převzal Ústavní soud.
Postavení Ústavního soudu a jeho pravomoci jsou taxativně stanoveny v čl. 87 Ústavy ČR a podrobněji rozvedeny v zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není všeobecným orgánem dozoru nad činností soudů nebo správních orgánů, či další odvolací instancí proti rozhodnutím vydávaných těmito orgány. Ústavní soud v rozsahu mu svěřených oprávnění přezkoumal ústavní stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.
Charakterem rozhodnutí správního orgánu - závazné informace o celním zařazení zboží, se Ústavní soud zabýval již ve svých rozhodnutích, sp. zn. I.ÚS 48/99, sp. zn. III. ÚS 41/99 a sp. zn. Pl. ÚS 8/99 (v souvislosti s posouzením přezkoumatelnosti takového rozhodnutí v soudím řízení dle §244 a násl. o.s.ř.), kdy dospěl k závěru, že v případě závazné informace se jedná o rozhodnutí předběžné povahy vydávané ve správním řízení, ze kterého teprve bude vycházet konečné celní a daňové rozhodnutí, jehož zákonnost případně může být na základě žaloby přezkoumána soudem.
Uvedené se plně vztahuje i na projednávaný případ. V dané věci bylo ústavní stížností napadeno rozhodnutí podkladové, ve kterém je pouze vyjádřeno výchozí stanovisko pro vlastní meritorní správní rozhodnutí. V rámci správního řízení o tomto konečném rozhodnutí má stěžovatel možnost využít uplatněné námitky a případně se i domáhat přezkoumání takovéhoto rozhodnutí soudem. Soud je pak v souladu s ustanovením §245 odst. 1 o.s.ř. při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správního orgánu povinen posoudit i zákonnost dříve učiněného správního rozhodnutí, o něž se přezkoumávané rozhodnutí opírá, jestliže pro ně bylo dříve učiněné rozhodnutí závazné. Stěžovatel by tak měl nárok na posouzení zákonnosti dříve učiněného rozhodnutí, tj. rozhodnutí o závazné informaci. (Jak již Ústavní soud uvedl ve věci, sp. zn. I. ÚS 48/99, uvedená povinnost soudu "přezkoumat subsumované akty - závazná stanoviska, předběžné souhlasy, podkladová rozhodnutí atp., které jsou ze samostatného přezkumu vyloučeny v důsledku inkompetenčního ustanovení §248 odst. 2 písm. e) jako rozhodnutí předběžné povahy, je předpokládána také v odborné literatuře s poznámkou, že i na přezkum takovýchto aktů se nepochybně vztahuje zásada dispoziční - viz J.B. - L.D. - M.M.: Občanský soudní řád, Komentář, 3. vydání, C. H. B. 1997, str. 735.)
Jak je z výše uvedeného zřejmé, stěžovatel měl v souladu s danou právní úpravou možnost uplatnit proti rozhodnutí, jímž byla vydána závazná informace, opravný prostředek a o jím podaném rozkladu bylo rovněž v souladu s platnou právní úpravou rozhodnuto. I když závazná informace ovlivňuje postavení stěžovatele, neboť na jejím základě je deklarováno zařazení příslušného zboží do celního sazebníku, nejedná se o rozhodnutí, kterým by bylo věci s konečnou platností zasahováno do práv a povinností účastníka řízení a jak již bylo uvedeno, stěžovatel má možnost k ochraně svých práv využít všech dalších procesních prostředků poskytnutých mu právním řádem.
Nelze proto přisvědčit stěžovateli, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces, chráněného čl. 36 odst. 1 a odst. 2 Listiny základních práv a svobod, které není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí, podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé řízení, v němž se podle zákona a v souladu s ústavními principy uplatňují všechny zásady správního či soudního rozhodování. V daném případě pak dosud ani věc nebyla obecným soudem pojednána. Ústavnímu soudu nepřísluší, aby nahrazoval činnost obecných soudů a vstupoval do neskončeného procesu, ve kterém teprve bude s konečnou platností věc rozhodnuta.
S ohledem na uvedené skutečnosti nezbylo než návrh dle ustanovení §43 odst. 2 písm.a) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. dubna 2001
JUDr. Pavel Varvařovský, v.r.
předseda senátu