ECLI:CZ:US:2001:4.US.583.01
sp. zn. IV. ÚS 583/01
Usnesení
IV. ÚS 583/01
Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Varvařovského a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Evy Zarembové ve věci ústavní stížnosti F.K., zastoupeného Mgr. Z.H., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2000, čj. 6 T 187/2000-144, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2001, čj. 8 To 179/2001-170, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel uvádí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i dle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č.3, 5, 8. Neexistuje totiž jediný přímý důkaz, který by svědčil s plnou důkazní silou o stěžovatelově vině, a navíc závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s jejich skutkovými zjištěními. Z těchto, jakož i dalších, důvodů domáhá se proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.
Z obsahu spisu 6 T 187/2000 Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že již citovaným rozsudkem tohoto soudu byl stěžovatel uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §158 odst. 1 trestního zákona, kterého se měl dopustit tím že nejméně od jara 1998 pěstoval rostliny indického konopí a sušil je jako marihuanu, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odkladem výkonu uloženého trestu na zkušební dobu v trvání jednoho roku. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl městský soud, že v zahradě, nacházející se přímo za domem, mohla marihuanu stěží pěstovat osoba bez vědomí nájemníků domu. Pozemek, na kterém se konopí nacházelo, bylo v užívání babičky stěžovatele, který byl kontaktován policisty a při tomto kontaktování se ke konopí choval jako jeho vlastník. K odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvého stupně zrušil ve výroku o trestu, včetně způsobu jeho výkonu, a uložil stěžovateli trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu jednoho roku. Krajský soud se v podstatě ztotožnil se závěry soudu prvého stupně, zejména v tom směru, že o stěžovatelově vině není pochyb ani v případě, kdy se neberou v úvahu údaje v protokolu o vydání věci.
Aniž by Ústavní soud cokoli měnil na závěrech vyslovených v jeho nálezu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 129/2000 - v tomto nálezu ostatně Ústavní soud konstatoval pouze některé procesní nedostatky, aniž by v něm zaujal stanovisko k otázce viny stěžovatele a trestu -, nesdílí po doplnění dokazování, resp. jeho opakování, stěžovatelovo stanovisko, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv. Abstrahujíce od protokolu o vydání věci, o který se v dřívějších rozhodnutích opíraly, obecné soudy pečlivě hodnotily provedené důkazy a zcela logickým a koncentrovaným uvažováním, vymykajícím se jakékoli extrémní rovině, dospěly k přesvědčivému závěru, že pachatelem inkriminovaného trestného činu je právě stěžovatel. V situaci, kdy dokonce i altán užívaný příbuznou stěžovatele byl přizpůsoben výši vzrostlé marihuany, kdy stěžovatel se v prostorách, kde marihuana byla pěstována, pohyboval zcela samozřejmě a s jejich znalostí, kdy dokonce před jedním ze svědků připustil, že si marihuanu sám vypěstoval, tvoří řetěz těchto důkazů souvislý celek, vylučující i jakoukoli nahodilost.
Všechny uvedené skutečnosti a úvahy jeví se Ústavnímu soudu natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2001
JUDr. Pavel Varvařovský
předseda senátu